Autoforum

/

Foto: Volkswagen

Přesun motoru dopředu značce vyšel na výbornou, stvořila tak novou generaci legendy svého druhu. S ohledem na stáří té-čtyřek mohou mít vámi vyhlédnuté kousky své mouchy, udělat s nimi dobrý obchod ale pořád jde.

V listopadu 1949 začal Volkswagen vyrábět svůj teprve druhý model, tedy Typ 1. Jinak řečený Bulli vycházel z prvotiny německé automobilky, legendárního Brouka, takže se též dočkal vzduchem chlazeného plochého motoru usazeného vzadu, který roztáčel zadní kola. Pro začínajícího výrobce ostatně bylo v poválečné Evropě ideální, když mohl využít maximum stejných komponentů pro širší produkci. I proto se u druhé generace, která dorazila v roce 1967, koncepce nezměnila. A nejinak tomu bylo u té třetí z roku 1979.

Němci nicméně již v průběhu 70. let zvažovali, že užitkový vůz znovu technicky provážou s aktuálními osobáky, u kterých se vydali trochu jiným směrem. Vodou chlazené motory se totiž usadily vpředu a roztáčely přední kola. Proč k tomu nakonec nedošlo, je otázkou. S přelomovým řešením tak VW přišel až v roce 1994, kdy byla představena generace T4. Tento krok značce umožnil nabídnout obrovské množství karosářských verzí, nikoli jen dvě jako u předchozího provedení. Nechyběl ani pohon všech kol, byť s tím přišla již generace T3.

Pokud před kterýmkoli fanouškem značky zmíníte právě T4, uvidíte, jak se mu rozzáří oči. Stojí za tím příslovečná německá kvalita. Platí to hlavně ve spojení s osobní variantou Multivan, v případě užitkového Transporteru je přeci jen nutné počítat s tím, že s ním nebývá zacházeno v rukavičkách. Právě Multivan generace T4 nyní vyzkoušeli kolegové z Auto Bildu, a tak můžeme posloužit i jejich zkušenostmi.

Té-čtyřka v roce 1996 prošla faceliftem, a právě modernizované verze jsou doporučovány. Čemu je naopak třeba se vyhnout, to jsou po domácku zhotovené konverze, načež jsou pod názvy Multivan či Caravelle (nebo také California, jde zkrátka o dům na kolečkách) nabízeny i takové kousky, které původně sloužily k převozu materiálu a nikoli lidí. Tak či onak, vždy by klíčovým vodítkem měl být stav karoserie, ať už jde o lak či možnou korozi.

Kolegové rovněž varují před absencí zelených nálepek u vozů s dieselovými motory, zelené zóny vás nicméně musí alespoň prozatím zajímat jen ve chvíli, pokud se chystáte do Německa. I v takové chvíli ovšem existuje řešení v podobě instalace filtru pevných částic. Spíše než to tedy platí, že vyhnout byste se měli hlavně základním agregátům, ostatně 1,9litrový diesel bez turba s příchodem onoho faceliftu z nabídky zmizel. Benzinová VR6 je pak vzácná a žíznivá.

Přednost by měla dostat manuální převodovka před automatickou, i tak ovšem mohlo dojít na její poškození v důsledku tahání přetížených přívěsů. Pozor také na pohon všech kol, jehož spojka může být opotřebovaná a prokluzovat. S ohledem na stáří je pak třeba překontrolovat rovněž tlumiče, úchyty motoru či zavěšení náprav. V rámci interiérů je pak vhodnější volit základní verze, neboť u plastů tak jako tak hrozí, že popraskají a archaická navigace by stejně nefungovala.

Rizikových míst tedy není málo, na druhou stranu je poměrně široká i nabídka. Vybrat lze tedy kusy, které nevyžadují dalších investic, nicméně s těmi jsou spojené už vyšší ceny - bez ohledu na nájezd, který se většinou pohybuje ve stovkách tisíc kilometrů, je třeba si připravit alespoň 100 tisíc korun na slušné kusy, zachovalejší vozy se silnějšími motory chtějí tak dvojnásobek. Pokud se ale chystáte na realizaci nějakého osobního projektu, vystačí vám na modernější verze TDI osazené i stabilizací ESP zhruba 60 tisíc Kč.

Němci vyzkoušeným provedením byl faceliftovaný T4 s pětiválcem 2,5 TDI bez červeného „I”, který dává 102 koní výkonu a auto rozjede jen na 157 km/h. Lepší volbou je 150koňová verze, která dokáže uhánět až 181 km/h a se stovkou za 12,5 sekundy není pomalá ani v tomto ohledu. Spotřebu není těžké udržet reálně pod 8 litry nafty na 100 km, což s 80litrovou nádrží v útrobách znamená dojezd přes 1 000 km bez obav. Zkoušené auto mělo najeto 430 tisíc km a zejména uvnitř to dávalo znát, přesto má prý před sebou ještě spoustu života. I proto podobné vozy nekoupíte vyloženě levně, přesto jde podle kolegů o „dostupný sen”.

Lze už jen dodat, že T4 začíná být vnímán jako novodobá klasika, jeho ceny tedy mají do budoucna růst. Máte zde tedy rovněž tip na investici, jakkoli v takovém případě je opravdu třeba se vyhnout nejen korozi, ale i později upraveným autům a udržovat vůz ve špičkovém technickém stavu.

Zdroj: Auto Bild

Petr Prokopec