Autoforum

/

Foto: Volvo

Nabídka Švédů je stále tristnější a posouvá se směrem, který zákazníci mohou nanejvýš tiše tolerovat. Ještě před pár léty bylo líp, což posílá nahoru akcie aut, jako je kombi V60 druhé generace. To má, tedy mělo všechno, co lidé na Volvech milují.

Až do roku 2009 nebylo Volvo zrovna mým šálkem kávy. Stál za tím design švédských aut, která neměla daleko ke krabicím. Něco takového pochopitelně některým vyhovovalo, a to mimo jiné proto, že mohli potenciál kabiny a zavazadlového prostoru využít na maximum. Jenže lidí, kteří značce dávali palec vzhůru, bylo přeci jen o poznání méně než jejích odpůrců. Švédové i proto šéfdesignéra Petera Horburyho nahradili Stevem Mattinem, který dříve úřadoval u Mercedesu. A nabyté zkušenosti přenesl i k novému chlebodárci.

Pod Mattinovým dozorem totiž vzniklo Volvo S60 druhé generace a spřízněný kombík V60, stejně jako SUV XC60. V případě posledně zmíněného automobilka trefila bank, neboť od jeho příchodu na trh v roce 2009 není v její stáji žádanější vůz. Volvo v mezičase přišlo s jeho novými generacemi, na kterých se ovšem již nepodepsal ani Horbury, který se na pár let ke značce vrátil, ani Mattin, nýbrž Thomas Ingenlath, který má na kontě také třeba Škody Superb, Fabia, Roomster a Yeti.

Volvo se u trojice S60, V60 a XC60, stejně jako u celého svého portfolia, začalo vracet k původním krabicovitým tvarům. Ovšem protože velký vliv na design má dnes aerodynamika a spotřeba, zůstalo tak nějak na půli cesty. Zákaznická skupina se tak ještě rozšířila, Švédové se k ní ale postupně začínají obracet zády. Nejprve oznámili, že cokoli většího než dvoulitrový čtyřválec má u nich smůlu, následně pak bez ohledu na výkon omezili maximálku svých aut na 180 km/h. To ocení leda nesvéprávní.

Poslední kroky jsou nicméně ještě drastičtější, značka totiž skončila s diesely a skrze benziny a hybridy chtěla urychleně mířit za ryzí elektromobilitou. Nejspíše až poté si uvědomila, že by to byl její pohřeb, a proto dnes mluví o dost jinak. Diesely se nicméně asi nevrátí, což zkrátka znamená, že na značnou část z oné nově rozšířené zákaznické základy v showroomech značky již nic nečeká, vyrazit musí do bazarů.

Tím se dostáváme ke kombíku V60 druhé generace, jehož některé kousky aktuálně mají na kontě již pětiletou službu. Tu mohly absolvovat s diesely D3 a D4, kdy první dával k dobru 150 a druhý 190 koní. Kromě toho ovšem byl v nabídce také benzinový dvoulitr či okolo něj postavený hybrid. Vrcholem se pak stala varianta T8 Polestar, u které kombinace spalovacího a elektrického motoru zaměstnávala všechna čtyři kola výkonem 460 koní.

Nejde nicméně jen o tuto selekci, V60 si můžete pořídit rovněž ve dvou karosářských verzích, a sice jako standardní kombík, a poté jako zvýšený Cross Country. Kolegové z německého Auto Bildu vyzkoušeli základ, přičemž je velmi příjemně překvapil stav vozu deklarující jeho kvalitu - po najetí 150 tisíc kilometrů totiž kombi stále působí jako nové, jedinou vadou jsou lehce ošoupané bočnice sedadla řidiče.

Němci dál pějí chválu na komfort, stejně jako na bezpečnost. Dodávají nicméně, že u aut vyrobených do poloviny roku 2022 je třeba počítat s multimediálním systémem Sensus, na který mají majitelé jediný názor - ukazují mu palec dolů. Od března 2020 je pak u celé produkce ve hře ono omezení maximálky na 180 km/h. Svým způsobem se tedy vlastně musíte rozhodnout, co je pro vás větší zlo.

Vysoké nájezdy, které jsou u mnoha exemplářů nabízených v bazarech časté, jsou nicméně jen dalším důkazem spolehlivosti, s jakou je toto kombi spojeno. Stejně jako potvrzují skutečnost, že V60 figurovalo v mnoha firemních vozových parcích. Do těch pak často mířilo se základní úrovní výbavy, která je opravdu spartánská. Proto před zaplacením opravdu zvažte, zda raději nenavýšit o chlup rozpočet, než se pak léta na silnici trápit.

Tím se dostáváme k cenám, které nejsou zrovna nízké. Pod metu 400 tisíc korun se dostanete maximálně s havarovaným kusem, v případě špičkového stavu a nízkého nájezdu počítejte spíše s minimálně 600 tisíc Kč. Zapomenout pak můžete na dlouhé smlouvání, neboť jakkoli zájem o nová auta nebyl úplně malý, do prodeje se majitelé obvykle nehrnou. I to ale nakonec svědčí o kvalitách švédského kombíku.

Zdroj: Auto Bild

Petr Prokopec