Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Zní to jako paradox. Auta jsou dnes levnější, než kdy byla, zejména pak vzhledem k tomu, co umí. Opravovat je ale stojí čím dál víc. Proč to tak je?

Opravy nových aut po nehodách, i drobných, jsou čím dál dražší. S touto informací přichází firma Accident Exchange, která zajišťuje půjčování náhradních vozů po nehodě. Ta konstatuje, že za poslední rok se v rámci jejích aktivit přihodila nehoda 200 tisícům nových aut, třetina z toho do dvou měsíců od první registrace. Průměrné náklady na opravu pak činily skoro 66 tisíc Kč, a to je více než kdykoli dříve.

Zní to vážně paradoxně. Auta jsou v posledních dekádách stále levnější a nemusíme se držet jen střední Evropy, kde došlo k velkým ekonomickým změnám a kde byly nové vozy ještě v roce 1993 extrémně drahé. Na západ od našich hranic jsou nominální ceny podobné, příjmy zákazníků jsou ale nesrovnatelně vyšší. Průměrný plat v Německu dnes činí téměř 96 tisíc Kč a i velmi slušné nové auto si tak Němec koupí za pár měsíčních příjmů.

To je navíc pouze matematický pohled na věc. Uvážíme-li, jaký vývoj se na poli aut za poslední dekády odehrál, pak je třeba říci, že optikou hodnoty za peníze dnes představuje koupě nového vozu ještě podstatně výhodnější obchod - třeba takovou Škodu Rapid koupí průměrný Němec za tři čtyři platy a dostane vůz, který bez potíží jede 200 km/h, neztratí se ani na Nordschleife a ve výbavě má leccos od navigace, přes klimatizaci až po všechna okna „v elektrice”.

Může být ale překvapen, když zjistí, že i za opravu drobného karambolu dá klidně pětinu ceny vozu. Zase takový paradox to ale není, neboť je to právě rychlý vývoj, který se o akceleraci cen jednotlivých součástí vozu a práce s nimi stará. Při obřích úsporách z rozsahu velkých automobilek se tento aspekt do ceny samotného auta neprojevuje, při opravách jednotlivých vozů v logicky menších servisech ale vidět je.

Příčiny takového stavu jsou ovšem komplikovanější. Jedním z nich je spousta různých a často drahých materiálů, ze kterých jsou dnešní auta vyrobena. Ocel, hliník a plast jsou běžné už docela dlouho, ale dnes se do čím dál víc aut dostává i karbon či karbonem vyztužené plasty a dalších více jak 10 druhů materiálů, se kterými je třeba pracovat. Používá se také vysokopevnostní ocel a různé způsoby spojování kromě svařování, zejména lepení. A s řadou těchto technologií umí často pracovat jen autorizované servisy, které si za své know-how a vybavení logicky naúčtují více.

Další důvodem je to, že dnešní auta jsou nabitá technologiemi, jejichž senzory jsou nezřídka v místech, která jsou nehodami ohrožena nejvíc. Máme na mysli nejen parkovací senzory, ale i různé kamery a radary. Musí být umístěny tak, aby dobře viděly, jenže to často jde ruku v ruce s větším rizikem poškození při nehodě.

Nejde tu ale jen o samotné senzory či podobnou techniku, nýbrž také práci s ní a její vliv na možnosti oprav navazujících díků. I když se senzorům při drobné nehodě nic nestane, ale nárazník či jiný díl, za nímž jsou schované, je poškozen, bývá nemožné jej opravit tradičními postupy, protože by fungování senzorů negativně ovlivnily. Je tedy často nutné - z hlediska fungování samotného dílu i z pohledu estetiky zbytečně - kupovat zcela nový nárazník, aby elektronické systémy fungovaly správně. A to opravu znovu prodražuje.

Tohle všechno dohromady znamená, že „bod zlomu”, tedy chvíle, kdy je vůz neekonomické opravit a je tedy odepsán jako totální škoda, nastává dříve a stále více se blížíme stavu, kdy opravovat auta bude dávat smysl podobně jako třeba mobilní telefony - prostě bude levnější koupit si nový.

