Home > Rubriky a sekce > Život řidiče > Článek
Nevolejte po cenových stropech a vysokých daních v reakci na zisky ropných firem, doplatíte na to jen vy sami
8.2.2023 | Walter Kraft
Zdá se, že principy socialismu jsou v lidech zakořeněné tak hluboko, že přebíjí elementární úctu k principům ekonomickým. Možná vám nepřijde fér, že někdo vydělal miliardy na tržních šocích, tiše to přejít vás ale ve výsledku bude bolet míň než další kastrace základních tržních mechanismů.
V Evropské unii je v dnešní době snad nejbolestivějším údělem být člověkem s ekonomickým vzděláním. Evropa se vzhlédla v socialismu, tentokrát zeleném, který se už v nespočtu případů v minulosti ukázal být řešením, jež dříve nebo později zruinuje naprostou většinu společnosti v doufání, že blahobyt lze uzákonit, nařídit nebo vzít jiným. Do nějaké chvíle to tak dělat jde, jak ale pravila Margaret Thatcherová, problémem socialismu je, že mu nakonec vždy dojdou peníze těch druhých. A z oné věty zdůrazním slovo „vždy” - ptát se můžeme jen na to, kdy se to v tom či onom konkrétním případě stane.
Lidé ale bohužel uvažují čím dál více „nárokově”, mají pocit, že si něco „zaslouží”, i když pro to nic nedělají. A ruku v ruce s tím jde, že si někteří jiní něco „nezaslouží”, i když pro to museli udělat mnohé. Věty o mimořádném zdanění toho či onoho, „nadměrných ziscích” nebo cenových stropech létají éterem dnes a denně a liberálnímu ekonomovi nezbývá, než vzít hlavu do dlaní a zoufat si.
Skutečně k zoufalství člověka snadno přivedou reakce nejen mnoha obyčejných lidí, ale i některých novinářů na aktuálně ohlašované zisky ropných společností jako BP nebo Shell. Jsou skutečně enormní, vyplývají z loňského chaosu na trhu, kdy se zboží těchto firem stalo o něco vzácnějším a jeho ceny vyššími, aniž by náklady měly důvod podstatně stoupat. Mnozí tak mají potřebu to hned „řešit” a ke slovu pustit další a další tržní regulace, ideálně manipulování s cenou, nejlépe pak pod taktovkou boje za lepší klima, protože tyhle firmy přece vydělávají na tom, že současně ruinují celou planetu.
Možná, ale to je na jinou debatu. Za současné reality, kdy svět s fosilními palivy stojí a padá, musím takto uvažujícím připomenout, že právě takové zásahy do fungování trhu způsobily to, že jste si před pár dekádami v Českoslovenku mohli také v samoobsluze před řadou regálů s penězi leda vytřít řitní otvor. Peníze jste mít mohli, ale zboží za ně už žádné nebylo. Takové kroky totiž vedou jen k chaosu, jehož projevů jsme ostatně v posledních letech - třebaže v mnohem menším měřítku než onehdá - svědky i v západním světě. A nebo někomu přijde normální, že zákazníkům Škody je po roce čekání odkládáno dodání vozu o další rok?
Nechápejte mě špatně, neříkám, že výše zmíněné firmy musí vydělat 35,8 miliardy euro (Shell) nebo 23 miliard liber (BP) za rok a nebojuji za jejich lepší finanční výsledky, jsou mi ukradené. Pokud ale na trhu vznikne situace, která něco takového dovolí, je nutné řešit její příčiny, ne následky. Není-li toho někdo schopen, nemá dělat nic, neboť ony vysoké ceny, marže a ve výsledku i zisky jsou jedinou spolehlivou cestou vedoucí k tomu, aby určité věci dále byly a fungovaly. Je tedy je respektovat jako nutný projev přirozených mechanismů. Není to zlo, není to ani dobro, je to bez řešení příčiny jediná cesta. Politici s obvykle minimálním až nulovým povědomím o základních ekonomických principech takto obvykle nejednají a lid je rád popožene k populistickému tahání kočky za ocas. Tím se ale problémy nejenže nevyřeší, naopak se jen prohloubí.
Důvodem, proč se loni ceny zejména některých ropných derivátů utrhly ze řetězu, bylo jen a pouze snížení nabídky na trhu vyvolané sankcemi uvalenými na Rusko. Když poptávka převyšuje nabídku za aktuální cenu, cena se zvyšuje, dokud se poptávka za novou cenu nevyrovná nabídce. To je základní princip.
Pokud někdo nechtěl připustit, aby cena nestoupala, neměl uměle omezovat nabídku. Samozřejmě, mohl ji také nahradit jinou nabídkou, mohl snížit poptávku, mohl dál sahat do celého tržního mechanismu, jeho celkové fungování je ale tak komplexní, že jej prostě nelze efektivně řídit od zeleného stolu. O to se mnohokrát pokoušeli komunisté (ti měli samozřejmě červený) a dobře to nikdy nedopadlo.
