Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Možná už jste se dostali do situace, kdy vás policie vinila z příliš rychlé jízdy, vy jste si ale byli jisti, že jste tak rychle nejeli. Může se to stát a lze se proti tomu bránit.

Policisté se už léta snaží veřejnost přesvědčit o tom, že tvrdé trestání řidičů za překročení nejvyšší povolné rychlosti přinese na silnice klid a mír. Samozřejmě se to nestane, ale měřit rychlost je snadné a lehce prokazatelné a navíc jde o spolehlivý způsob, jak do státního či obecního rozpočtu nasypat více peněz. To je nezpochybnitelný fakt, ale jak to vlastně je s tou spolehlivosti měření. Není to náhodou tak, že tak jako ve při všech měřeních, je i zde část výsledků neplatných?

Každým měřením, ať už jde o zjišťování teploty vzduchu nebo právě měření rychlosti, lze dojít k sice přesnému, ale realitu jinak zcela neodrážejícímu číslu. V prvním případě hraje velkou roli umístění čidla, jež nesmí být položeno na slunci či v blízkosti sálajících zdrojů tepla, ve druhém je třeba splnit celou řadu podmínek, aby hodnotu vypálenou na fotce zachycující údajného přestupce bylo možné považovat za skutečnou.

Pokud vás tedy policista nebo strážník zastaví s tím, že jste rychlost překročili, ale vy jste si jisti, že se to nestalo, máte dvě možnosti. Buď bez odporu okamžitě zamáváte bílým kapesníkem a zaplatíte pokutu na místě nebo celou událost pošlete do správního řízení. Tam se ovšem v drtivé většině případů setkáte s úředníkem, jehož jediným posláním je vybrat pokutu bez ohledu na to, jestli k nějakému přestupku opravdu došlo či nikoliv.

Úředník má ve sporném případě za úkol správně vyhodnotit podklady poskytnuté policií, obvykle to ale nedělá. Poznatky z okolních zemí ukazují, že zhruba 10 až 15 % všech měření rychlosti je technicky vadných a tedy neplatných. Praxe v Česku tomu neodpovídá, zde správní orgány a policie udržují ve vzájemné shodě džentlmenskou dohodu, kdy se o výsledku měření nepochybuje, čísla na fotkách jsou automaticky platná a řidič se jen snaží vykroutit ze svého prohřešku.

Takový postup vyhovuje všem stranám, kromě domnělých viníků. Je pak jen na nich, jestli budou úředníkům tolerovat jejich přístup, který má daleko k nestrannému - od orgánu rozhodujícího o tom, kdo má ve sporném případě pravdu, bychom čekali více. Podmínkám měření se v praxi nevěnuje pozornost a nikdo se nezabývá tím, jestli si policisté náhodou místo řádného prostudování návodu a dodržování pravidel v něm popsaných tímto dokumentem nepodložili svačinu.

Přitom sám výrobce radarů Ramer, firma Ramet, pro osoby vyhodnocující důkazy radary pořízenými vytvořil návod, jak je vyhodnocovat a ze kterého pochází obrázky níže. Jenže dodržovat zásady v něm v uvedené by znamenalo zpochybňovat práci policie, do čehož se úředníkům nechce. Raději používají naučený závěr, že: „Pokud byla rychlost vozidla stěžovatele rychloměrem zaznamenána, metoda měření musela být v souladu s manuálem k obsluze…“. Tato věta pochází z rozsudku Nejvyššího správního soudu České republiky (č. j.: 3 As 82/2012-27), který ale pojednává o laserové technologii, která je zcela odlišná od Rameru. Tuto skutečnost potvrdil tentýž soud a zjednodušené jednání úředníkům jednoznačně vytkl.

Pojďme ale zpět ke zmíněnému návodu, který jednoznačně stojí za pozornost. Metodický pokyn z Kunovického Rametu určený Policii České republiky a správním úřadům se nazývá „Vyhodnocení záznamu o přestupku ze zařízení Ramer7CCD, Ramer7, Ramer 10, AD9”. První část tvoří sám návod na vyhodnocení snímků, ve druhé najdeme přehled typických zaznamenaných měření a jejich rozlišení na platná a neplatná a ve třetí soubor otázek a odpovědí pro dotčené úředníky.

