Autoforum

/

Foto: Dacia

Kdo jiný by měl prahnout po koupi nového auta než ten, který je sám prodává? Anebo se tak aspoň tvářit? Upřímný prodejce s tím zjevně má problém, nedokáže totiž predikovat budoucí vývoj hodnoty, který bude rozhodující pro cenu vlastnictví aut ze strany jejich kupců.

Byla to po léta věc, o které sice lidé věděli, že existuje, ale týkala se naprosté většiny aut velmi podobným způsobem, a tak ji prostě „neřešili”. Bylo to něco jako ranní východ slunce - nemusí vám vyhovovat, nemusíte s ním být spokojeni, možná byste něco rádi jinak, ale neuděláte s tím nic. A tak to prostě berete jako fakt. Ale co kdyby najednou začalo každému vycházet slunce nad hlavu úplně jinak?

Řeč je ztrátě hodnoty aut, která sice nikdy nebyla úplně stejnoměrná, na většinu obyčejných automobilů ale šlo navléknout formulku typu 15-20 procent hodnoty pryč za první rok vlastnictví, dalších 5-10 pryč za každý následující rok podle typu, jak jsme v minulosti mnohokrát probírali. Bolelo to vždy stejně, za pár let jste přišli o polovinu vydaných peněz na nový vůz jako nic, ale bylo to prostě tak. A pokud jste na to měli, tak jste nová auta kupovali, pokud ne, volili jste ojetiny s obvykle méně strmým pozdějším poklesem. Dnes není spoleh doslova na nic.

Poklesy hodnoty dnes zasahují různá auta diametrálně odlišnými způsoby, přičemž nejvíce nepořádku na trh vnášejí ta elektrická. Právě u nich lidé začínají chápat, že jsou ekonomickými sebevraždami svého druhu - nikoli primárně kvůli vysokým pořizovacím cenám, ale právě kvůli nízkým zůstatkovým cenám. Situace jde až tak daleko, na ceně padají tak moc, že už po 3 letech stojí ojeté míň než obdobné spalovací vozy, u kterých je naopak pokles hodnoty mnohem mírnější než býval. Pro hlavní důvody není třeba chodit daleko - umělé zvyšování nabídky elektrických modelů, které se zejména v případě ojetin nesetkávají s přiměřenou odezvou kupců, a stejně umělé omezování nabídky spalovacích vozů, o něž je dál zájem, má logicky přesně tento efekt.

Právě této situaci se věnují kolegové z německého Zeitu, kteří si pokládají zásadní otázku: Být či... Ne, ta to není, zní: „Tankovací pistole nebo nabíječka?” Pochopitelně rekapitulují výše popsaný stav a zmiňují dále vadnoucí zájem o elektrická auta v Německu, který způsobuje popsané, stejně jako jistou renesanci spalovacích pohonů, které naopak prodejně mírně rostou. Dopad na zůstatkové hodnoty je drastický - podle analýzy ADACu stojí při započítání ztráty hodnoty každých 100 ujetých km během pěti let vlastnictví s VW ID.3 celých 62,40 Eur (1 565 Kč), zatímco u srovnatelného Golfu TSI je to jen 49,20 Eur (1 234 Kč). Plných 331 Kč na 100 km navíc při všech trápeních spojených s ježděním elektromobilem? Kdo z normálních lidí bude chtít zaplatit tolik navíc?

Zeit oslovil také Svena Mummenhoffa, prodejce firmy Autohaus S+K, která zastupuje Dacii, Renault a Toyotu. Mummenhoff potvrzuje, že zájem o elektrická auta i nyní dál vázne s popsanými dopady, ovšem na otázku, jaké nové auto by si tedy koupil, odpovídá prostě: Žádné. Důvod? Na trhu politicky vyvolaný chaos, který má dnes za následek výše popsané, za pár let ale může mít ještě úplně jiné dopady kvůli snaze spalovací auta dál zašlapávat do země.

„Nové auto bych si vzal jen na leasing, takže bych si ho pronajal. A pak se za tři čtyři roky znovu podíval, jaká je situace, a udělal nové rozhodnutí,” říká. To je docela překvapivý postoj, ale má svou logiku - leasing je aspoň pořád nákladově vyzpytatelný, riziko pro vás eliminuje. Jakkoli celkovou situaci nemění a může se stát, že za vás vaši špatnou koupi bude muset zaplatit někdo jiný. Ale to vás nutně nemusí trápit.

Buď jak buď je zjevné, jak moc bylo tržní prostředí v automobilovém světě zdevastováno. A jak může být devastováno dál. Prodejce v podstatě nechce prodávat v obavách o blaho vlastních zákazníků? To je smutný stav věcí.

Zdroje: Zeit, ADAC

Petr Miler