Autoforum

/

Foto: Volkswagen

Kolikrát už v našich článcích zaznělo něco ve stylu: „Pokud si chcete mít možnost si vybírat, musíte do bazarů?” Je to zjevné pouhým okem, statistika počtu dostupných základních verzí určitých aut dnes a před pár dekádami je přesto smutně odzbrojující.

V posledních letech čas od času zalituji, že mi není o pár dekád míň. Ne proto, že bych chtěl být znovu mladý a krásný, protože to jsem stejně nikdy nebyl. Ne proto, že „dřív bylo všechno lepší”, protože nebylo. A ne proto, že bych toužil něco prožít znovu, protože člověk má být schopen hledět stále vpřed. Jediným podstatným důvodem je, bych neměl před očima srovnání současného stavu určitých věcí s tím dřívějším. Neboť i když všechno lepší nebylo, něco prostě lepší bylo. A asi by mě to netrápilo, kdybych to nepoznal, neprožil a neviděl dekadenci, která následovala.

Jednou z věcí, která mě v automobilových rozměrech zmíněného trápí, je minimální možnost volby při výběru nového auta, zejména od obyčejných značek. Dneska už si kolikrát nemůžete ani pořádně vybrat z nabídky motorů, k dispozici je jich pár, převodovka bývá k dispozici kolikrát jen jedna, ubylo karosářských verzí a možností kombinace řady nějak dál dostupných prvků s jinými jen ubývá.

Dokola musíme žasnout nad tím, co bylo možné vybrat si třeba do VW Golf čtvrté generace, úplně obyčejného auta pro kohokoli. Je dnešní optikou až neuvěřitelné že tehdy šlo v útrobách tohoto modelu mít nejen benziny a diesely, ale také čtyřválce, pětiválce, šestiválce, atmosféry, turba, předokolky, zadokolky, manuály, automaty, DSG... To všechno s karoseriemi 3D, 5D, kombi (při započítání Bory dokonce i sedan a další skoro stejný kombík) a v různých kombinacích.

Bylo toho neskutečně mnoho a současným účetním VW by z toho vstávaly vlasy hrůzou. Však dnešní Golf nabízí co? V Česku jde v principu o dva motory se dvěma výkonovými maximy, dvě převodovky a pohon pouze předních kol. K tomu jsou tu tři výbavové stupně + „holátko” pro katalogové „ceny od” a pár příplatkových prvků. Je to brutálně zjednodušená nabídka, kterou doplňují už jen verze GTI, GTE, R a kombi jako separátní „entity”. Přesto všechny stojí bambilion - už základ za 638 tisíc nutí k polknutí, verze R za 1 324 900 Kč tím spíš. V principu úplně to samé auto v podobě Golfu VII R se kdysi začalo prodávat za 897 tisíc Kč a ještě vám dalo vybrat manuál. V podstatě dvakrát faceliftovaný Golf R označením 8.5 vás s takovým požadavkem pošle k šípku jako s téměř jakýmkoli podobným.

Je zjevné, že to není optický klam, kolegové z Auto Weeku ale „numericky” trefně připomínají, jak moc se situace za poslední asi dvě dekády změnila, když se rozhodli srovnat počet dostupných verzí některých obyčejných aut pár generací zpět a dnes. Můžeme samozřejmě diskutovat o tom, co je to „verze” (jestli jen kombinace motorů, převodovek, pohonů a základních výbav nebo v podstatě cokoli specifického klidně jedním příplatkovým prvkem), ale ono je to nakonec jedno, jakoukoli optikou dojdeme k podobným rozdílům. Kolegové zvolili spíš základní optiku (tedy jen tu skrze významné odlišnosti) a došli k fascinujícím číslům.

Musíme citovat: „Toyota Corolla dnes? 25 variant. Toyota Corolla v roce 2003: 73 variant. Renault Meúgane dnes? 4 modelové varianty a všechny elektrické. Renault Mégane v roce 2004: 331 (!) modelových variant. Volkswagen Golf dnes? 23 variant. Golf v roce 2004: 150 variant. Opel Astra dnes? 26 variant. Opel Astra v roce 2003: 125 různých variant. Všechna tato čísla vyprávějí stejný příběh.”

Japonci nebo Korejci byli na počet dostupných verzí vždy skoupí, ale Němci? Nebo Francouzi? Mohli jsme mít, co chcete, co jste si poručili. Ještě jedna citace: „Působivý byl i počet motorů v Astře. V roce 2024 jsou v Nizozemsku k dispozici dva, i když 1,2 Turbo můžete mít s výkonem 110 nebo 130 koní a plug-in hybridní 1,6 se 180 nebo 225 koňmi. V roce 2003 si ale zákazníci Astry mohli vybrat z motorů 1,2, 1,6, 1,8, 2,2 nebo 2,0 Turbo. Preferujete diesel? Samozřejmě: 1,7, 2,0 nebo 2,2? Taková rozmanitost je v roce 2024 prostě nemyslitelná.”

K tomu není co říci, jde o ryzí odraz reality a nezměrné devastace automobilového trhu. Čím? To je na dlouhé povídání, v principu jde ale hlavně o následky tlaku regulátorů, hlavně pak Evropské unie. Ta si vymyslela miliardu nesmyslů v bilionu nesmyslných podob, které stojí peníze a způsobují enormní tlak na minimalizaci nákladů, aby výsledkem bylo auto, které regulačním sítem projde a pořád se dá prodat.

Poslední kapkou pak byl a je tlak na elektromobilitu - samu o sobě ztrátovou -, který nutí automobilky maximalizovat marže na spalovacích autech. Ta jsou tedy o hodně dražší, přesto jsou takto brutálně ošizená. Je primárně výsledek antitržních postupů EU a podobných organizací, ostatní faktory jsou druhotné.

Kdyby dnes měl VW nabídnout paletu verzí Golfu, kterou nabízel na začátku milénia, půjde snad o auto za milion v základu. Tehdy stál Golf „normální peníze”, všechno zmíněné nabízel a VW přesto neříkal, že do dvou let možná pojde. Bylo to, co se odehrálo v mezičase, opravdu nutné?

Golf IV se nabízel i s několika šestiválci, pětiválci, hromadou dalších benzinů i dieselů, partou převodovek a pohonů kol, nemluvě o tisíci jiných věcech. Na tomto poli bohužel platí smutné: Líp už bylo. Foto: Volkswagen

Zdroje: Auto Week, Volkswagen

Petr Miler