Autoforum

/

Foto: Toyota

„Co je české, to je šmejd,” říkají rádi v nadsázce někteří Rakušané. Pravdou je, že tu občas dokážeme pokazit i věci, které s jiným rodným listem platí za povedené, Toyota Aygo druhé generace mezi ně ale zjevně nepatří. Také ovšem v bazarech není za hubičku.

Pokud byste v automobilovém slovníku našli slovo „spolehlivost“, nejspíš by vedle něj nechyběl obrázek Toyoty. Japonská značka si totiž vybudovala pověst výrobce aut, která hned tak něco nezastaví. Koneckonců si jen stačí vzpomenout na postarší série Top Gearu, ve kterých se Jeremy Clarkson, Richard Hammond a James May pokoušeli zničit pick-up Hilux. I když ale pod ním nechali odstřelit budovu, vůz následně byl schopen pohybu, stejně jako poté, co jej zaplavil příliv.

Působivé je, že s touto reputací je spojen i nejmenší model značky, a sice Aygo, jehož první generace se ukázala v roce 2005 jakožto výsledek spolupráce mezi Toyotou, Peugeotem a Citroënem. Toto trio se o devět let později dalo dohromady znovu, načež světlo světa spatřila generace druhá. U té se neměnil rozvor, délka pak narostla jen v důsledku odlišně střižených nárazníků. Zatímco u originálu se jednotlivé verze lišily pouze svými znaky, tentokrát už Japonci a Francouzi přistoupili k výraznější separaci, která u Toyoty vyústila v dravější příď připomínající písmeno „X“.

Pro Citroën a Peugeot byla druhá generace konečnou, přestože obě značky původně počítaly s nástupcem, který by stejně jako Aygo dostal platformu TNGA od Toyoty. Nakonec ale byl třetí společný projekt zrušen a Japonci u českého Kolína pokračují už jen na své vlastní triko. Mimo jiné i proto, že zatímco třeba v roce 2021 se verze C1 prodalo zhruba 36 tisíc kusů a Peugeotu 108 necelých 35 tisíc kusů, Aygo své sourozence výrazně překonalo, neboť na kontě mělo 82 820 registrací. Přesto všechno ale Toyota rozhodla, že trh s malými hatchbacky již neskrývá takový potenciál, a proto představila Aygo X, tedy v podstatě miniaturní SUV.

My si dnes posvítíme na Aygo druhé generace, na které narazíte v řadě bazarů. K mání po celou dobu bylo pouze s litrovým tříválcem, který až do faceliftu v roce 2018 posílal na přední kola 69 koní, než došlo na zvýšení výkonu o tři hříbata. Ani poté nicméně nešlo o vůz, který by trhal asfalt. To ale nikdy ani nebylo jeho hlavním posláním, místo toho měl nabídnout ideální svezení ve městech, kde vhod přišly jeho malé rozměry. Novější verze pohonné jednotky pak přinesla i nižší spotřebu, jakkoli v tomto ohledu vše závislostí jen na tíze vaší pravé nohy.

S délkou 3 455 milimetrů přicházejí také jistá negativa. Prostor na zadních sedadlech je velmi omezený, přičemž bezedný není ani zavazadelník. Na odvoz dětí do školky či běžný nákup to sice stačí, ovšem takový kočárek byste nejspíše museli poslat na místo určení poštou. Znovu je ale třeba dodat, že Aygo je určeno hlavně k jízdě ve městě. Stejně jako musíme zmínit, že klíčová byla při vývoji co nejnižší cena. V důsledku toho tedy podvozek není příliš poddajný, což vaše pozadí nutně pocítí.

Jakkoli je pak Toyota vnímána jako velmi spolehlivá, ani ona zkrátka nedokáže zázraky, načež tvrdší plasty po delší době začnou v kabině vrzat. U aut osazených lepší verzí multimediálního systému je pak třeba počítat s tím, že systém již může stávkovat. To samozřejmě můžete vyřešit usazením stojanu s mobilem, daleko horší je to ovšem s motorem. Tříválcová jednotka je velmi náchylná na únik oleje. Jejím protipólem jsou pak brzdy, které sice fungují skvěle, ovšem jen velmi krátce.

Nejde nicméně o problémy, které by byly rozšířené, i proto si Aygo poměrně dobře drží svou hodnotu. Třeba kolegy z Auto Bildu testovaný vůz v roce 2019 stál 12 640 Eur (cca 317 tisíc korun), nyní, tedy po najetí 59 940 kilometrů, je však nabízen za 8 480 Eur (asi 212 tisíc). Při volbě vyššího nájezdu pak sice lze počítat s nižší sumou na vstupu, zvednout se vám ale následně mohou provozní náklady, neboť i když sporných míst není mnoho, některé náhradní díly jsou na auto této kategorie poměrně drahé.

Zdroj: Auto Bild

Petr Prokopec