Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Existuje spousta věcí, které bychom na silnici dělat neměli, dopustit se jich ale občas může každý. Těchto osmi se dobrý řidič nedopustí nikdy.

V minulosti jsme vám předestřeli 10 zvláštních zvyků řidičů. Šlo spíše o úsměvné záležitosti, které sice nepřinášejí nic pozitivního, také ale nikomu a ničemu neškodí. Ukázali jsme vám i 10 věcí, které s vaším autem děláte špatně a nevíte o tom. Ty už tak nevinné nebyly a dobrý řidič by se v nich najít neměl, ve většině případů ale nešlo o nic, co by nebylo možné tolerovat. Takové nezhasnutí potkávacích světel na železničním přejezdu je sice protivné opomenutí, připusťme ale, že - ač jistě existují tací, kterým by se to určitě nestalo - přijet k přejezdu a neztlumit světla není to, co dělá z dobrého řidiče špatného.

Ono je vůbec otázkou, co tyto dvě skupiny dělí. Pro někoho bude dobrý řidič někdo, kdo přeřadí s precizním meziplynem při brzdění, pro jiného takový, co zvládne projet zatáčku na limitu možností. Pro další to třeba bude člověk jezdící vždy podle předpisů a pro jiného to bude šofér, který se za celý život nepřipletl do jediné nehody. V každém z těchto a mnoha dalších podobných pohledů lze najít trochu pravdy, je v nich ale také značná míra subjektivity a jistě nemusíme rozvádět, proč úctyhodného silničního řidiče nedělá jen skvěle zvládnutá technika řízení nebo slepé následování dopravních předpisů. Tak jednoduchý život není.

Popsat „dobrého řidiče” by zkrátka bylo obtížné, pokusili jsme se ale najít případy skutků, kterých se dobrý řidič nikdy, ale opravdu nikdy nemůže dopustit. Možná vás hned napadne pár zásadních porušení dopravních předpisů, třeba předjíždění přes plnou čáru či jízda na červenou. Jenže ani takové - jakkoli ve většině případů zavrženíhodné - skutky nelze kategoricky odsoudit jako projevy jednání špatného řidiče. Třeba na červenou se doprava na křižovatce jezdí v řadě zemí legálně a pokud to někdo s náležitou opatrností udělá u nás, porušil pravidla provozu, nikoli však zdravého rozumu. A jistě si sami vzpomenete na spoustu míst, kde předjet na plné čáře je sice ilegální, ale za určitých okolností (třeba tříproudé silnice s dvěma pruhy v protisměru někdy předjetí umožňují a někdy ne, i když se fakticky neliší, tím spíše ve tři ráno) naprosto bezpečné.

Na podobných případech se zkrátka dobrý řidič od špatného odlišit nedá, my jsme ale chtěli najít takové, které obě skupiny rozdělují zcela jednoznačně a bez bez výjimky. Dali jsme tak dohromady osm případů jednání, které po našem soudu tolerovat jednoduše nelze. Nejsou to banální opomenutí, ale zlomyslnosti, projevy agresivity nebo případy vrcholné neschopnosti domýšlet nepřímé důsledky vlastního jednání.

Tohle jsou ony. Pokud se v nich najdete, měli byste se nad sebou vážně zamyslet. A pokud nikoli, berte je jako jasné vodítko k tomu, jak na silnici rozeznat „dobro od zla”.

1. Blokování pruhu či průjezdu

Dobrý řidič nikdy nezablokuje průjezd ostatním, i kdyby si myslel, že jedná s těmi nejlepšími úmysly. Jistě jste takových řidičů viděli spousty - šoféry kamionů i osobních aut blokující odstavný pruh vedle stojící kolony, levý pruh na dálnici před daleko před zúžením nebo klidně i omezující záměrně pomalou jízdou předjetí v místech omezení rychlosti. Však je tam „osmdesátka”, tak proč by někdo měl jet rychleji.

Je to typický příklad zcela defektního řidičského chování - snahy vyučovat, umravňovat, napravovat druhé. Chápeme, že podjíždění kolony odstavným pruhem nebo klidně i „jen” nepřiměřeně rychlá jízda může někomu připadat jako bezohlednost, jen takový pocit ale nemůže být důvodem k omezování ostatních. Pokud to děláte, jak můžete vědět, že ten „pirát” za vámi nemá ke svému chování zatraceně dobrý důvod? Že třeba neveze své krvácející dítě do nemocnice a vaše svévolné blokování pruhu nebude tím, co vytvoří dělící čáru mezi životem a smrtí někoho jiného?