Dokument v první až třetí kapitole první části obtížně srozumitelným jazykem popisuje vliv nesprávně zvoleného dosahu měřící jednotky vůči pozici měřeného vozidla a následně se pokouší ujasnit postup při vyhodnocování správnosti měření. Upozorňuje na možné chyby plynoucí ze zachycení ne přímého odrazu radarového paprsku od oběti, ale až sekundárních odrazů od okolních objektů. Chování zařízení ovlivňuje policista manuálním nastavením vzhledem k okolním podmínkám a je naprosto jasné, že při zvolení špatných parametrů zcela vylučuje možnost získat validní výsledky. Výsledky chybného postupu naleznete ve fotogalerii pod článkem, kde je snadno poznat jak snadné je vytvořit důkaz o protiprávním jednání, které se nikdy nestalo.

Musí být dodrženo mnoho podmínek, aby snímek byl relevantní. Obsluha může špatně nastavit dosah, tím pádem se technika zaměřuje jiným směrem, než se vyskytují měřená auto. Výsledkem je snímek s nesmyslnou naměřenou rychlostí a jen okrajem sledovaného vozidla. Stačí se nesoustředit a je na světě fotka s nepravdivým údajem o rychlosti. Netřeba se zamýšlet, kolikrát se takto denně policisté spletou a pošlou na úřad zkreslené údaje.

Druhá část je díky bohaté obrazové dokumentaci nejsrozumitelnější, třetí je zase o dost více „výživná”, stačí přečíst název „Nejčastější výhrady k měření rychlosti”. Soubor řešení možných střetů mezi úředníkem a řidičem pomáhá najít pětadvacet imaginárních otázek a odpovědí. Cvičení jako ve škole s nadhozenou otázkou a vypsaným argumentem pro pracovníka za přepážkou má zvýšit šance na obhajobu měření. Celé to působí amatérsky a navíc to dokazuje, že sám Ramet si není jistý validitou měření udělaných pomocí jeho zařízení.

Asi nejvíce překvapí, že u některých typů radarů je třeba na vytištěný snímek ručně přiložit vyrobenou šablonu vytištěnou třeba na průhlednou fólii, která zobrazuje polohu radarového paprsku a pomocí tohoto postupu se teprve může hodnotit ustavení zařízení vůči změřenému autu. Zaostalý proces opět připomíná školní lavice, tentokrát pravděpodobně výtvarnou výchovu, ne moderní společnost 21. století, která řeší vážnou věc. Policie nakupuje drahou techniku na skrytý dohled, ale poté musí dáma v pantoflích rozhodovat pomocí bizarní šablony rozhodující o vině a nevině řidiče.

Pro nás je to přesto cenný návod, jak se bránit případnému neoprávněnému nařčení - stačí, aby policisté měřili jinak, než mají a špatně nastavená technika či špatné pochopení výstupu radaru vás uvrhne v podezření ze spáchání přestupku, který jste rozhodně nespáchali. Výmluvná je například situace na hlavní fotografii vlevo - změřen byl vůz, který se od radaru vzdaluje, ale na snímku je zakryt autem, které se mu přibližuje. Technika říká, které auto bylo změřeno, jeho značka je ale nečitelná, takže proč nezastavit to druhé, které se tak krásně vyjímá na fotce se zaznamenanou rychlostí... Budete-li vědět, že toto je jedna z typických chyb obsluhy, snáze se ubráníte pokutě či ještě horšímu postihu.

Doporučujeme si tedy přiložené snímky projít a na případnou diskuzi s policisty, strážníky a úředníky se připravit. Už jsme poznali, že jim kolikrát nejde o spravedlnost, cílem je získat čárku a vymoci pokutu. I takovou, která jim nenáleží...

Návod na vyhodnocení snímků radarů firmy Ramer

(velmi „těžké” čtení spíše pro nadšence)

Přehled typických zaznamenaných platný i neplatných měření

(srozumitelný přehled pro každého)

Soubor otázek a odpovědí pro úředníky

(znovu těžší čtení, ale vysvětlující řadu typických situací)

Způsob vyhodnocování validity měření

(spíše pro zasmání)

Zdroj: Road-fens.cz

Mirek Mazal