Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Že je reálná spotřeba auta jiná než ta udávaná, ví každý, o to tu ale vůbec nejde. Tyto vozy berou více v tomtéž testu, ve kterém mají být úsporné.

Kdyby se Paľo Habera pustil do příprav písně Láska je tu nami o pár dekád později, možná by první slovo v jejím názvu i refrénu vyměnil za „Dieselgate”. Tato aféra je tu s námi už přes rok a zjevně nás hned tak neopustí. Na Volkswagen padají další kostlivci ze skříní, není vůbec jasné, co všechno jeho oprava provede s dotčenými motory a teprve nyní se ukazuje, jak moc velký ekonomický dopad na celý koncern může mít, když bez mrknutí oka ruší i své velmi úspěšné aktivity. Toto jsou ovšem více či méně očekávané důsledky pro jedinou firmu, naftový skandál může mít i podstatně širší dopady.

Odhalení počínání VW totiž mnohé přimělo začít „rýpat” se v tom, nad čím jsme si zvykli mávat rukou. Už jsme tak byli svědky několika dalších testů, které nachytaly na švestkách i jiné značky a byť to zatím na žádnou z nich nemělo takový dopad jako na Volkswagen, donutilo to zajímat se o celou věc i regulátory. A právě konání jednoho z nich má pozoruhodné důsledky.

Jde o německou KBA, tedy Kraftfahrt-Bundesamt, něco jako Federální úřad pro motorová vozidla. Ten v reakci na zjištění nezávislých testerů nechal ověřit emise 54 naftových aut prodávaných na německém trhu, aby zjistil, zda plní limity emisí NOx, s nimiž měl VW problémy. Změřil ale i CO2, tedy také spotřebu paliva a nestačil se divit.

Že auta v reálu spotřebovávají více než papíře, ví všichni a je to dáno už tím, že reálný provoz je vždy trochu jiný a obvykle náročnější než laboratorní svět. Je to věc tak moc veřejně známá, že si dnes reálnou spotřebu měří samy automobilky, jenže o to tady tentokrát vůbec nejde.

KBA neměřila nic v provozu, měřila v tom samém režimu, v tom samém pochybném testu NEDC, ve kterém se „jede” 19 minut a 40 sekund průměrnou rychlostí 33,6 km/h a auto nedosáhne ani dálničních 130 km/h. Je to režim „Šnek”, pro auto představuje až absurdně malou zátěž nesrovnatelnou s čímkoli skutečným. Přesto výsledky měření řady aut dalece neodpovídaly tomu, co automobilky uvádějí, že v tomto testu naměřily.

Výrobci si totiž v rámci zmíněného testu spotřebu zjišťují sami a tu pak uvádějí v katalozích. Podobně jako v USA mohou úřady platnost udávaných dat nahodile kontrolovat, přímo ony ale měření neprovádějí. Možná i proto se stalo, že výsledky velké části testovaných aut odhalily i v tom samém režimu jiné hodnoty, z nichž největší excesy naleznete níže. Překročení udávaných hodnoty spotřeby v úplně tom samém testu, v němž KBA podle své dokumentace použila vždy ten nejúspornější jízdní režim a pochopitelně se plně držela předepsané metodiky, bylo zaznamenáno i o více než třetinu. Však se podívejte sami na největší hříšníky s více jako 10procentními rozdíly.

Auta, u nichž byl v testu NEDC provedeném KBA zjištěn největší rozdíl oproti spotřebě paliva údajně zjištěné v tomtéž testu automobilkami

Jak vidíte sami, máme tu celkem 15 aut, mezi nimiž je „králem” Audi A6 3,0 TDI s rozdílem 34,6 %. To je opravdu hodně, uvážíme-li, že srovnáváme výsledky dvou totožných testů totožných aut jen prováděných jinými subjekty. A jako by to nebylo bizarní samo o sobě, testy 54 aut byly provedeny už letos v květnu. Německá KBA je ale nezveřejnila, nikdy, ani teď. Až kolegům z Der Spiegel se nyní podařilo tajný seznam získat a zveřejnit. A my můžeme se jen ptát, proč KBA jednala právě takto. Domněnka, že důvodem je fakt, žemezi 15 vozy s nejhoršími výsledky je 12 německých aut, nevypadá jako zase taková konspirace...

Tady už totiž nejde jen o něco, nad čím můžeme akorát mávnout rukou se slovy: „No jo, však udávané spotřebě stejně nikdo nevěří.” To je sice pravda, jenže musíme poněkolikáté zopakovat, že se nebavíme o situaci realita vs. laboratoř, ale laboratoř vs. laboratoř a tady výrobci musejí dle platné legislativy dostát udávaným číslům, pochopitelně. Od udávaných čísel se mohou odchýlit maximálně o 10 procent (proto také tato hranice u výše zmiňovaných vozů), jinak jim ze strany zákazníků hrozí žádosti o podobné kompenzace jako v USA nebo zákazníci mají dokonce právo koupené vozy vrátit za plnou cenu.

Je takový scénář reálný? Možná, ale se závěry buďme opatrní. Výrobci totiž mají ještě dost legálního prostoru, jak spotřebu v tomtéž testu snížit, mohou testovaným autům klidně uříznout zrcátka, pneumatiky nafouknout k prasknutí či použít specifický software řízení motoru. Tyto a další „fígle” spotřebu jistě dále sníží a KBA po nich ve svých testech jistě nesáhla.

Přesto se nezdá být možné, že by tyto postupy změnily spotřebu paliva o třetinu či více, přinesou už spíše drobná vylepšení. Minimálně některé hříšníky z přiložené galerie tedy dost možná čekají nepříjemnosti...

Galerie dotčených vozů i se zjištěnými rozdíly

Zdroj: Der Spiegel

Petr Miler