Autoforum

/

Foto: Ford

Musí levné nutně znamenat špatné? Tohle auto ukazuje, že ne. Racionálně vzato má všechno, co dobré auto potřebuje, jen se prostě nesešlo s dobou. A tak po něm v bazarech pomalu neštěkne ani pes, i když se statisticky řadí mezi vůbec nejspolehlivější rodinné vozy.

Model C-Max už v nabídce Fordu nenajdete, stejně jako řada konkurentů se i tato automobilka na vozy kategorie MPV vykašlala a místo nich nabízí jen SUV. Je to škoda, neboť její empévéčka se od „zbytku stáda“ lišily hlavně tím, že dokázaly potěšit i nadšené řidiče. Stál za tím zejména podvozek první generace vycházející z modelu Focus. U té druhé pak Ford vedle pohlednějšího zevnějšku i přidal koně pod kapotou. Nebyl tedy problém sáhnout po 182 benzinových či 170 dieselových koních, což jsou cifry, které u podobně koncipovaného auta neurazí.

Na C-Max jsme si mohli obecně posvítit loni, kdy jsme zmínili, že u první generace je hlavním zdrojem problémů motor 1,6 TDCi, zatímco u té druhé je třeba dávat pozor na převodovky. Nyní nastal ideální čas se k MPV modrého oválu vrátit, neboť kolegové z Auto Bildu vyzkoušeli exemplář z roku 2017. Jde tedy o faceliftované provedení druhé generace vozu, která dorazila nejen ve standardní formě, ale také jako o 14 centimetrů delší Grand C-Max. Toto provedení tedy mohlo hostit i třetí řadu sedadel, zrovna testovaný vůz jí ale vybaven nebyl.

To ovšem neznamená, že by se někdejší majitel nemohl těšit z prostoru navíc. V pětimístném provedení verze Grand má C-Max zavazadelník o objemu 600 až 1 867 litrů, což stačí nejen na převoz poloviny hračkářství - zvládne pobrat až 724 kilogramů nákladu. A pokud vám to nestačí, je možné připojit až 1,2tunový přívěs. To v případě kousku testovaného kolegy možné bylo, původní vlastník totiž sáhl po příplatkovém tažném zařízení. Na tom se pak sice objevuje rez, samotný vůz ale korozí netrpí.

Nač je nicméně třeba dávat pozor, to jsou ložiska přední nápravy. Kolegové dodávají, že jde o problém spojený hlavně s vozy soukromé klientely, která postupně začala zanedbávat pravidelný servis. Firemní auta jsou na tom mnohem lépe, na druhé straně u nich však musíte počítat se značným nájezdem. Ten má ostatně na kontě i testovaný exemplář, jenž za uplynulých šest let najel 161 461 km. Taková auta se dnes prodávají za ceny okolo 8 000 Eur, tedy asi 200 tisíc Kč. To je na takový kus auta v takovém stáří velmi, velmi přijatelná cena.

Dopřát si samozřejmě můžete i dražší exempláře s menším nájezdem a nakonec i stářím, vůz se vyráběl až do roku 2019. Pokud ale budete chtít co nejlevnější kousek, standardní provedení druhé a poslední generace můžete mít už od 50 tisíc Kč, i když u toho bude dieselový motor a nájezd kolem 200 tisíc km. A vozy staré maximálně 9 let pořád koupíte okolo 100 tisíc korun. To je vážně pakatel, zvlášť když uvážíme zmíněnou statistickou spolehlivosti C-Maxu.

Na výběr navíc vždy budete mít z dnešního pohledu kouzelné množství pohonných jednotek. Před atmosférickou jedna-šestkou ovšem kolegové varují, neboť jejích 85 koní na tak velký vůz zkrátka nestačí. Litrové turbo sice na tom je s dynamikou lépe, ovšem i přesto je tím pravým ideálem turbodiesel 1,5 TDCi se 120 koňmi. Asfalt totiž sice trhat nebude, ovšem průměru 5,7 l/100 km zvládnete dosáhnout i bez nutného sebezapření.

Pokud ovšem po této jednotce zasazené do kousku s větším množství najetých kilometrů sáhnete, velmi pravděpodobně se připravte na výměnu vstřikování a opravu systému EGR. Bez ohledu na jednotku je pak nepříjemným nešvarem možnost utržení dveřních pantů, často velmi tvrdé plasty v interiéru pak mohou nést podpis původních vlastníků. Na druhé straně ale aspoň nedrnčí. Volba je tedy na vás, není však až tak riskantní jako u mnohé konkurence, vzhledem k ceně rozhodně ne.

Zdroje: Auto Bild, TÜV

Petr Prokopec