Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

Nizozemská Twilight Saga, jejíž název je do češtiny příznačně překládán jako Stmívání, pokračuje dalším omezením pro majitele elektrických aut. Skoro se chce říci v duchu doby: Kupte si elektromobily, říkali, dobijete si je doma, říkali. To je samozřejmě dál možné, ale jen někdy, někde a nějak.

Jedním z leitmotivů loňského roku ve světě elektrických aut byly bující problémy zejména některých částí Nizozemska s elektrickou sítí. Protože každý nečte všechny naše články, připomenu, že tato země je mou druhou domovinou, kde trávím asi polovinu roku, a tak vám mohu se vší vážností říci, že zkazky o těchto potížích nejsou nějakou přebujelou mediální bublinou, ale reálným a tíživým problémem dopadajícím na řadu konkrétních lidí a firem.

Pravda, netýká se celé země, vše začalo v Utrechtu, kterému se říká také „Zelená pevnost”, kde jsou potíže vážné a jsou bezprostředně neřešitelné. Komplikace se ale dnes týkají i celého Randstadu, tedy největší metropolitní oblasti v zemi, kde jsou majitelé elektrických aut různým způsobem omezováni zejména při dobíjení z veřejných stanic, které jsou někde i zcela vypínány. Domácího či firemního dobíjení se omezení obvykle netýkají, tedy alespoň do chvíle, než odběr překročí smluvenou mez nebo elektřina přestane jít zcela. Ovšem není tak, že elektromobil si tedy možná nedobijete, ale tak holt vezmete kolo a jinak pohoda jazz - omyl, elektřina je jen jedna bez ohledu na to, pro co slouží. A tak v těchto oblastech nová sídla vůbec není možné připojit k síti, protože je přetížená i bez nich.

Pokud pořád pochybujete, že se to děje, vzpomeňte si také na nedávný článek, který reflektoval snahu nizozemské vlády situaci zlepšit. Po analýze situace ale došla k závěru, že by bylo nutné do sítě investovat skoro 5 bilionů korun, aby se nehroutila. A to dnes (byť to není jediný důvod celkových problémů, nárazové šoky ale pochází právě odtud) v Nizozemsku mají elektrická auta podíl na celkové flotile ve výši 5 procent. Co až jich bude 15 procent? Nebo 25, 50, 100? Žádné ježdění pak nebude, to je zjevné.

„Spravit” síť ale ani Nizozemci nemohou, nemají na to peníze, však 5 bilionů korun je ohromná suma. Navíc to není tak, že byste síť posypali 5 tisíci miliardami a bylo vymalováno, byla by to technicky náročná operace na mnoho let. Není tedy možné problém vyřešit, a tak se jej Nizozemci dál snaží obcházet, jak se dá. A poslední iniciativa vypadá jako další kudla do zad nadějím na rozmach popularity elektrických aut.

Jak totiž informuje nizozemský Bright energetické firmy Enexis, Vattenfall, Liander, ANWB a Eneco přes zimu testovaly řešení, jehož označení bychom do češtiny přeložili jako uvědomělé či svědomité nabíjení. Kdyby to bylo tak, že informovaly své zákazníky, aby s ohledem na popsanou situaci dobíjeli svá auta jinak, nepochybně to není problém a jde hovořit o skutečně svědomitějším přístupu k věci. Tak to ale není - tohle je svědomitost s pistolí u hlavy, kdy bylo zákazníkům bez jakékoli alternativy omezeno nabíjení ve špičce (později odpoledne a večer).

Firmy si nyní libují, omezením bylo v elektrické síti vytvořeno v klíčových hodinách o 68 procent víc prostoru pro jiné aplikace. Vtip je v podstatě jen v tom, že dobíjení večer bylo omezeno a znovu naplno spuštěno bylo až v noci, nic chytřejšího se za tímto přístupem neskrývá.

Firmy říkají, že zhruba 400 000 domácích nabíječek tvoří téměř tři čtvrtiny všech nabíjecích stanic v zemi, takže jakékoli kejkle s nimi mají na fungování sítě extrémní dopad. A arogantně tvrdí, že omezení nepředstavuje žádný problém - Liandera výslovně říká, že (zvýraznění je naše) „většina domácností disponující elektromobilem zapojuje auto večer a potřebuje ho až druhý den ráno”.

Věříme, že to tak statisticky je, ale to je pořád to samé - většina, většina, většina... Většina lidí to dělá, většina lidí jezdí pár desítek kilometrů denně, většina lidí jezdí pomalu. Většina lidí si ale také vystačí s konfekčním oblečením, většina lidí si vystačí s kdečím, ale naše životy přece nejsou chválou průměrnosti, každý máme své specifické potřeby, klidně jen nárazově, a snažíme se v životě zařídit podle toho. Co když přijedete odpoledne z pracovní a o hodinu později potřebujete zase jet? Klidně jen párkrát do roka? Doma si auto najednou nedobijete, protože to někdo omezil ve jménu průměrné potřeby. Nejsou to ale právě podobné situace, jejichž řešitelnost definuje naši životní spokojenost? Jsme si zatraceně jisti, že toto opatření, které se nedotkne „většiny”, bude jednotlivce dokola rozčilovat až k prasknutí. A už víme, jak málo stačí k tomu, aby elektromobily znovu nechtěli, po nějakém hororu je to velmi častá reakce.

Operátoři sítě k této námitce dodávají, že lidem umožní, aby dali najevo, že potřebují nabíjení na plný výkon i ve špičce (nebudou to pak ale dělat skoro všichni, protože přece nikdy nevíte, kdy budete potřebovat mít nabito dřív?), v tuto chvíli ale taková možnost k dispozici není. A až bude, mohou být Nizozemci přesně tam, kde jsou dnes.

Kéž by si lidé stojící za tím vším aspoň uvědomovali, jak špatnou reklamu elektrickým autům dělají. Pokud v motoristech dokola vybudují dojem, že elektromobil = problém, na čemž vnucováním těchto aut za každou cenu svědomitě (svědomitě!) pracují, bude sakra těžké dostat lidem takové vnímání z hlavy v momentě, kdy život s nimi jednou náhodou problémem nebude.

Zdroj: Bright

Petr Miler