Autoforum

/

Foto: Hyundai

Není drahé ani jako nové auto, u nás startuje na 610 tisících korunách. Jenže pokud se vám zachce dieselového motoru, automatu, pohonu 4x4 a lepší výbavy, jste klidně o polovinu jinde. V bazaru i takové provedení můžete mít za 400 tisíc korun.

Můj korejský kombík zakrátko překročí metu 170 tisíc najetých kilometrů. Za tu dobu bylo největším problémem haprující čidlo ABS na jednom kole a opotřebované čepy na přední nápravě, tedy pokud nepočítám diody zasazené do předních světel tak, aby je nešlo vyměnit. Ty totiž nenávratně odešly již někdy v roce 2017, tedy pouhá čtyři léta po koupi. Od té doby používám jen klasické žárovky, neboť i když se Korejci chlubí sedmiletou záruční dobou, ta platí pouze za předpokladu, že pravidelně navštěvujete autorizovaný servis.

Protože mám nicméně přístup k veškeré servisní technice, starám se o Kiu Cee'd SW sám. V důsledku toho jsem sice nemohl bezplatně vyměnit celá přední světla za nová, na druhou stranu mě však aktuálně již dvanáctiletý provoz vozu nestál na opravách ani 20 tisíc korun. Tedy pokud pomineme výměny oleje, olejového filtru, brzdových destiček či pojistné a pohonné hmoty. Na auto, které stálo 350 tisíc Kč, to není špatné.

Právě mé zkušenosti z velké části stojí za tím, že u Korejců nakoupila moje matka i matka mé ženy. Zatímco ale první zmíněná šla pomalu identickou cestou jako já, byť u ní atmosférický benzinový motor a manuál pracují pod hlavičkou Hyundai, druhá vsadila na diesel a automat. A právě toto ústrojí začalo jako první zlobit, přičemž problém byl zakopán ve filtru pevných částic. Což bylo poněkud neobvyklé - vůz totiž často míří na dálnice, kde se nepohybuje ve zrovna městském tempu.

Více než to však byl zarážející přístup autorizovaného servisu - ten totiž vždy Hyundai i30 Fastback opravil tak, že prakticky do pár hodin se ikonka problematického DPF začala znovu hlásit o slovo. A protože to takto skončilo několikrát, přišel servis s tím, že je potřeba provést výměnu filtru, což by tchyni vyšlo na nějakých 70 tisíc korun. Na mou radu ovšem vzala vůz do servisu neautorizované, který jen potvrdil mé podezření spočívající ve špatném čidle a DPF následně levně vyčistil.

Pokud jste tedy vyrazili na lov korejských aut do bazarů, přičemž vás k nim nalákala právě ona dlouhá záruční lhůta, vězte, že jde někdy jen o pozlátko, které o kvalitách toho kterého vozu mnoho neříká. Spíše se řiďte skutečností, že čím modernější auto ve vašem hledáčku skončí, tím více problematických oblastí u něj najdete. A nejde tu třeba jen o zmiňovaný filtr, ale i další zejména elektronické komponenty.

Taková je naše zkušenost a přesně na totéž poukazují také kolegové z Auto Bildu, kteří proklepli jiného Korejce než dvojici Ceed/i30, a sice Hyundai Tucson generace NX4. Ta je na trhu od roku 2020, přičemž na podzim 2023 došlo na facelift. Ten přinesl hlavně jinou podobu čelní masky, v obou případech však došlo na použití „neviditelných“ světel. S ohledem na své zkušenosti jsem vždy měl trochu obavy z jejich případné výměny, dle kolegů a vlastně i majitelů z mého okolí s nimi ovšem zatím problémy nejsou.

Svou pozornost byste ale měli zaměřit za ně, a sice na motorový prostor. Diesely totiž mají potíže s termálním managementem, stejně jako jsou často hlášené úniky oleje. V případě plug-in hybridních verzí je pak třeba dávat pozor hlavně na brzdy, které se musí potýkat s vyšší hmotností. Hlavně destičky tak budete měnit jak na běžícím pásu. A pokud nebudete dobíjet baterii, připravte se na reálnou spotřebu vyšší než 8 l/100 km. U dieselů přitom může být i méně než 6litrová.

Další vrásky vám může přivodit stávkující multimediální systém, jakkoli různá softwarová vylepšení většinou vše vyřeší. V případě parkovacích senzorů a adaptivního tempomatu však nezřídka pomůže už jen výměna hardwaru, jež nemusí být z nejlevnějších, pokud není kryta zárukou. Důvody ke stížnostem ale můžete mít i kvůli laku, neboť jeho vrchní ochranná vrstva není vyloženě velkorysá, což následně vede ke škrábancům v okolí dveřních klik a madla víka zavazadelníku.

Co se cen týče, ty startují okolo 400 tisíc korun, tedy na úrovni úplně základní nové Fabie. Za tyto peníze dostanete hned příhodný 1,6litrový turbodiesel, i když v základním provedení o výkonu 136 koní. Větším problémem je obvykle vysoký nájezd klidně i přes 200 tisíc kilometrů, který sice není až tak problematický, zánovní auto ale nedostanete. Stejnou pohonnou jednotku přitom měl i kolegy testovaný vůz, který měl však na tachometru pouhých 38 594 km. Z toho důvodu ovšem za něj prodejce požadoval 25 980 Eur (cca 652 tisíc korun), což při cenách nového SUV (u nás od 609 990 Kč) není úplně lidová cifra. Na druhou stranu, pokud budete chtít diesel s automatem, pohonem 4x4 a vyšší výbavou, pod 900 tisíc se nedostanete. Touto optikou testované provedení zase tak drahé není.

Navíc díky nízkým cenám nových aut ovšem můžete na prodejce v bazarech zatlačit. A protože nabízených kousků opravdu není málo, nejspíš se vám povede ušetřit pár desítek tisíc korun, získat něco zadarmo navíc či obojí. V případě zájmu tedy začněte počítat, jakým směrem půjdete. Stejně jako si možná sežeňte schopného mechanika, který se o váš vybraný vůz postará. Autorizovaný servis vám totiž na základě mých zkušeností nedoporučím.

Zdroj: Auto Bild

Petr Prokopec