Když už tedy takováto situace nastane, protože třeba ony sankce musí být, je třeba se smířit s tím, že nerovnováha na trhu se vyrovná růstem ceny a někdo na tom vydělá. Prostě na tom vydělá. Můžete mu to závidět, můžete to považovat za nepřiměřené nebo „nadměrné”, ale ve výsledku můžete být rádi, že to takto proběhlo. Jen respektováním těchto základních mechanismů udržíte věci v chodu - nafta bude dražší, ale bude.
Pokud tento princip začnete omezovat - třeba cenovými stropy, 100% zdaněním apod. -, nic nevyřešíte na déle než nepatrnou chvíli, naopak tím jen způsobíte mnohem větší problém. Protože mnozí za takových podmínek nebudou dodávat nic, jiní se nebudou dostatečně snažit (proč dělat něco víc, když vám pak všechno vezmou?) a nesoulad mezi nabídkou a poptávkou bude dál přetrvávat, neboť omezování přirozeného pohybu cen ho nedovolí vyrovnat. To ve výsledku způsobí rozsáhlý nedostatek zboží. A takový stav bude mít zrovna v případě paliv dalekosáhlé sekundární dopady - nebude dost nafty, nebudou jezdit dost kamionů, nebudou rohlíky v obchodě, nebudou díly v autoservisu, cokoli z tohoto ranku. Chaos je to jediné, co nastane.
Proto prosím všechny, aby se dvakrát zamysleli nad hodnocením podobných důsledků nerovnováh na trhu a nevolali po dalších a dalších zásazích do jeho fungování. Krátkodobě to může znít líbivě, však kdo by nechtěl zase naftu za 30 korun... Dlouhodobě to ale přinese vždy mnohem víc bolesti než sledování toho, jak si akcionáři ropných firem napakovali kapsy. To mi nakonec může být celkem ukradené, však jestli má někdo dvě nebo tři Bugatti můj život nezmění. Že nebudu mít palivo za jakoukoli cenu, že si nekoupím rohlík za jakoukoli cenu a že mi nikdo neopraví auto za jakoukoli cenu, to mi ukradené rozhodně nebude. Komunistickou ČSSR se všemi jejími nedostatky čehokoli od potravin přes boty až po auta jsem zažil a nechci to ve jménu „vyššího dobra” zažít znovu.
Ceny paliv byly zejména loni extrémně vysoké a firmy jako Shell na tom vydělaly majlant. Někomu to může přijít nefér, za nastalých okolností je to ale jen přirozený následek toho, že tržní mechanismy udržely zásobování palivy v chodu. Jakákoli jiná cesta bude ve výsledku znamenat více bolesti, i když může být krátkodobě lákavá. Foto: Shell
Zdroj dat: Shell, BP
Bleskovky
- Charles Leclerc s Carlosem Sainzem si vyzkoušeli nové 1200koňové Ferrari, jejich chvála jistě překvapí
22.11.2024 - Extrémní silniční hypersport legendárního konstruktéra F1 zajel rekord Silverstone, všechna ostatní auta za sebou nechal o parník
21.11.2024 - Slavného hudebníka štve stav silnic tak moc, že se chce zbavit své sbírky nejlepších Ferrari
19.11.2024
Nejnovější články
- Venku je nový Jaguar, po kterém zase zatoužíte, má motor 5,6 V12 a manuální převodovkou
před 9 hodinami - Vtip týdne: Abarth v Evropě skončil se spalovacími auty, i když jeho elektrické novinky nikdo nechce ani s velkými slevami
před 10 hodinami - K mání je auto, které snadno přežije vás i konec světa. Tento skoro nezničitelný Mercedes je dodnes zánovní
včera - Únik odhalil první auto Rosatomu. Jaderný reaktor ho pohánět nebude, karbonu ale dostane hromadu
včera - Potvrzeno: Stávky zaměstnanců VW začnou v prosinci. „Lidé ve všech továrnách jsou připraveni na konflikt,” říkají odbory
včera
Tiskové zprávy
- MIO uvedlo speciální SD karty pro enormní zátěž v autokamerách
tisková zpráva - Mio MiVue R850T: zrcátková autokamera s 2.5K, antireflexním dotykovým displejem a zadní kamerou
tisková zpráva - Mio MiVue C545: moderní verze 60snímkové autokamery s HDR nočním režimem
tisková zpráva - OMV a Pražská energetika otevřely společně 40. nabíjecí stanici pro elektromobily na odpočívce Mikulášov
tisková zpráva - Mio MiVue C588T: duální autokamera s pozoruhodným natáčením i ve tmě
tisková zpráva - Mio MiVue 886 WiFi GPS autokamera s 4K rozlišením a upozorněním na měřené úseky
tisková zpráva