Autoforum

/

Foto: Abdullah Aljaberti/Pexels, CC0 Public Domain

Nešálí vás zrak, skutečně africká země se vydala cestou zákazu nových vozů se spalovacími motory už letos jako vůbec první na světě. Jak to asi mohlo dopadnout?

Je to zvláštní, ale historie ukazuje, že každých pár dekád dojde ta či ona část lidstva k přesvědčení, že nařídit lze všechno. Že podobě světa lze dát přesně takový ráz, jaký si přejete, a to bez ohledu na přirozené zákonitosti jeho fungování. Obvykle tyto snahy naberou trochu jiné podoby než v předchozích případech, možná proto si z předchozích případů nedokážeme vzít ponaučení a směřujeme vždy postupně k nějaké katastrofě - války či ekonomické krize jsou typickým vyústěním.

Doufáme, že aspoň oné katastrofě se vyhneme, smutným konstatováním ale musí být, že se v pozdější fázi jedné z takových ér právě nacházíme. Diskuze, diplomacie, respekt, obecně snaha žít společně v jinakosti každého z nás se vytrácí na úkor stále větší unifikace mající projev i ve stále intenzivnějším diktování stále nesmyslnějších věcí, se kterým jde ruku v ruce stále agresivnější umlčování odporu proti témuž. Dává to stále menší smysl, jako by snad někdo zkoušel, kam až může beztrestně zajít.

To, o čem ve snaze zabránit nejhoršímu píšeme skoro každý den, jsou vzhledem k našemu zaměření pochopitelně kleště, které stále více svírají automobilový svět. Nemusíte být geniální ekonom, nemusíte být profesor techniky, nemusíte vládnout ničím větším než solidním selským rozumem, aby vás život naučil, že kolem vás existují tisíce různých typů lidí žijící v nespočtu různých prostředí nekonečné množství svébytných životů. Pokud chcete s takto rozdanými kartami dokázat cokoli dobrého, nikdy nebude řešením unifikace, nikdy nebude existovat jedna správná cesta pro všechny, pokud se nebude jmenovat pestrost.

Bohužel, ani v takovém oboru, jako je ten náš, to významný počet lidí nechápe a dál žije v přesvědčení, že jedním zázračným vyřešíme všechny problémy. Nemůže se to povést. Už proto - bez ohledu na detaily, které činí takové snahy ještě absurdnější - odmítáme nařizování jakékoli jednotlivosti jako té správné cesty pro všechny. Pochopte, nejsme odpůrci elektromobilů per se, stavěli bychom se na zadní úplně stejně, kdyby se někdo pokoušel nařídit všem jakékoli jiné jediné technické řešení. Že to jsou elektromobily, ten snad nejméně univerzální osobní dopravní prostředek z těch, které se v posledních dekádách dočkaly většího rozšíření, nesmyslnost tohoto nápadu jen podtrhuje.

Nevěříme tomu, že v EU na nějaký de facto zákaz jiných než elektrických aut dojde, na to jsme snad ještě „zblbli” málo, ale kdo ví. Někde takové snahy dotáhli až do konce a je opravdu pikantní, že vůbec první velkou zemí v tomto ohledu je Etiopie. Člověk by čekal, že takové nápady mají jen velmi rozvinuté země, kde už postavili kruhové objezdy na všech křižovatkách a už neví, co za nesmysl by ještě nařídili. Ale jak vidno, i relativně zaostalá Etiopie může otáčet kormidlem dějin vpřed, zpátky ni krok. Anebo něco na ten způsob.

Může se zdát, že jde o malou zemi, ale to jen proto, že na glóbu se všechno v Africe zdá malé. Ve skutečnosti jde s víc jak 1,1 milionem km čtverečných rozlohy o obrovskou zemi, ve které žije asi 118 milionů lidí. Zahrávat si s tamní ekonomikou je tedy skoro na úrovni hrátek EU, tedy alespoň co do počtu lidí, které to ovlivňuje. Právě tato země letos v lednu zakázala dovoz nových aut se spalovacími motory, čímž de facto zakázala jejich prodej - po rozprodání skladových vozů se vzhledem k nulové domácí výrobě žádný nový „spalovák” na trh legálně nedostane.

A nešlo jen o zákaz, autoritářský etiopský režim (jak na toto spojení koukáme pohrdavě, ale ptejme se, jak moc začínají mít znaky nějakého „režimu” místní zřízení) zvýhodnil elektrická auta mj. tím, že je osvobodil od DPH a dalších daní. Nutno dodat, že etiopská vláda nemá ani tak motivy ekologické (jakkoli i těmi se zaštiťuje), ale spíš ekonomické. Země musí draze dovážet veškerá fosilní paliva, jejichž hodnota jen v roce 2023 činila 7,6 miliardy amerických dolarů, tedy asi 179 miliard Kč. Elektřina je vedle toho levná, Etiopie si ji sama vyrábí v obřích vodních elektrárnách na neméně obřích přehradách na Nilu. Takže aspoň potud to má nějakou logiku, jenže nefunguje to, ani trochu.

Jak rozebírá Future Zone, jen nařídit prostě nestačí. Do země se kvůli výše popsanému začala ve velkém dovážet elektrická auta z Číny, to problém není, do země se dostalo odhadem už na 100 000 čínských elektromobilů. Jenže v celé zemi existuje pouze 50 veřejných dobíjecích stanic a ani za toto číslo nikdo nedá ruku do ohně - stát má prsty v provozování čtyřech stanic, z nichž dvě jsou aktuálně nefunkční.

I kdyby ale nakrásně fungovaly a bylo jich třeba 50 tisíc, problémy by řešily jen v omezené míře. Země se totiž potýká se soustavnými výpadky dodávek elektřiny, a to i v hlavním městě, Addis Abebě. Když už elektřina jde, nabíjení doma je pořád potíž, v zemi chybí nabíjecí adaptéry. A pro samotná protežovaná elektrická auta z dovozu neexistuje dost servisních center, náhradních dílů... Celý sen o rychlém přechodu se tak ještě rychleji hroutí, nepřímo nařízená auta nejsou pro lidi rozumně použitelná.

„Vláda chce s těmito problémy bojovat a mimo jiné prosazovat rozšiřování infrastruktury, to se však podle mnoha řidičů neděje dostatečně rychle. Někteří tak už plánují prodej svých elektromobilů - díky trhu s ojetinami není těžké sehnat auta s klasickým spalovacím motorem,” konstatuje Future Zone. Máme takový amatérský tip: Co takhle přestat všechno nařizovat a - když už něco musí být - snažit se podporovat vývoj směřující k tomu nejefektivnějšímu, nikoli jedinému pevně danému řešení? Možná se „pachatelé dobra” budou divit, jak dobře dokáže volně dýchající svět fungovat.

Zdroj: Future Zone

Petr Miler