Autoforum

/

Foto: Volkswagen

Nechceme se nikomu vysmívat, spousta těchto lidí jen naletěla nesmyslným slibům politiků. Kdyby se ale nad celou věcí sami pořádně zamysleli, dávno by jim bylo jasné, že takový moment nevyhnutelně přijde. Jen kvůli aktuálním okolnostem přišel o něco dřív.

Pokud bychom měli jmenovat jeden největší problém současné společnosti v Evropě, za nás bychom zmínili nedostatek ekonomické erudice a z ní vyplývající neschopnost či neochotu podívat se na věci racionálním pohledem. A následně volit řešení, která jsou dlouhodobě ekonomicky udržitelná.

Všechno ostatní je sekundární důsledek představy, že tento základní princip je možné obejít. Že společnost může fungovat bez toho, aniž by stála na pevných ekonomických základech, že ekonomickou efektivitu lze zvolit ve volbách, že je možné ji nařídit zákony, že ji lze ohnout kroky exekutivy. Nic z toho se ale stát nemůže - ekonomická efektivita buď buď je, nebo není. A když není, je to problém, který nás dříve nebo později dožene.

I v Česku, které má relativně čerstvou zkušenost s komunismem, jenž byl přímo postaven na státem řízeném potírání ekonomické efektivity a po dekádách postupné degradace dospěl až ke svému úplnému vyčerpání, se setkávám se spoustou lidí, kteří o výše zmíněném axiomu pochybují. Jistě, nikdo a nic nemusí fungovat stoprocentně efektivně, také tak snad žádný stát, firma či jedinec takto ve skutečnosti nefungují. Je třeba ale znát míru, kde všude lze na efektivitu rezignovat, jakou iracionalitu má ještě smysl kompenzovat v jakémsi vyšším zájmu. Jakmile tento přístup překročí určitou mez, celý systém se nevyhnutelně začne hroutit.

Je třeba mít na paměti, že když nějaké řešení žije jen díky přerozdělování peněz reálně vytvářených jinde, díky jiným formám umělého zvýhodnění, díky nějaké mánii či jiné emotivní nebo jinak iracionální náklonnosti, žije na vypůjčený čas. Dlouhodobě vždy vyhraje fundamentální ekonomická realita, kterou můžete ohýbat vždy jen do určité míry. Věcí, kterých se tato slova týkají, bychom dokázali jmenovat spoustu, pro nás jsou ale nejvýznamněji spojena s elektrickými auty.

To je typická věc, která je sama o sobě nekonkurenceschopným a až na pár okrajových využití téměř neprodejným zbožím. Za podstatně více peněz (a ani nevíme, kolik peněz to reálně je, tak moc je trh zdeformovaný, někteří manažeři automobilek hovoří u běžných vozů o dvojnásobku) nabízí mnohem menší využitelnost. Tečka, to je celé, taková věc se nemá šanci prosadit, pokud má sloužit k tomu, k čemu je určena, neboť je velmi neefektivní - za více peněz nabízí menší užitek. Někdo se ale rozhodl, že tu existuje nějaké vyšší dobro (emise CO2, teď neřešme, zda oprávněně nebo ne), pro které má smysl tuhle alternativu uměle preferovat, dotovat, výhledově dokonce nařídit.

Být to tak, že elektromobily přirozeně dokážou oslovit třeba 90 % lidí a pro ty zbylé je lze zadotovat, asi by to šlo. Ale tak se situace nemá. Ani po tisíci a jednom přerozdělení v jejich prospěch, jejichž výsledkem jsou uměle „zmasírované” ceny elektrických i spalovacích aut (jedněch dolů, druhých nahoru), je nechce skoro nikdo. U nás nemají ani 2 % trhu, co více k tomu říci? Ale i kdyby to bylo 10 nebo 20 %, je to pořád zoufale málo, není možné nepoložit celý systém na pokusu uměle změnit rozhodnutí 80 nebo 90 % kupujících, to je prostě neúnosné - buď to vůbec nepůjde dělat, nebo celá ekonomická odvětví začnou kolabovat na tom, že se toho někdo stejně bude snažit docílit.

Dalším aspektem je, že když se už léta nacházíme v situaci, kdy je energetický sektor (v Evropě jako celku) zjevně podfinancovaný a poddimenzovaný, co můžeme čekat, když po něm začneme chtít dodávky elektřiny nahrazující nepředstavitelné množství fosilních paliv? Je to znovu jednoduchá ekonomická matematika - způsobí to převis poptávky nad nabídkou, v lepším případě vysoké ceny, v tom horším faktický nedostatek. Evropská komise může nařizovat, co chce, vlády mohou zasednout a rozhodovat, parlamenty mohou hlasovat do tří ráno, ale tohle nezmění.

