Autoforum

/

Foto: Honda

Už po několik svých generací prokazuje svou odolnost, přičemž v těch předchozích ho pořídíte klidně za desítky tisíc. S poslední iterací Jazzu je to složitější, přesto ho ctí velkorysý vnitřní prostor a vysoká spolehlivost. Jen s korozí se značka pořád úplně nevypořádala.

O japonských vozech se traduje, že jsou velmi spolehlivé. To není mýtus, jakkoli ani v jejich případě nelze počítat s tím, že v autobazarech můžete ojetiny vybírat naslepo a následně očekávat, že budou jezdit dekády bez sebemenšího zádrhelu. Zvláště pokud u toho ještě hodláte šetřit na servisu. Drobné vady na kráse lze nalézt prakticky všude, přičemž výjimkou není ani Honda Jazz, dlouhodobě jedno z nejspolehlivějších aut vůbec podle německého TÜV.

Její čtvrtá generace byla představena v roce 2020 a byť znamenala částečný odklon od svých typických předností - zejména v případě ceny -, pořád je to nejlevnější Honda, kterou si můžete koupit. Jako ojetina zdaleka není není tak drahá, i když nejstarším kouskům logicky stále ještě nejsou ani čtyři roky. Přesto již mohou trpět nešvarem, který je pro japonská auta docela typický.

Pokud jste někdy vůz ze země vycházejícího slunce vlastnili, nejspíše již víte, o čem je řeč. A máte pravdu, skutečně i nový Jazz může asi ze všeho nejvíc trápit koroze. V případě zájmu o tuto ojetinu je tedy třeba v prvé řadě sklonit zrak k podvozku. A i když zjistíte, že ten dosud nebyl zasažen, stejně by vaše první kroky měly vést do servisu, kde budete žádat anti-korozní ochranu. Ušetříte si tím nemalé množství starostí, a co více, zároveň to budete mít snadnější po letech při případném prodeji.

Co další problémy? Mnozí majitelé poukazují prstem také na klimatizaci, a to kvůli vadným kondenzátorům. Zmínit lze rovněž haprující elektroniku, a sice port na USB, který může přestat fungovat, stejně jako zpětná zrcátka. Kde se naopak bát nemusíte, co je hybridní ústrojí, které je v rámci Evropy jedinou možnou volbou. Kombinace atmosférické jedna-pětky, elektromotoru a baterie o kapacitě 0,8 kWh je totiž nadmíru spolehlivá, ostatně podobně, jako je tomu třeba u Toyoty Prius.

Velikost baterií vám pochopitelně neumožní jezdit třeba po městě jen na elektřinu, místo toho se ústrojí stará hlavně o snížení spotřeby. Jazz tak reálně skutečně zvládá jezdit za 4,5 litru na sto kilometrů, a to i proto, že prťavé baterky neposílají hmotnost vozu do nebeských výšin. Na druhou stranu ale nelze počítat s dechberoucí dynamikou, neboť výchozích 1 230 kilo má na starosti pouze 109 koní. I proto se Honda v rámci loňského faceliftu zaměřila právě na ústrojí, jemuž dodala dalších 14 koní.

Stejně jako Jazz netrhá asfalt, nebude ani dominovat přehlídkám krásy. Kde se však ostatní mohou od Hondy učit, to je praktičnost. Jakkoli se jedná o čtyřmetrový hatchback, nákladu můžete dovnitř naložit pomalu jako do dodávky. Zavazadelník totiž pobere 304 litrů ve standardu a až 1 205 při sklopených zadních sedadlech. U nich se navíc dá zvednout sedák, v případě potřeby tak dozadu místo dětí klidně šoupnete i almaru. Zadní nákladová hrana je navíc těsně nad zemí.

Zmínit už lze jen pár slov od našich německých kolegů. Ti projeli tříletý vůz nabízený autorizovaným dealerství značky v Hamburku, přičemž doslova žasli nad kvalitou interiéru, jenž působil jako prakticky nedotčený. V tomto ohledu pak dodávají, že vyšší úrovně výbavy nemají na aktuální ceny ojetin prakticky žádný vliv, vyšší propad hodnoty tedy v těchto případech zaplatil první majitel.

Co ovšem může časem dopadnout na vás, to jsou náklady spojené s výměnou baterie. Jak jsme zmínili, ta je sice titěrná, Honda si však za akumulátor a jeho výměnu účtuje zhruba 200 tisíc korun. A to je půlka ceny, za kterou lze aktuálně ojetý Jazz v bezvadném stavu pořídit. Kromě klasického hatchbacku pak můžete zvolit i verzi Cross s podvozkem přizvednutým o 30 milimetrů. Ten ale vypadá všelijak a má i vyšší spotřebu.

Zdroje: Auto Bild, TÜV

Petr Prokopec