Autoforum

/

Foto: Mercedes-Benz

Dnes na takové časy můžeme asi jen vzpomínat, ale ještě před dekádou a půl skutečně nebyl problém koupit si z lepšího platu nový Mercedes, docela intenzivně ho používat jako jediné auto, mít ho dodnes a po nevelkých investicích do údržby ho s další perspektivou pořád provozovat.

Spousta lidí by jistě auta měnila ráda podobně často jako ponožky. Jenže dovolit si obvykle nemohou víc než jedno, které navíc musí odpovídat mnoha požadavkům. Ve finále tak nemusí jít o vysněný model, nýbrž o co nejpřijatelnější kompromis. V takové chvíli vlastně velkou prioritu kladete na spolehlivost, neboť čím déle vám takový vůz vydrží, tím je vyšší šance, že si jednou budete moci koupit ještě jeden, třeba jen čistě pro radost.

Dnes je tomu všelijak, ale ještě nedávno platilo, že auto od Mercedesu vás přežije. Za kvalitu se ale draze platilo. Vše se začalo měnit okolo nového milénia, kdy třícípá hvězda zatoužila po vyšších prodejů. Z toho důvodu začala své portfolio rozšiřovat i o nové třídy A a B. Kromě toho své zavedené ikony obohatila také o dostupné verze a motorizace.

Typickým příkladem byla třída C generace W204, v jejímž případě se značce povedlo skloubit pohledný zevnějšek se silnými a úspornými motory a nemalým komfortem. Vše pak rámovala cena startující okolo 700 tisíc korun, jíž si mohli dovolit uhradit i mnozí lépe placení zaměstnanci. A pokud tak učinili, dost možná sedan či kombík mají dodnes. Přičemž by nebylo až tak překvapivé, kdyby vůz dokonce zahrnuli i do závěti, ačkoli ještě neleží na smrtelné posteli.

Stejně jako mnozí její příbuzní je i generace W204 neskutečným držákem. Platí to hlavně o verzích C180K a C200K s benzínovou jedna-osmou přeplňovanou kompresorem. V prvním případě motor produkoval 156 koní, ve druhém pak 184. K dispozici nicméně byly jen v letech 2007 až 2010, poté totiž Mercedes přepřáhnul na přeplňování s pomocí turbodmychadla. To pak sice vedlo ke snížení spotřeby a hlavně emisí, což byl hlavní důvod změny, o tak odolné motory už ale nešly.

Právě provedení C180K si v roce 2009 koupil Claus Jahn, kterého vyzpovídali kolegové z Auto Bildu. Ten se s ní po patnácti letech provozu přiblížil metě 600 tisíc kilometrů, na tachometru totiž svítí 573 374 km. Ve skutečnosti to ale bude o trochu víc, neboť při výletu do dánského Osla Jahn zjistil, že s počítadlo kilometrů ujetou vzdálenost o 1,25 % zkracuje. Reálně tak nejspíše již najel přes 580 tisíc kilometrů. Není to však až tak důležité, neboť vůz nehodlá hned tak poslat k druhému majiteli, nýbrž s ním i nadále počítá.

„Budu s ním jezdit tak dlouho, dokud bude ekonomicky rozumné udržovat jej při životě,“ říká Jahn. A zmiňuje, že v případě spotřeby na tom není až tak hrozně, neboť se pohybuje okolo 6 litrů na sto kilometrů. Kromě toho jej na buben nepřivedla ani údržba, neboť třeba výměna oleje jej za oněch patnáct let vyšla na něco přes 3 300 Eur (cca 83 tisíc korun). Nejdražší opravou pak byla výměna rozvodů po najetí 154 634 km.

To znamená, že s novou sadou již Jahn zvládl prakticky trojnásobek této porce. Vůz přitom nedávno znovu prošel technickou kontrolou, jež vyšla na 950 Eur (23 800 Kč). To sice vypadá jako značná suma, ovšem její součástí byla i oprava podvozku, brzd či spojů na kardanu. Nakonec se tak jedná o poměrně rozumnou částku, jež naznačuje, že napříště o Jahnovi nebudeme psát v souvislosti s koupí nového vozu, nýbrž s pokořením mety 1 milionu kilometrů. Taková auta máme rádi - věky je mít nemusíte, ale můžete. Schválně, jestli za 15 let budeme psát o někom, kdo si letos koupit Škodu Enyaq a po 600 tisících km s ní pořád jezdí. Anebo Mercedes EQE, ať zůstaneme u stejné značky...

Zdroj: Auto Bild

Petr Prokopec