Autoforum

/

Foto: Bring A Trailer, tiskové materiály

Kolik vás na ztrátě hodnoty přišlo takové ježdění s vaším autem? Pokud jste si před pár roky koupili něco jako Škodu Octavia, nebude to nominálně skoro nic. A museli byste si pořídit nějakou rozmarnou luxusní limuzínu, aby šlo o víc než statisíce. Tady na to stačil tuctový a lidový Ford, ovšem elektrický.

Přes týden jsem shodou okolností skončil na palubě stejného auta s kolegou z mé primární práce, se kterým se moc dobře neznáme, viděli jsme se jen párkrát v životě. Po chvíli mi tak v rámci zdvořilostní konverzace mj. o autech začal trochu neprozřetelně vyprávět o tom, jak dojíždí do firmy asi 30 km denně elektrickým autem, že si na střechu domu dal solární panely, doma si dobíjí a tichým autem si příjemně jezdí „do verku” prakticky zadarmo.

Podíval jsem se na něj a řekl mu něco v tom smyslu, že příjemně a bez tankování fajn a jsem rád, že mu to vyhovuje, ale „prakticky zadarmo”? To je ten největší nesmysl, který jsem kdy slyšel. Chvíli nechápal, ale řekl jsem mu, že až zastavíme u pumpy - protože jsme (není to samo o sobě výmluvné?) jeli raději mým spalovacím autem -, v rychlosti mu to načrtnu. Jako spousta lidí totiž naprosto ignoroval, že hlavním nákladem vlastnictví auta je ztráta hodnoty, kterou prostě zanedbal. Však si jednou auto koupil a ty peníze už nemá, ne? Že ho také jednou za nějaké peníze prodá a ty peníze se mohou auto od auta dramaticky lišit, už jaksi neřeší.

Je fascinující, kolik lidí není v této věci schopno elementárně správného ekonomického vnímání, ale na pumpě to šlo rychle i u dobrovolné kávy. Dotyčný si koupil Kiu EV6, kterou dostal v přepočtu za 1,3 milionu Kč, přičemž najezdí asi 12 tisíc km za rok a auto si chce nechat 4 roky. Čtyřleté EV6 pořád neexistují, tříletá auta s nájezdem okolo 40 tisíc km ale dnes koupíte od 750 tisíc Kč a za 800 tisíc Kč si můžete vybírat. Je jasné, že 500 tisíc je v čoudu a po čtyřech letech to může být ještě zásadně víc. A to ani nemluvím o tom, kolik bylo 1,3 milionu před pár roky a kolik to je dnes. Nebudu řešit ani to, že ono dobíjení „ze slunce” není reálně zadarmo, že všechno ostatní není zadarmo (měnil gumy, nějaký servis to také chce atp.), necháme jen těch 500 tisíc, které se za 4 roky skutečného ježdění promění se vším všudy spíš v 700 až 750 tisíc. Ale nebudu zlý, 500 tisíc.

Místo toho si mohl koupit spalovací auto, třeba Škodu Kodiaq 2,0 TDI. Musel by ho asi jednou za měsíc a půl natankovat, to je pravda. Nebylo by tak tiché, to je pravda. Ale jinak náklady na palivo nehrají na provozu takového vozu zásadní roli, šlo by nejspíš o pár desítek tisíc za celou dobu vlastnictví. Ale řeknu 100 tisíc Kč, ať jsem velkorysý, a budu se dál tvářit, že nabíjení ze solárů je za 0. Náklady na servis budou reálně podobné, Kodiaq bude chtít něčeho míň (třeba pneu) a něčeho víc (třeba servisu motoru), ale jsou to už úplně okrajové věci. Pak už je tu jen ztráta hodnoty, který je ale úplně někde jinde.

