Autoforum

/

Foto: Kia

Představa, že délka záručních lhůt je nějaký náhodně stanovený či jen obecně přijímaný údaj, je velmi naivní. Pokud jsou baterie obvykle kryty garancí na 8 let nebo 160 tisíc km, existuje docela slušná šance, že po této době odejdou. V tomto případě stačilo 170 tisíc km.

Před pár dny jsme připomínali jedno klasické produktové zaklínadlo - pokud má nějaká věc úspěšně nahradit jinou, musí perfektně fungovat a musí ve všech ohledech překonávat svého předchůdce. Pokud se to nestane, obvykle nedojde ani k tomu, aby jedna druhou vytlačila z trhu, protože spoustě lidí prostě nebude vyhovovat. Volný trh ale současná Evropa zná už jen z učebnic dějepisu a podle toho to tady také vypadá.

Papírová brčka by nikdy přirozeně nenahradila ta plastová, je to horší a do značné míry nefunkční věc. Někdo ale politicky rozhodl, že tomu tak bude, tak se to i stalo. A je už jen tragikomické vidět třeba některé zoufalé restauratéry, kterak nahromadili neskutečné množství plastových brček, aby se s politicky vynuceným nesmyslem nemuseli zabývat co nejdéle. Elektromobily jsou taková papírová brčka na kolech.

Kdyby byly skutečně o tolik lepší než spalovací vozy, jak někteří tvrdí, není třeba je nařizovat. Nařídil někdo smartphony? Nařídil někdo magnetofonové pásky místo vinylových desek? Nařídil někdo cédéčka místo magnetofonových pásek? Nařídil někdo ryze digitální formáty místo cédéček? Nebylo to třeba, jsou to všechno evoluční kroky, nová a lepší řešení přirozeně nahrazující starší a horší. Elektromobily něčeho takového nejsou schopny, jejich přirozený zásah publika skončí někde na jednotkách procent a nejsou projevem efektivní evoluce. Jsou projevem neefektivní, rudo-zelené revoluce.

Podle toho také fungují. A nebo spíše nefungují. Nejsou to úplně nepoužitelná auta, to ne, vedle srovnatelných spalovacích vozů ale působí z hlediska praktické použitelnosti a poměru výkonu s cenou jako vtip. Tisíc a jedna věc, kterou je možné ve světě spalovacích aut zvyklí jako na naprostou samozřejmost - třeba se v půlnoci sebrat a zajet si na snídani třeba do Paříže - jsou ve světě elektromobilů najednou nesplnitelným snem. A ještě si za to připlatíte.

Krátkodobé uživatelské problémy jsou ale probírány dnes a denně, ty dlouhodobé jsou pořád přehlížené. Důvod? Málokdo s nimi přichází do styku, protože tyto vozy jsou nejčastěji provozovány jen pár let, ještě před 5 roky byly jejich prodeje zanedbatelné. Tím největším je, že si nejenže připlatíte za hůře použitelnou věc, ona vám i mnohem kratší dobu vydrží. Spousta dnes 20letých aut, řekněme třeba udržovaná BMW řady 3 E46 s menšími nájezdy, jsou stále parádní vozy s klidně dalšími 20 roky životní perspektivy bez dramatických výdajů. Elektromobily? Ty o něčem takovém mohou jen snít.

Problémem jsou jako obvykle baterie, které nemají zdaleka takovou životnost. A jsou příliš drahé na to, aby mohly být ekonomicky smysluplně pravidelně nahrazovány. Pokud má celé funkční auto cenu třeba 200 až 300 tisíc a vy byste museli dát 400 tisíc za nový akumulátor, raději se na to vybodnete, zbytek auta prodáte na díly a koupíte si nové. Je to také ekologické až k zbláznění, ale to dnes nechme stranou, zůstaňme u zbylých aspektů.

Psali jsme už o spoustě případů, kdy baterie odešly za 7 až 9 let a auta skončila v propadlišti dějin. Tento časový rozsah je ostatně považován za nejčastější limit jejich životnosti při jakémsi průměrném využití. Může být i lépe, jistě, ale může být také hůře, jak se přesvědčila jedna kanadská majitelka Kie Soul EV z roku 2018. S pouze čtyři roky starým elektromobilem se musela rozloučit, znovu ze stejných důvodů.

Je totiž třeba připomenout, že i když na baterie obvykle dostanete záruku 8 let, není to jediná podmínka, běžný je také limit 160 tisíc najetých km. Ujet takovou vzdálenost mnohem dříve není žádný problém, a tak Kanaďanka Phyllis Lau se svou Kiou ujela od roku 2018 už 170 tisíc kilometrů. Víc jich ale neujede, protože baterka ztratila schopnost vůz dále pohánět.

Paní Lau se pochopitelně obrátila na servis, který ji stejně pochopitelně oznámil, že záruční opravu už z toho neudělá. Cenu opravy včetně práce tak stanovil na 23 tisíc kanadských dolarů, tedy asi 418 tisíc Kč. Uvážíme-li, že ceny podobně starých elektrických Soulů se dnes pohybují okolo 290 tisíc korun, nedává taková investice žádný smysl. Majitelka ji tedy odmítla s nepochopením: „Nerozumím tomu, proč je baterie tak drahá, když ji musíte měnit,” čímž ryze selským rozumem dokonale shrnula absurditu dlouhodobého provozu elektromobilů.

Do hry se následně ve snaze zachránit pověst dnes protežovaného typu aut vložila automobilka, která přislíbila vzít na sebe polovinu nákladů. Na majitelku by tedy zbylo zaplatit 209 tisíc Kč, i to jí při ceně auta přišlo jako nesmysl. Opravu tak definitivně odmítla a auto vrátila leasingovce smířená s tím, že firma jej prodá na díly a takto získaná suma ani nepokryje zbývající splátky. Vlastnictví elektroauta pro ni tedy bude ještě dražší, než se zprvu mohlo zdát.

To se vyplatí, že? Tušíme, že před sebou máme dalšího člověka, který se nechal uvrtat do koupě elektromobilu netušíc nic o dlouhodobých limitech vlastnictví takového auta. A do stejné řeky určitě nevstoupí. Bude moudré poučit z chyb druhých...

Zdroj: CTV News

Petr Miler