Oba tyto faktory si lidé měli - a pořád ještě mohou - uvědomit, když jim někdo elektromobily vnucoval a vnucuje jako dobré řešení. Nejsou dobrým řešením, taková se prosazují sama, ne z politické vůle. I když je tedy někdo významně dotuje na lokální úrovni, je třeba se chytnout za nos, zamyslet se a říci si výše zmíněné. Buď na mě nějakým způsobem dopadne to první, nebo mě dožene to druhé. A raději zvolím řešení, které je ve své podstatě lepší, jen méně dotované. Spousta Němců to neudělala a teď mohou akorát plakat.

Kolegové z Auto Bildu srovnali náklady na provoz elektrických a spalovacích aut po poslední vlně zdražování elektřiny a došli k dost smutným závěrům. Když si vedle sebe postavili benzinový (diesel by na tom byl ještě lépe) VW Golf 1,5 TSI a elektrický VW ID.3, zjistili, že při využití „rychlonabíječek” (tedy pořád dost pomalého, opět nekonkurenceschopného a nekomfortního řešení s výkonem maximálně 359 kW - to je méně než desetina ekvivalentu, který pošlete do nádrže spalovacího auta tankovací pistolí) němečtí motoristé zaplatí o 35,5 % víc, pokud mají elektromobil. A to počítali s reálnou spotřebou benzinu 6,5 l/100 km a spotřebou elektřiny 21,3 kWh/100 km, která mírně favorizuje elektromobil.

Výsledkem je přesto 16,83 euro (415 Kč) placených za elektrickou energii za 100 km ujetých s elektromobilem vedle 12,42 euro (306 Kč) placených za benzin za 100 km ujetých s Golfem. Němci konstatují, že se zvedly ceny obojího, ještě loni ale šlo s elektromobilem jezdit za polovinu, tedy 50 % nákladů spalovacího auta. Teď je to 135 % nákladů spalovacího auta, tomu se říká rozdíl. Šance na zlepšení je navíc v nedohlednu, nastalý stav nemá základ v ukrajinském konfliktu, ten jen zrychlil dříve započatý vývoj. Má základ v energetické politice Evropské unie kombinované s tlakem na rozvoj elektromobility, to je ďábelský koktejl.

Je to samozřejmě smutné pro všechny, kteří si elektrická auta koupili s vidinou úspory, zejména pak pro ty, kteří uvěřili slibům politiků a naivně nepočítali. Třebaže těch, kteří oportunisticky kráčeli vstříc dotacím a věděli, co riskují, nemá smysl litovat. Dojít k tomu, že dnes nastalý stav je nevyhnutelný, šlo díky výše zmíněnému snadno - kupci těchto vozů dali vědomě či nevědomě přednost méně efektivnímu řešení žijícímu jen z politické vůle a doufali, že se to v jejich prospěch „nějak ohne”. V případě elektřiny to nejde už teď, snahy o různá zastropování jsou jen odkládáním problému, přeléváním nákladů z jedněch na druhé, nikoli řešením jeho podstaty.

Samotná auta narazí též, ani v jejich případě nelze realitu ohýbat donekonečna, můžeme se bavit jen o tom, jak dlouho někdo bude mít peníze na to dovolit si být neefektivní. V tomto případě je dobrým příkladem Norsko, relativně malá země žijící především ze svého nerostného bohatství. Kdyby si zítra usmyslela, že všem lidem zadotuje auta pokrytá ryzím zlatem, asi může. Ani ona to ale nemůže dělat donekonečna, i v jejím případě zdroj bohatství maskující neefektivitu toho či onoho jednou dojde. Možná ne za našich životů, ani tato země si ale nemůže dovolit fungovat neefektivně donekonečna a z podstaty by to neměla dělat jen proto, že to zrovna jde. Výsledek je vždy stejný - v Norsku možná za 100 let, v jiné zemi zítra, v další za 2 roky.

Zkuste tedy prosím i vy přemýšlet nad svým rozhodnutími a snažit se nejen v případě výběru auta volit ta, za kterými stojí dlouhodobě ekonomicky přívětivá realita - ne teď a pro vás, ale i za rok a pro kohokoli. Nakonec takový elektromobil jednou také budete chtít prodat a současné uměle vytvořené podmínky už platit nemusí. Jakákoli jiná rozhodnutí se mohou snadno obrátit ve váš neprospěch stejně jako to dnes poznávají Němci.

Elektromobily byly dříve provozně výhodné primárně díky odlišnému zdanění elektřiny a benzinu resp. nafty, to bylo samo o sobě neudržitelné. Je nyní ironií osudu, že se staly méně výhodnými už za situace, kdy rozdíly ve zdanění dále přetrvávají. I to šlo ale s ohledem na výše popsaný vývoj očekávat, jen letošní dění na poli geopolitiky vše akcelerovalo způsobem, který rozumně očekávat nešlo.

...než ježdění s benzinovým Golfem 1,5 TSI. Raději ani nechceme počítat, jak by to vyšlo při srovnání s naftovým ekvivalentem. Foto: Volkswagen

Zdroj: Auto Bild

Petr Miler