Chápeme, že půjde o naprosto mrzké promile případů a ve všech těch ostatních budou kolem vás projíždět pouze bezohlední lidé, kteří mají pocit, že jsou více než jiní. Může vám to připadat smutné, ale dobrý řidič ani pro to malé riziko nikdy nebude ostatním blokovat cestu, protože nemůže vědět, co je nutí hnát se vpřed. Se svým chováním a jeho motivy se prostě každý musí vypořádat na silnici sám před sebou, ostatním řidičům nepřísluší tyto motivy zkoumat a ono chování korigovat.

2. Vynucování si pozornosti, jízda spoléhající na vhodnou reakci ostatních

Dobrý řidič na silnici nikdy nejedná tak, aby otázku dobrého či špatného konce své jízdy nechával na interakci jiných. Pochopitelně, jezdit bez rizika po silnici nelze, neboť nikdy nemůžete vědět, jestli řidič proti vám nezačne zrovna honit v autě mouchu a zaměstnán svou aktuální prioritou nenamíří své auto přímo pod kola toho vašeho. Tohle ale na mysli nemáme.

Mluvíme například o těch, kteří na relativně široké silnici začnou předjíždět, i když vidí, že proti jede jiné auto, před nímž to nemohou stihnout. Však silnice je široká, uhne. Nebo vjedou z vedlejší na hlavní, i když ví, že se nemohou stihnout bezpečně zařadit a věří, že ten na hlavní trochu ubere a všechno dobře dopadne. A nebo se vrhnou do předjíždění kolony, kterou ví, že nestihnou předjet a není se v ní kam zařadit a prostě doufají, že je někdo pustí zpět do správného pruhu.

Ano, jiný dobrý řidič i takovým pilotům vyjde vstříc, ale co když dotyčný nenarazí na dobrého řidiče? A nebo se někdo v protisměru zrovna rozhodne přeladit rádio, protože široko daleko nevidí nic nebezpečného a hodlá pokračovat svým pruhem? Pak onomu „vynucovači si pozornosti” neuhne, i kdyby chtěl. A to zavání velkým průšvihem, nemá to daleko k ruské ruletě.

Dobrý řidič zkrátka v provozu nespoléhá na to, že mu někdo další vyjde vstříc, protože nemusí. Je to záměrné vytváření dalších rizikových situací; dobrý řidič má dost starostí i s těmi riziky, které vznikají bez jeho přičinění.

Na silnici nelze spoléhat na to, že ostatní udělají to, v co doufáte, ani je k tomu nutit

3. Blikání či troubení místo uhnutí

Dobrý řidič se nikdy nesnaží v prvé řadě přimět ostatní k reakci, nejprve reaguje sám. Nic proti troubení či blikání, to jsou komunikační prostředky, které mohou leckomu pomoci, tady mluvíme o situaci, která může vzniknout i kvůli řidičům jmenovaným o bod výše. A nebo jen kvůli špatnému úsudku.

Občas se prostě stane třeba to, že se proti vám řítí jiný řidič, který předjíždí pomaleji jedoucí vozy v protisměru, a nestíhá se včas zařadit do vlastního pruhu. Může to být agresivní hlupák, který doufá, že mu uděláte prostor, může to ale také být nezkušený řidič, který prostě prostě udělal chybu - neříkejte, že vy jste nikdy žádnou neudělali. Motiv ale nakonec není podstatný, je tu silnice, na kterou se pohodlně vejdou tři auta vedle sebe a aby vše dopadlo dobře stačí... zatočit volantem doprava, asi o dva centimetry a prostě uhnout.

Zní to banálně, jako ryzí projev pudu sebezáchovy, přesto to mnozí nedělají. A raději ostatním dávají světelným či zvukovým klaksonem najevo, že udělali něco špatně. Oni to ale nejspíše vědí a nejspíše už s tím nemohou nic lepšího dělat. Pravda, podobní šoféři hynoucí s rukou na světelné houkačce se takto chovají spíše v momentech, kdy se situace nezdá být úplně beznadějná, jenže nikdy nemohou vědět, co se ještě stane a zda jimi neudělaný prostor, malinkatá vstřícnost, nezabrání těžké nehodě. Proto dobrý řidič vždy nejprve prostor udělá, pak případně může dát druhému najevo, že to nedělal úplně rád...

Chvíli práce s touhle páčkou by někteří zřejmě vyměnili za svůj život či zdraví

4. Vybrzďování

Dobrý řidič na silnici nikdy bezdůvodně nezabrzdí před jiným. Je to jeden z nejhloupějších řidičských nešvarů, který ještě ničemu dobrému nepomohl, mnoho zlého ale způsobil.

