Autoforum

/

Foto: Cupra

Taková cesta může být hezký dovolenkový výlet, pokud jej ale zkusíte zdolat s elektromobilem, snadno se změní v horor. Za hodně peněz si kupujete nízký reálný dojezd, který je navíc složité a zdlouhavé prodlužovat. A to ani nezmiňujeme ekologický aspekt.

Před pár dny se německý novinář Steffan Grundhof podělil o patálie, které zažil při cestě napříč Evropou, ke které zvolil BMW i5 M60 xDrive. Tedy elektromobil, který sice má na kontě 601 koní, ovšem reálně s nimi ani 400 kilometrů na jeden zátah neujel, i když se snažil. Něco takového je z pohledu lidí, kteří denně potřebují urazit ještě větší vzdálenost a na což byli zvyklí u dieselových BMW, zcela nevyhovující. A nejen z jejich, stačí si jen představit, že se s elektromobilem máte po vlastní ose přepravit k moři. V ten moment se cesta rázem mění na hon na dobíječky jako z noční můry.

Něco takového si ostatně prožil další kolega Joaquim Oliveira, který se o své zkušenosti podělil s německým Focusem. Před sebou neměl takovou štreku, místo toho se měl přesunout „jen” ze španělské Barcelony do necelých 1 300 kilometrů vzdáleného portugalského Lisabonu. Pokud by měl k dispozici vůz používající dnes zatracovaný dieselový pohon, asi by nebylo o čem psát. Kolonka o tankování by se totiž scvrkla na jednu několikaminutovou zastávku zhruba 700 km od startu podle jiných potřeb a tím by vše zhaslo.

Oliveira nicméně usedl za volant nové Cupry Tavascan VZ, která dostala do vínku dva elektromotory produkující 340 koní a baterii o kapacitě 82 kWh, která má vystačit na 520 km jízdy. Kdyby to bylo reálné číslo, cesta z Barcelony do Lisabonu by vyžadovala dvojí zastavení nejméně na desítky minut, jelikož platforma MEB, na které vůz stojí, limituje maximální dobíjecí výkon na 135 kW. I to by bylo ve srovnání s výše popsaným značným zhoršením, ovšem asi by to šlo přežít, pokud byste nechvátali. Tohle je ale šedá teorie, zelený strom reálné praxe je zvlášť v kontextu existující infrastrukturou skutečně hororem svého druhu.

Jak totiž Oliveira poznamenává, navigace mu sice ukázala dobíjecí stojan s výkonem až 180 kW, který byl dokonce i volný, jenže když se k němu novinář dostal, zjistil, že kabel je stále ještě zabalený v ochranné fólii a stanice nefunguje. Od personálu se pak dozvěděl, že před Zaragozou žádná jiná rychlá stanice není. Toto město se přitom od startu cesty, tedy od Barcelony, nachází pouhých 306 km. Přesto už tak malá porce vedla ke krůpějím potu na čele.

Do Zaragozy se pak sice Oliveira s využitím pomalých dobíjecích stanic na mimodálničních tazích dostal, nicméně i tak byl s jízdou konec. Místo pokračování v cestě musel po tak krátké době přespat v hotelu, kde auto naplno dobil přes noc a druhý den vyrazil do 340 km vzdáleného Madridu. Palubní systém vozu sice tvrdil, že dojezd činí 460 km, přesto novinář raději po cestě krátce zastavil u stojanu Ionity s výkonem až 350 kW. Ten fungoval, jak se ale dozvěděl od jiného jeho uživatele, měl spíš štěstí, že byl volný, neboť je jediným v takovým v oblasti a majiteli elektromobilů je logicky vyhledáván.

Jeho další zkušenosti ze Španělska pak byly ještě horší. „Následoval jsem doporučení palubního počítače, načež jsem udělal 27minutovou zastávku, jen abych o 140 minut později v Cazagales dobíjel znovu. Tentokrát šlo jen o 14 kWh, což zvedlo kapacitu baterií ze 79 na 97 procent. To navýšilo dojezd z 300 na 374 km.“ A považte, že na něco takového bylo třeba čekat desítky minut, protože dobíjení posledních desítek procent kapacity je velmi pomalé bez ohledu na dostupný výkon.

Nejinak tomu bylo v Méridě, kde si kolega po ujetí necelých 240 km mohl po 44 minut listovat v emailech, protože zase musel dobíjet. Po takové době měl přitom k dispozici 95 procent kapacity, tedy dostačující porci na zhruba 350 kilometrů dálniční jízdy. Španělsko tak ve zdraví překonal a dostal se do Portugalska, kde je infrastruktura lepší a lépe značená. Nicméně i tak dodává, že v rámci realistického dojezdu vozu je maximem 400 km. Skutečná spotřeba činí 23,3 kWh i při naprosto defensivní jízdě.

Z banálního přesunu se stalo dvoudenní dobrodružství plné dlouhých zastávek u nabíjecích stanic, kde se jen dalo. Cupra Tavascan je přitom auto, které v Německu koupíte za zhruba 70 tisíc Eur, tedy za přibližně 1,76 milionu korun. A i když u nás bude levnější, jako auto na dovolenou to opravdu šlágr nebude. Nadmíru smutný je pak fakt, že každý majitel si toto elektrické SUV převezme s obrovským emisním balíkem. Jak totiž Oliveira uvádí, Tavascan se vyrábí v Číně a jeho skutečná cesta tak začala o sedm týdnů dříve v šanghajském přístavu, kam dorazil z továrny Volkswagenu v Hefei. Nevíme, pro koho je tohle výhra, opravdu ne.

Zdroj: Focus

Petr Prokopec