Pochopitelně je vždy faktorem míra poškození a hodnota auta, na zbrusu novém BMW řady 7 se polámaný nárazník vymění, ale rostoucí cena oprav nese tohle riziko. „S tím, jak jsou nová auta nabitá technologiemi a potenciálně drahá na opravu, není vždy nutný velký náraz, aby na voze byla značná škoda,” říká Scott Hamilton-Cooper z Accident Exchange.

Narůstající komplexita znamená, že servisům trvá oprava déle a je dražší, což opět posunuje „bod zlomu” k mladším autům a menším nehodám. Pojišťovny řeší jen peníze a je-li levnější auto odepsat jako totálku, opravu nebudou chtít proplatit, i když se autu zase tolik nestane. Nakonec, některá až absurdně působící případy jsme viděli v poslední době. Některé automobilky proti tomu bojují zlevňováním náhradních dílů s pochopitelným cílem udržet relativně mladá auta v provozu, příliš úspěšné ale nejsou.

Podle Malcolma Neila, který má na starosti správu pojistných událostí, je rychle se zvyšující složitost oprav narůstajícím problémem. „Před lety byla všechna auta konstruována podobně, dnes tomu tak už není,” uvádí. „Nemůžete prostě vyříznout poškozenou část, protože byste mohli přeříznout senzor nebo kabely,” pokračuje. A jednoduchý není ani servis nárazníků. „Nemůžete už zalepit nárazník po lehké nehodě, protože vrstvy laku a plniče navíc by měly vliv na senzory, které v nárazníku jsou. Musíte koupit nový a ten není levný,” vysvětluje. Nové senzory, pokud se nárazník dodává s nimi, musí být dále spárovány s vozem a kalibrovány. A takový kalibrační systém od Hella Gutmann Diagnostics se dnes prodává asi za 320 tisíc korun.

V posledních pěti letech jsme svědky dramatického nárůstu systémů využívajících senzory. Problém je, že většinou je výměna a kalibrace senzorů prováděna jen autorizovanými dealery a ti si za to můžou říct, kolik chtějí. Hella Gutman Diagnostics uvádí případ, kdy jeden dealer požadoval skoro 38 tisíc korun za kalibraci radaru na Golfu VII, který se střetl s bažantem.

S tímto tématem souvisí i několik dalších úskalí. Auta, o kterých tu hovoříme, jsou stále poměrně nová, takže vesměs fungují, pokud se vyhnou dětským nemocem. Jednoho dne se ale dostanou znovu na trh jako ojetiny a pro druhého, třetího majitele narůstá riziko závady, protože auta a elektronika v nich bude prostě už starší. Doufejme tedy, že se podaří cenu oprav srazit dolů tak, aby pak nebylo ojeté auto s funkčním radarovým tempomatem naprostou vzácností, jinak hrozí to, co jsme probírali nedávno - že složitost moderních aut pohřbí trh s ojetinami.

Ovšem i v případě, že si kupujete rok či dva staré auto, je namístě obezřetnost. Bylo-li auto havarováno, není jisté, že oprava byla provedena perfektně. A senzory nemusí fungovat správně a pokud systémy vozu nehlásí problém, testovací jízda nemusí závadu odhalit a oprava může být dost drahá.

V každém případě je pravděpodobné, že s širší adaptací na nové technologie se bude víc nezávislých servisů vybavovat potřebnou technikou a ceny oprav tak v určitou chvíli začnou klesat. A rozhodně nechceme říci, že je nejlepší kupovat auta ve verzi „holobyt” - pokud totiž technologie fungují, jak mají, je jejich přítomnost leckdy vážně příjemná...

Opravy nových aut jsou drahé kvůli materiálům a technologiím - vyrobit je lze levně, opravovat nikoli

Zdroj: Accident Exchange

Marek Bednář