Typickým argumentem vybrzďovačů je, že se jim řidič za jejich zády zdál být příliš blízko, a tak mu chtěli ukázat, jak nebezpečné by to mohlo být, kdyby se něco přihodilo a oni museli zabrzdit. Někteří zpomalí minimálně a spíše probliknou brzdovými světly, další více či méně intenzivně zpomalí - defektního chování se ale dopouštějí všichni. Ukazovat takto ostatním, „co by se mohlo stát, kdyby”, je nakonec asi tak rozumné, jako si stoupnout na dálniční most a shazovat z něj kamení. Však meteorit na dálnici také může spadnout a řidič jedoucí 130 km/h se s ním jistě vypořádá hůře než ten jedoucí stovkou. A že se podobných manévrů nedopouštějí zrovna nejbystřejší lidé, svědčí nejeden případ z praxe.

Chápeme, že jiné auto „přilepené na nárazníku” může být leckomu nepříjemné, tuto situaci ale přece nelze řešit tak, že z potenciálního problému uděláme skutečný. Že z mizivé šance, že se před vaším autem stane něco, čeho si další nevšimnou a co vás donutí náhle zpomalit, uděláte jistotu, opravdu ničemu nepomůžete. Nikdy ostatně nemůžete vědět, jak na to člověk za vámi zareaguje - třeba do vás nabourá, oba ztratíte kontrolu nad svými vozy a kdo říká, že ten kamion jedoucí pár set metrů za vámi stihne zastavit před vaším nepojízdným automobilem postaveným napříč dálnicí. A platí to i pro případ pouhého probliknutí, také to vnáší do situace novou a zbytečnou proměnnou bez zřejmých důsledků.

Je to zlomyslnost, hloupost a takové věci dobrý řidič na silnici nedělá. Jakkoli „lepiči” nejsou řidiči zasluhující metál, dobrý řidič se s nimi vypořádá tak, že si je co nejdříve dostane co nejdále od těla. Nepomáhá tomu, aby mu byli ještě blíž...

Vybrzďování patří k nejhloupějším řidičským nápadům. V tomto kontextu nepřekvapí, že někdo zkusí vybrzdit kamion iks-pětkou nebo auto motorkou...

5. Akcelerace při předjíždění jiných

Dobrý řidič nevystavuje ostatní zbytečnému riziku kvůli vlastní umíněnosti, a tohle je jeden z typických případů. Vídáme to na silnicích nesčetněkrát každý den - někdo někoho předjíždí a ten předjížděný začne akcelerovat. Právě v tu chvíli a asi ne náhodou, když předtím kilometry rychlost jízdy nezměnil. Pokud v roli toho prvního nemáte opravdu hodně silné auto, poznáte i docela malou změnu rychlosti jízdy předjížděného. Celý manévr to pochopitelně prodlouží a pokud je předjížděný řidič hodně zabedněný, může jej i zcela znemožnit. Že je to potenciálně velmi nebezpečné, snad nemusíme dodávat.

Jde o naprosto zbytečnou zlomyslnost a jakkoli nechceme podporovat předsudky, často se jí bohužel dopouštějí řidiči „lepších aut”, kteří jako by se nechtěli nechat předjet od „těch horších”. Je to pochopitelně primitivní, však pokud vás někdo dojede, jede zřejmě dlouhodobě vyšší průměrnou rychlostí a je úplně jedno, jestli má Škodu Fabia nebo Ferrari 458 Itala - jediné rozumné východisko je nechat jej jet, však jste si sami zvolili nějakou rychlost jízdy, patrně s ohledem na důležitější faktory, než kdo z dalších řidičů bude pomalejší a kdo rychlejší.

Dobrý řidič si zkrátka hledí především své vlastní jízdy, je konzistentní ve svém stylu a rozhodně jej nezmění pouze proto, že jej někdo další předjíždí. Tento princip lze ostatně aplikovat i na leckterou výše či níže zmíněnou situaci - někdo vás předjíždí odstavným? Nechte ho být. Někdo se vám lepí na kufr? Nechte ho být. Nechat si podobnými okolnostmi narušit „koncept” své vlastní jízdy znamená jen dostat se do situací, které by jinak nenastaly a koledovat si o malér, k němuž by nemuselo dojít. Z nicotných příčin, nutno dodat...

Předjíždění je problematický manévr sám o sobě, zlovolně jej činit jestě problematičtěji je vadné

6. Zbytečné troubení

Všechny dosud uvedené body byly příklady záměrně zlého jednání které se stará o zbytečné rizikové situace. Tento je jiný, uvádíme jej spíše jako důkaz toho, že ani dobrý úmysl nemusí stát na začátku tolerovatelného řidičského chování.

