Autoforum

/

Foto: Mobil in Deutschland, tiskové materiály

Je to další připomínka toho, že lidé nemají okolní prostředí na háku a rádi zvolí ekologické řešení, i když je dražší, pokud je pro ně použitelné a přináší jim užitek. Místo nařizování neschůdného je třeba hledat rozumné alternativy, které lidé přirozeně přijmou za své.

Tzv. Green Deal měl Evropu vrátit na výsluní, zejména v ekonomické rovině ale z podstaty nikdy nemohl fungovat a stará se leda o pravý opak. Celá myšlenka, že někdo od zeleného stolu zvolí ideální technické řešení toho či onoho, které pak bude de facto násilím vynucováno jako jediné možné, čímž bude zajištěna efektivitu jeho rozmachu skrze úspory z rozsahu, je od počátku naprosto vadná.

Oněch úspor z rozsahu tím technicky dosaženo bude, to ano, byť se můžeme bavit o tom, jak významný faktor to v případě některých technologií je. Jako každá snaha o centrální plánování čehokoli ale i tato narazí na nedostatek informací o tom, čeho je kde kolik vůbec potřeba, co je kdo schopen ještě smysluplně použít. Bez těchto informací skončíme u toho, že se bude vyrábět sice kusově efektivně, ale jinak nesmyslné množství věcí, z nichž podstatnou část nikdo nechce. Přesně to se teď děje, není to žádná fikce ani domýšlení možných následků. Co je na tom efektivního?

Ale je jen ten viditelnější problém. Tím méně viditelným je, že za směřování ke konkrétnímu řešení, popřípadě úzké skupině řešení, se stane otázkou, zda veškerý potenciál vlastně neinvestujeme do něčeho, co může být evolučně překonáno něčím úplně jiným, obecně efektivnějším. Každá analogie kulhá, jak už jsme ale mnohokrát zmiňovali, je to podobné, jako kdyby někdo na počátku rozmachu parních strojů nařídil právě parní stroje jako ideální řešení pohonu čehokoli. Jistě by tím dosáhl větší efektivity výroby parního stroje, asi by zajistil i přímo jeho rychlejší evoluci atp., pro les by ale neviděl stromy. A tak zatímco by se technici soustředili na to, jak vylepšit účinnost parního stroje o 1 procento, celkově ještě mnohem efektivnější řešení by vůbec nebylo vynalezeno, protože všichni byli regulacemi nasměrování k tomu jednomu konkrétnímu způsobu zajištění téhož.

To jsou snad historií mnohokrát potvrzené principy. Někteří se nám pokouší podsouvat, že horujeme za zachování řešení s možná 40% účinností, zatímco popíráme to s násobně vyšší. Tak to ale není a vůbec tu nejde o to, co je efektivnější. My neříkáme, že tohle nebo tamto řešení je lepší, je to principiální spor. My říkáme, že to nevíme, nikdo to neví, že se nemá nařizovat ani A, ani B, ani C. Stejně jako Watt v roce 1765 netušil, že jeho superskvělý parní stroj bude za pár set let prakticky mrtvou větví vývoje, netuší nikdo ani dnes, jaké je to správné řešení pro rok 2035, 2050 nebo 2100. A zda dnes superskvělé elektromobily neskončí jako parní stroj 2.0. Nikdo to netuší, nemůže to tušit, proto je třeba nesvazovat nikomu ruce, netlačit na konkrétní zastoupení určitého pohonu aut v prodeji a nechat lidstvo dál a dál hledat to komplexně nejlepší řešení, které nebude potřebovat žádnou politickou podporu, aby vítězilo u zákazníků.

A může přijít doslova kdykoli. Stejně jako doba kamenná neskončila proto, že došel kámen, nemusí současná doba postavená kolem fosilních paliv skončit tím, že dojdou fosilní paliva. Může se stát, že přejdeme na docela jiné řešení, které bude prostě lepší, efektivnější, použitelnější, ekologičtější - cokoli z toho, klidně všechno dohromady a ještě třeba leccos k tomu. Takové ale musí přijít přirozeně, efektivně ho nařídit rozhodně nepůjde.

Co bude tím pravým, ukáže jen čas, pro tuto chvíli se ale mnohem schůdnější - má-li být cílem minimalizace emisí CO2, ať už si o ní myslíme cokoli - než celá elektromobilita jeví být syntetická paliva. Ta vznikají různými uhlíkově téměř neutrálními způsoby a krom jejich výroby nekladou na svět žádné další nároky - lze používat existující auta i existující infrastrukturu a nepřizpůsobovat se uživatelsky hůř fungujícím vozům v jakémkoli smyslu těchto slov.

Mezi syntetická paliva se řadí i nafta HVO100, kterou politici dlouho spíš zašlapávali, natož aby ji podporovali. Jinak by totiž byla k mání na každé čerpací stanici v Evropě, nikoli jen na zhruba čtyřech tisícovkách z nich. Z této porce přitom třeba na obří Německo připadá jen pouhých 200 benzinek. A právě prvními zkušenostmi s jejím prodejem se nyní obšírněji zabývají kolegové z Focusu.

O situaci promluvili s Michaelem Haberlandem, šéf autoklubu Mobil in Deutschland, který uvádí, že již tak malé množství stanic stačilo k tomu, aby řada lidí změnila své návyky. Dle průzkumu přešlo na HVO100 již zhruba 10 procent lidí, kteří tankují právě tam, kde je nefosilní nafta k dispozici, a to přesto, že jeden litr vychází o 6 až 12 eurocentů (cca 1,55 až 3,10 Kč) dráž. Mluvčí společnosti Spirit Tank Benjamin Kraatz pak dodává, že začíná docházet dokonce na dlouho nevídané, tedy že lidé si e-palivo tankují také do kanystrů.

S těmi pak nenapájí jen svá auta, jimiž jezdí dennodenně, ale třeba i lodě či obytné vozy, které po většinu roku odpočívají. „Zahájení prodeje HVO100 tak jednoznačně bylo úspěšné,“ říká k celé věci Haberland. Mimo jiné i proto, že eko-nafta pomáhá vlastníkům starších dieselových aut projít kontrolou emisí a ve výsledku i celou STK. Zapotřebí je ale daleko víc stanic, hlavně pak na dálničních tazích, jak zmiňuje Johannes Witt, provozní ředitel společnosti Euro Rastpark. Ten přitom dodal, že se již chystá první velká stanice pro náklaďáky.

Pochopitelně to neznamená, že se rázem vše vyřeší. Nicméně je to jedna z řady možných cest, kterou není třeba zašlapávat. Jestli se ukáže tou pravou, nevíme, efektivní vývoj je kaskáda pokusů a omylů, která nás postupně nasměruje k tomu komplexně nejlepšímu řešení. Nařízení čehokoli nás nasměruje leda... Leda přímo tam, kde je teď třeba automobilová Itálie.

Zdroj: Focus

Petr Prokopec