Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Evropská komise má v otázce mobility jasno. Za 19 bilionů korun chce postavit 8 milionů dobíjecích stanic, pak přijde elektrický ráj.

Bruselský establishment nás dlouhodobě nepřestává fascinovat svou umíněností, se kterou pod hrozbami pokut diktuje řidičům a v Evropě působícím automobilkám jednotné dobro. Bez jakékoli veřejné diskuse nám říká, jakou auta musí mít výbavu, prostřednictvím masivních pokut diktuje jejich spotřebu a z dlouhodobého hlediska se netají tím, že nejdříve klasické vozy a časem dokonce ani elektromobily nemají na silnicích co pohledávat.

Pokud máte dojem, že uvedené je už na hranici paranoie, nehodlám vám brát názor, možná by však stálo za to, kdybyste si přečetli, co pro nás Evropská unie plánuje nejdříve do roku 2020 a v dlouhodobém horizontu chce prosadit až do roku 2050. Příjemná četba to rozhodně není.

Dobře, možná si řeknete, že tou dobou tu už žádná EU stejně být nemusí a já bych v tomto nerad nesouhlasil. Po zkušenostech s metodami řešení finanční krize by bylo ovšem značně naivní myslet si, že současné skvěle honorované bruselské byrokratické struktury jakýmsi mávnutím čarovného proutku vyklidí pole nebo dostanou rozum a začnou opravdu sloužit skutečným veřejným zájmům. Spasitelský komplex evidentně léčitelný není, stejně jako pokušení přerozdělovat cizí peníze. Navíc salámová metoda, kterou euro-úředníci k uplatnění svých cílů používají, nám v praxi již předvedla, že dokáže zlomit mnohem větší odpor, než jsou možná na první pohled bezvýznamné námitky proti nepřímo vnucovanému montování systému stop-start do aut.

Aby mohla EU dosáhnout svého, auta dnes na úkor kontrolované veřejné dopravy samozřejmě zakázat nemůže. Salám by zmizel příliš rychle a Brusel by se otřásl až v základech. Nejdříve je nutné ukrojit pár tenkých plátků a pomocí různých směrnic, pokut a zákazů vytvořit něco jako unifikovaný automobil, který vlastně již existuje. Kroutíte-li nevěřícně hlavou, zkuste si odpovědět na jednoduchou otázku - kolika směry se dnes automobilky opravdu můžou ubírat při vývoj pohonných systémů, pokud chtějí stvořit prodejné (rozumějte pokutami příliš nezdražené) auto?

Když opomeneme elektromobily jako zatím povolený cíl, výrobci mnoho eventualit nemají. Turbodmychadla (v principu nic proti nim) nebo těžké akumulátorové balíčky, které jsou dnes jedinou možností, jak uspět v absurdním normovaném testu spotřeby a neplatit pokuty, najdete i v automobilech, jejichž tvůrci se ještě před pár lety zapřísáhli nic takového nenabízet. Zkrátka, kdo nejde s námi, může jít proti nám, zadarmo to ovšem nebude. A rok od roku za více.

Spalovací motor (jakkoli skutečně úsporný) nebo papírově „čistší“ hybridní ústrojí, jsou tedy pořád jen nepatřičnými mezičlánky, které budou cestou k další metě, tedy elektromobilu, odstraněny. Jak něco takového dosáhnout i v situacích, kdy lidé nejsou hloupí a baterkami poháněná auta (či už poučeni z vlastních nebo cizích chyb) přestávají kupovat? Možností je spousta.

Ta nejjednodušší se je snaží prosadit formou státních dotací na různých úrovních. Třeba z daní občanů vkládaných do různých nepřehledných fondů nebo státních agentur. Z nich se pak platí nejen vývoj toho, co motoristé vesměs kvůli známým funkčním omezením zatím nechtějí. Finanční pobídky se na úkor všech rozdávají přímo na nákup „správných“ automobilů, dotují se nepřímo různými daňovými odpustky a v nejhorším a nejrozšířenějším případě obojím. Poněkud bokem snad stojí jen socialističtější než socialistická Paříž, která se rozhodla definitivně, bez možnosti vykoupit se poplatkem, zakázat vjezd starším vozům do svých ulic. Skutečné „liberté“ v praxi.

Pokud si navzdory všemu někdo myslí, že se to přeci nějak musí urovnat třeba tím, že všichni trochu ustoupíme ze svých zásad, požadavků a objektivně nadprůměrného komfortu, a dospějeme k nějakému obecně přijatelnému konsenzu, pak je naivním idealistou. EU nic takového udělat nehodlá. Poslyšte, co pro nás už zase vymyslela Evropská komise, abychom při hledání dalšího automobilu uvažovali v souladu s pro-unijní doktrínou a kolik nás to bude stát.

Pan Siim Kallas je v našich končinách spíše nenápadnou postavičkou než známým jménem, ale doma v Estonsku i v Bruselu je to pan politik. Do roku 1990 byl členem Komunistické strany sovětského svazu, aby byl posléze osvícen a stal se jedním z nejhorlivějších zastánců odtržení Estonska od SSSR (pro mladší čtenáře - Svazu sovětských socialistických republik). Rub kabátu mu vynesl několik příjemně vyhřátých postů, z těch důležitých stojí za zmínku třeba funkce premiéra Estonska a předtím prvního prezidenta státní banky, odkud byl odejit kvůli podezření ze zpronevěry deseti milionů dolarů - pro pořádek, později byl zproštěn viny, ale zároveň pravomocně odsouzen za lhaní před soudem.

Tesla, Nissan Leaf nebo Evropským parlamentem podporovaný elektromobil Hiriko budou mít dost možná za pár let vybudovanou luxusní infrastrukturu z peněz daňových poplatníků. To ale ještě neznamená, že o ně někdo bude stát...