Patrně už jste byli svědkem jednoho zvláštního zvyku - troubení cestou na svatbu. Dotyční se toho jistě nedopouští se zlým úmyslem, jen... nemyslí. Nenapadne je, že jejich svatba nikoho jiného nezajímá a troubením své okolí akorát obtěžují. Říkáte, ať je necháme, však se jen radují? A kde je principielní rozdíl mezi troubením a driftováním za střelby z AK-47? Tito lidé se jistě také jen radovali...

Bezohlednost k ostatním je ale jen jeden, v tomto případě spíše druhotný aspekt. Jde tu hlavně o zneužívání klaksonu jako takového. Má-li jít o výjimečný komunikační prostředek, který má ostatní na silnici upozornit na něco, čeho si sami na první pohled nevšimnou a musí být jen takto využíván, jinak ztratí svou vážnost, svou sílu. Na silnici je nezastupitelný, není nic intenzivnějšího, není vlastně ani nic jiného, co by řidič mohl použít a ostatní to vnímali jinak než zrakem. Dobrý řidič troubí, ale ne zbytečně. Klakson použije, když někdo něco přehlédne, opomene, hrozí mu nebezpečí. Tohle zařízení tu není od toho, abychom se jím radovali ze svatby, vítězství v mistrovství světa v ledním hokeji, zdravení kamarádů na ulici nebo popohánění manželky při cestě z domu k autu...

Zbytečné troubení by u někoho tolerovat šlo, u dospělých lidských bytostí ale nikoli

7. Vyřizování si účtů

Dobrý řidič je moudrý, a tak ctí jednoduché pravidlo: moudřejší ustoupí. Nenechá se tedy zatáhnout do žádných postupně eskalovaných „road rages”, v nichž ze začátku nejde prakticky o nic a končí u tasení střelných zbraní, vytahování nožů či startování motorových pil. Proč? Protože všechny kroky směřující k něčemu podobnému skončí vždy u něj.

Jistě, emoce k lidskému bytí a není ni zvláštního ani špatného, když vás někdo na silnici prostě naštve. Dobrý řidič ale umí své emoce zvládat, a tak jej nikdy neuvidíte si s dalším šoférem vyřizovat účty - zuřivě na něj hulákat, fyzicky ho napadat, mlátit mu do auta nebo do něj dokonce záměrné bourat. Takové chování prostě na silnici nepatří.

Podobné chování dobrého řidiče určitě nedefinuje...

8. Bezohlednost k těm, kteří nejsou řidiči

Ani tohle jednání obvykle není úmyslně zlé, je „jen” bezohledné a troubení zmíněné v bodu číslo 6 sem nepochybně spadá též. Jak jste ale jistě pochopili, zbytečné používání klaksonu má ještě jiný rozměr, a tak jej uvádíme zvlášť. V tomto případě jde o rozličné, někdy zdánlivě bagatelní skutky, jejichž neakceptovatelnost si ale neuvědomuje jen ten, kdo dobrým řidičem jednoduše není.

Občas někoho zaslechnete říkat, že omezenou rychlost ve městě v noci nerespektuje, protože pohyb aut i chodců je prakticky nulový a důvody pro rychlostní limit tak mizí. Je to zdánlivě rozumné, ve skutečnosti jde ale jen o důkaz toho, že někdo nedokáže domyslet důsledky svého pohybu po silnici za hranice krajnic vozovky. Rychlejší pohyb auta po silnici je také hlučnější a ve městech žijí lidé, kteří také chtějí spát. Prohánět se jim kolem domu stovkou možná nemusí být nebezpečné, bezohledné je to ale zcela nepochybně.

A podobných, ne zcela jasně viditelných případů řidičské krátkozrakosti je spousta. Kdo například myslí na to, že kolem silnice plné louží vodou chodí lidé, které by auto mohlo postříkat? Kolik lidí vídáte lekat chodce zbytečným prokluzem kol? Jak často vídáme někoho s hlasitě puštěným audiem, které se rozléhá nocí, jako by hrálo stovkám lidí pod okny, kolikrát někdo nechá za časného rána na místě puštěný hlučnější studený motor ve zvýšených otáčkách...

Podobných příkladů přehlížení faktu, že svět není jen „já a silnice”, bychom našli spoustu. Dobrý řidič jej nepřehlíží a bere ohledy na všechny, s nimiž sdílí tento svět. A to i když je velkým fandou do řízení a drfiting po náměstí vypadá tak lákavě... Však si také nepřeje, aby fandové do rockové muziky zítra nerozjeli velkou party pod okny jeho domu.

Jakási „nepřímá bezohlednost” není ve výsledku pro okolí o nic méně příjemná, než ta přímá

Petr Miler