Autoforum

/

Foto: Škoda

Kolikrát už jsme zmiňovali, že ohýbání věcí přes koleno je kontraproduktivní? Kdyby elektrickým autům bylo dovoleno se postupně dostat na úroveň, kdy je podstatná část lidí bude přirozeně chtít jako něco lepšího, nikdy nestane, že se proti nim vzedme takový odpor.

Idea elektrického pohonu aut je lákavá a automobilismus provází už od jeho prvopočátků. Nejednou jsme uváděli, že to byla elektrická a nikoli spalovací auta, která se jako první dokázala šířeji prosadit a ještě na začátku minulého století byla dokonce dominantním typem pohonu. To až pozdější rozmach spalovacích vozů, jejich lepší použitelnost a nižší pořizovací cena způsobily úpadek elektrických alternativ, ze kterého se nikdy nevzpamatovaly.

Pokusů vrátit elektromobily na výsluní proběhlo od té doby několik, žádný z nich ale nevedl k úspěchu z jednoho a toho samého důvodu - kvůli limitům baterií. Byly vždy moc velké, těžké, drahé, pomalu se dobíjející a příliš rychle dožívající, aby vedle spalovacího motoru s téměř nekonečnou životností, který může být živen primitivní nádrži schopnou během chvíle pojmout ohromné množství energie, která vydrží opravdu skoro věčnost, měly šanci na úspěch. Nic se na tom přes nepochybný pokrok v oblasti baterií nezměnilo dodnes, jsou svými možnostmi pořád moc daleko od chvíle, kde by měly být, pakliže by elektromobilitu mělo být možné považovat za ideální plošné řešení použitelné pro každého v každé situaci.

Přesto se někdo takto koncipovaná auta rozhodl nařídit jako jediné možné řešení. A zvlášť v některých částech světa, jako je Velká Británie, je tato cesta tlačena až totalitními manýry. „Pachatelé dobra” si myslí, že tím něčemu pomůžou, ale opravdu tomu tak je? Však si vzpomeňte třeba na časy koronavirové pandemie, kdy z nejvyšších míst přicházely rozličné příkazy a zákazy jako na běžícím pásu. Nemusely být nutně špatně míněné, ale pokud lidem místo rozumného vysvětlení, proč by měli něco dělat, řeknete, že něco prostě musí dělat a basta, řada z nich se k tomu bude instinktivně odmítavě stavět už proto. V případě elektromobilů má politický tlak stejné následky - spíš než jejich podporovatele vytváří jejich zatvrzele odpůrce.

Mluvil o tom už šéf Astonu Martin, který realisticky uvedl, že někteří zákazníci elektromobily z duše nenávidí, a nedokáže si představit, jak by je prodával všem. Není to jen věc kupců drahých aut, jako symbol útlaku jsou vnímány stále víc. Nejde jen o naši zkušenost, potvrzuje to také studie britské Automobilové asociace (AA), která zjistila, jak ohromně polarizující věcí dnes elektrická auta jsou.

Data AA probíraná kolegy z Auto Expressu uvádí, že elektrický pohon dělí společnost v zásadě do čtyř skupin - na jeho zaryté odmítače, skeptiky, potenciální kupce a nadšené zastánce. Do té první, která elektromobily zcela odmítá a nechce mít nic společného, spadá už 22 procent dotázaných, což je opravdu velká část společnosti. Dalších 20 procent nemá až tak vyhraněný názor, přesto chce u spalovacích aut zůstat tak dlouho, jak jen to bude možné. To je 42 procent jasně proti, to je zvlášť na Británii hrozně moc.

Největší skupinu tvoří potenciální klientela (52 %), která ovšem naznačuje, že jejich příští auto může být elektromobil pouze za podmínek, které dnes stále nenastaly a je otázkou, jestli někdy nastanou. Vyhlíží tedy lepší technologie, nižší ceny či lepší infrastrukturu - vyhlíží na to, na co se bezvýsledně čeká už přes 100 let. V elektrických autech tedy nevidí lepší řešení, na rozdíl od zbývajících sedmi procent, která připadají na skupinu na nadšených osvojitelů či příznivců, která elektromobil vlastní či jej vlastnit chce. Za bateriový pohon tedy vlastně nekope ani jeden člověk z deseti, což je velmi, velmi málo.

Autoři studie dále dodávají, že s elektromobilitou je spojena řada zkreslených informací, což je nepochybně fakt na obě strany - někteří lidé mají jak nemístně pozitivní i nemístně pozitivní očekávání s nimi spojená. Třeba třetina řidičů se domnívá, že tyto vozy je možné pořídit jak s manuálem, tak s automatem - teoreticky ano, prakticky ale sériově vyráběný elektromobil s ručním řazením dnes neexistuje, většina prodávaných má ostatně jen jednostupňové převodovky. Sedm procent pak pro změnu zastává názor, že zakázán nebude pouze prodej nových spalovacích aut, ale i těch ojetých. Což se dnes neplánuje, ale upřímně - někoho to někde v rámci všech těch příkazů a zákazů napadnout nepochybně může.

To podstatné na celé studii je ale nakonec závěr kolegů z Auto Expressu. Podle nich se z elektromobilů v případě společenského vnímání stává tzv. Marmite, tedy přímo nepřeložitelný termín, který lze opsat jako velmi polarizující věc, kterou někteří silně nenávidí a jiní silně milují. A je pozoruhodné, o kolik víc je těch prvních, kteří tak reagují i na agresivní vnucování s nimi spojené.

To je nakonec přesně to, co vadí nám - nejenže je hloupé, nejenže je zbytečné, nejenže svět lepším neučiní. Ale dokonce škodí i oné akceptaci elektrických aut. Oněch 22 procent zarytých odmítačů by ani nemělo důvod existovat, pokud by jim byl dán prostor vybrat si bez omezení a bez usměrňování auto, jaké chtějí. Takoví neodmítají ani tak ony elektrické vozy, odmítají hlavně nařizování s nimi spojené, které se jim v nich zrcadlí.

Zdroj: Auto Express

Petr Prokopec