Autoforum

/

Foto: Mercedes-Benz

Neměli by se u Mercedesu aspoň na chvíli zamyslet, když i německé médium mezi ojetými vozy značky hodnými doporučení prakticky zcela ignoruje elektrické i hybridní modely, zatímco automobilkou odstrkované diesely bodují?

Stále není jisté, zda do roku 2035 skutečně proběhne elektrická revoluce tak, jak si usmyslela EU. Mercedes-Benz je nicméně automobilkou, která nehodlá čekat na to, jak se situace vyvrbí. Místo toho sází na jednu jedinou kartu, přičemž ta spalovací to není ani omylem. Zrovna v jejich případě je ale riziko neúspěchu enormní. Takové Audi či BMW jsou totiž spojené s pětiválcem či šestiválcem, kdy ta druhá mu slibuje věrnost tak dlouho, jak jen to půjde. Pro Mercedes jsou ale symbolem ještě větší a objemnější motory, navíc jde o značku oblíbenou u taxikářů a vůbec všech, kteří se zabývají přepravou osob. Ti pro změnu silně preferují diesely, přechod na elektromobilitu za takové situace tedy není možný bez bolestivých ztrát.

Značka ostatně již na dosavadních registracích musí vidět, jak velkou chybou je obracet se k zákazníkům zády. Přesto však nadále tlačí na downsizing a hybridizaci spalovacích jednotek, tedy jakýsi předvoj bateriových vozů. Lidé tak stále častěji místo do showroomů s novými vozy míří do bazarů, kde volí především pár let stará auta. Ta lze v případě třícípé hvězdy považovat pomalu za vrchol evoluce, spojena je s nimi navíc svobodná volba, co se pohonného ústrojí týče - pokud tedy chcete diesel, nikdo vám v cestě nestojí. A totéž platí také v případě velkoobjemového osmiválce.

Naši kolegové z německého Auto Bildu za loňský rok usedli za volant hned osmi typů ojetých vozů značky, přičemž v některých případech nemají nejmenší výhrady. Zvláště proto, že na rozdíl od minulosti se již nemusíte hlavně u levnějších vozů obávat předčasné koroze. Taková třída C generace W204 tedy nemá problém najet i půl milionu kilometrů, stejně jako třeba hatchback A180. Otázkou však je, zda něco takového je možné s elektrickým SUV EQC, které mezi chválené vozy zrovna nepatří.

Důvodem není nic jiného než typické slabiny bateriových aut, tedy příliš vysoká cena a příliš malý dojezd. V reálu je totiž možné počítat jen se 300 km, což takový výlet na Francouzskou riviéru neskutečně prodlouží. Ceny ojetin přitom stále neklesají pod milion korun, ty nejstarší mají navíc za sebou již čtyřletý provoz. V ohrožení je tak tovární garance na baterie, ty nové pak budete jen horkotěžko shánět. Přičemž stát vás budou tolik, že raději celé zbylé EQC prodáte na náhradní díly.

Zmiňovanou třídu A (generace W176) lze oproti tomu pořídit již od 180 tisíc korun, problémy přitom budete hledat jen stěží. To ostatně platí také v případě Mercedesu CLA, kdy kolegy je doporučována hlavně verze 220d Shooting Brake (W117). Počítat následně můžete jak s kvalitou, tak s atraktivním vzhledem i hospodárným a přitom rychlým motorem. A samozřejmě také patřičně objemným zavazadelníkem. Připravit si nicméně již budete muset zhruba půl milionu korun).

Přesunout se můžeme k třídě B (W246), u které již chvála není tak jednoznačná. Důvodem je uchu nelahodící zvuk motorů, stejně jako některé asistenční systémy, které zjevně nejsou až tak úplně neprůstřelné. Vlastně tak není divu, že ceny startují jen na 100 tisících korunách. Na třídu C předchozí generace W204 oproti tomu potřebujete dvakrát vyšší sumu, přičemž tak jako v případě CLA je doporučováno dieselové provedení 220d disponující 194 koňmi.

Tatáž motorizace je ideálem také v případě Mercedesu GLC, což je spalovací ekvivalent výše zmiňovaného elektromobilu EQC. Ve srovnání s ním ovšem problémy s dojezdem nehrozí, v rámci kvalit pak jde o nejlépe hodnocený vůz v německém TÜV Reportu. Na generaci X253 vám přitom stačí půl milionu korun, u kousků s nižším nájezdem a favorizovaným dieselem však již počítejte spíše s milionem korun. Verze AMG s 510 koňmi jsou pak ještě dražší.

Zajímavý je názor kolegů na třídu E, neboť v testu na 100 tisíc kilometrů selhala jak anténa GPS, tak klimatizace. Přesto však jak generace W212 z roku 2009, tak i její nástupce W213 z roku 2016 mohou počítat spíše s palcem vztyčeným vzhůru. V prvním případě vám může stačit pouhých 280 tisíc korun, za dobře vybavený kombík novějšího data výroby ovšem již můžete dát 600 000 Kč. Asi nepřekvapí, že i tentokrát nejvíc sympatií míří k verzi 220d.

Diesel je pak sázkou na jistotu také u velkého SUV GLE, v tomto případě ale již volte spíše šestiválcové provedení 350d. Mějte však na paměti, že tento model je často spojován se selháním senzorů AdBlue, selháním kompresorů vzduchového podvozku a únikem oleje jak u pohonných jednotek, tak u převodovky. Diagnostika v autorizovaném servisu by tak měla být nutností, zvláště když v průměru se za ojetiny platí okolo 1,9 milionu korun.

Tím se definitivně dostáváme k vrcholné lize třícípé hvězdy. Zatímco však CLS se jeví jako bezproblémové, třída S již nějakou tu kritiku na kontě má. Docházet může k úniku oleje, časté je i značné opotřebení podvozkových komponentů. Za případným selháním elektroniky ale povětšinou stojí již slabá baterie. Ceny generace W222 pak startují okolo 530 tisíc korun, za ono CLS pak v průměru dáte 1,1 mil. Kč. A ano, znovu je u toho diesel, ani hybridní verze doporučení nemají.

...zatímco u třídy E (W212 i W213) je již třeba více opatrnosti. Foto: Mercedes-Benz

Elektrické EQC oproti tomu příliš doporučováno není, i jako ojetina totiž stále není levné. Jeho reálný dojezd 300 km je ale spíše tragický než dostačující. Foto: Mercedes-Benz

Zdroj: Auto Bild

Petr Prokopec