Ten samý pan Siim Kallas následně udělal docela slušnou kariéru také v hlavním městě evropské byrokracie. Momentálně zastává funkci viceprezidenta Evropské komise a kromě jiného se zabývá třeba budoucností evropských motoristů bez tradičních spalovacích motorů: „Rozvoj novátorských a alternativních paliv je zřejmý způsob, jak snížit nadměrnou závislost evropské ekonomiky na ropě a rozvíjet dopravu, která je připravena reagovat na požadavky 21. století,“ tvrdí Kallas a popravdě, s tím se vesměs asi nedá nesouhlasit. Jednou ropa jistě dojde, jestli ale v tomto století, na to bychom potřebovali věšteckou kouli.

Automobilky se však s tímto problémem jistě bez větších problému vypořádají, stejně jako byly schopné řešit vývoj na trhu i umělé zásahy ve své dosavadní historii. Viceprezident EK to však vidí poněkud jinak, hlavně však elektricky. „Spojené státy a Čína plánují dostat do roku 2020 na silnice více než šest milionů elektromobilů, což je velká příležitost pro Evropu vytvořit silnou pozici na rychle se rozvíjejícím globálním trhu.“ Jak to jde Tesle, Leafu, francouzským variantám Mitsubishi i-MiEV, Apteře a dalším jsme už viděli. Asi jako psovi pastva.

Vtipné na tom je, že pan Siim Kallas považuje elektromobily za rychle se rozvíjející segment, přesto však považuje za nutné nasypat do něj z unijního rozpočtu další prostředky. A tak včera Evropská komise představila návrh „ambiciózního balíčku opatření k zajištění vybudování alternativních čerpacích stanic po celé Evropě“, postavenými podle jednotné (unifikované) normy i vzhledu. Podle EK proto, že „dosavadní politické iniciativy většinou řešily paliva a automobily, aniž by se zabývaly distribucí pohonných hmot. Snahy o pobídky byly nekoordinované a nedostatečné“. Jinými slovy, teď budeme intervenovat více a koordinovaně.

Podle EK není problémem elektromobilu značně omezený dojezd a doba nabíjení, ale nedostatek nabíjecích stanic, a tak předpokládá, že když jich bude více, na objektivní nedostatky prostě tak nějak koordinovaně zapomeneme. „Je to začarovaný kruh,“ píše se ve zprávě. S těmito slovy bychom souhlasili, kruh to skutečně je, ale začíná právě u omezených možností akumulátorů - dokud jejich limity nebudou vyřešeny, žádná elektromobilita v masivním měřítku prostě nebude a kruh se netočí. EK to ale vidí jinak.

Francouzské verze Mitsubishi i-MiEV se masivní dotace nedočkaly, PSA ale možná zváží možnosti a objedná v Japonsku další kusy. Americká Aptera pro změnu zbankrotovala a v Evropě se proto asi neobjeví

„Dobíjecí stanice se nestaví, protože není dost aut. Vozy se neprodávají za konkurenceschopné ceny, jelikož není dostatečná poptávka. Spotřebitelé nebudou kupovat automobily, neboť jsou drahé a nejsou k dispozici stanice. Komise proto pro členské státy navrhuje balíček závazných cílů k vytvoření minimální infrastruktury pro alternativně poháněná vozidla, jako jsou elektromobily, vodíková a CNG auta, stejně jako jednotné normy pro jejich vybavení v rámci celé EU. Cílem je vytvořit kritické množství nabíjecích bodů, takže společnosti budou produkovat auta masově a za rozumné ceny,“ stojí dále ve zprávě.

Na naftu a benzín by se snad odvážil zeptat jen méně chápavý, chybí vám však ve výčtu LPG? To je v pořádku. „Se zkapalněným plynem nejsou v plánu žádné akce, základní infrastruktura existuje,“ uvádí doslovně oficiální tiskovina, čímž se opět jednou potvrzuje ono smutné - „Když něco funguje, zdaň to. Když to pořád funguje, zreguluj to. Když to přestane fungovat, začni to dotovat.“

A v tomto případě dotovat ve skutečně kontinentálních rozměrech. Podle tabulek vypracovaných samotnou Evropskou komisí, zastoupenou Siimem Kallasem, pravomocně odsouzeným komunistickým politikem podezřelým z korupce, činí odhadovaný souhrn výdajů 750 miliard Eur. Aby nedošlo k omylu, v přepočtu se jedná o částku skoro 19,2 bilionu korun. Spekulovat nad investorem výstavby normovaných elektrických zástrček a čerpacích stanic snad ani není nutné. Složíme se na ně všichni. Takže ačkoli u nás v tuto chvíli jezdí několik desítek, možná pár stovek elektromobilů, do roku 2020 bude muset Česká republika povinně zprovoznit 129 tisíc dobíjecích míst, z toho minimálně 13 tisíc veřejně přístupných. Pokud se vám to zdá hodně, tak kupříkladu Německo jich bude muset mít 1,5 milionu, Itálie 1,25 milionu, Francie skoro milion anebo Británie 1,22 milionu.

Celkem je to přesně 8 milionů dobíjecích stanic, vybavených zároveň vybranými (sic) alternativními palivy, a to vše hlavně pro automobily, o které je přes veškeré dotace minimální zájem, a s přibývajícími zkušenostmi zákazníků spíše klesá, než že by stoupal. Zdá se vám to v pořádku?

Siim Kallas je pravomocně odsouzený komunistický politik, rozhodující o rozjetí projektu za 750 miliard Eur. Kam se hrabe přímá volba prezidenta...

Zdroj: European Commission

Miro Mihálik