Kvůli stáří EV6 zůstaneme u tří let, Kodiaq 2,0 TDI stál v roce 2021 i méně než 900 tisíc Kč. Ale nebudeme brát základ, tak zase velkoryse - srovnatelné auto by bylo za 1 milion Kč. Kolik stojí jako ojetý dnes? Ani sebeoholenější německou ojetinu, kterou u nás tehdy už nešlo koupit (verze Active) nepořídíte se stejným nájezdem za míň než 30 tisíc Eur, tedy stejných 750 tisíc Kč. A jsme přesvědčeni, že za dobře vybavený Kodiaq TDI s takový nájezdem vám lidé v bazarech utrhnou ruce a prodáte ho klidně o 100 tisíc Kč dráž. Ale na „kouďák” budu zlý, takže minimální možná cena 750 tisíc.

Bavíme se tedy o ztrátě hodnoty 250 tisíc Kč (maximálně) vs. 500 tisíc Kč (minimálně, spíš nereálně) v momentě, kdy jsem EV6 nadbíhal ve všem a Kodiaq trestal, kde mohl, reálný rozdíl může být jen a pouze vyšší. Přesto to vychází takto. Co změní 100 tisíc za naftu? Nic, není absolutně možné, aby někdo na provozu srovnatelného elektromobilu dnes neprodělal kalhoty, ale to vám, našim inteligentním čtenářům, jistě nemusím vysvětlovat. Že jsou elektromobily „děla ztráty hodnoty”, říkáme roky a líp opravdu nebude.

Z výše popsaného vidíte, jak to reálně mají skoro všichni, kteří básní o levném provozu svých elektromobilů - pokud do rovnice nevnesete nějakou zásadní novou proměnnou (dobíjení skutečně zdarma a velmi vysoké nájezdy, mimořádně levná koupě ojetého elektromobilu a jeho náhodně výhodný rychlý prodej apod.), neexistuje cesta, jak levnějšího provozu než u spalovacího vozu dosáhnout (z výpočtu je patrné, že by to nezměnilo ani palivo za dvojnásobek, tedy nafta za 70 Kč/litr a nabíjení skutečně zdarma, jsou to dva úplně jiné světy). Zato existuje hromada cest, jak dosáhnout výsledku ještě zásadně tragičtějšího.

Jeden takový vykresluje výsledek aukce na Bring A Trailer, kam majitel poslal svůj dvouletý elektrický Ford F-150, tedy úplně nejtuctovější auto Ameriky, ovšem v elektrické verzi Lightning. Koupil ho za reálných 92 369 dolarů, v aukci mu ale nikdo nenabídl víc jak 50 tisíc USD, tedy skoro polovinu. Takže auto pořádně „ojel”, naboural či jinak zlikvidoval? Omyl, neojel ho skoro vůbec, má najeto jen 10 tisíc mil, tedy asi 16 tisíc km, je nebourané a vypadá jako nové. Přesto ho takové neježdění stálo 42 369 dolarů, tedy bezmála 1 milion Kč. Auto nakonec neprodal, rezervní cenu nastavil výš, ale nic to nemění na tom, že vůz vyšší cenu nemá, víc za něj prostě nikdo nedá a jeho ekonomické náklady vlastnictví byly dosud přesně takové.

To je velká tragédie, neboť F-150 je opravdu tuctovka, která si jinak cenu špatně nedrží. Ale elektromobil je elektromobil a cenu ztrácí rychlostí asi warp 9. Proč je tomu tak? Může za to primárně minimální přirozený zájem o elektrická auta, který je „ohnut” na trhu nových vozů vším od brutálních přerozdělovacích mechanismů až po přímé dotace. Na trhu ojetin ale nic takového nefunguje a sporadické dotace situaci zásadně nemění. Dále se na tom podílí omezená životnost těchto aut daná jejich bateriemi a cenou jejich náhrad a v neposlední řadě situací na trhu nových vozů, kde automobilky v honbě za splněním emisních cílů tato auta prodávají pod cenou jako Škoda. To tlačí ceny ojetin ještě níž.

Známe to, přesto někdy překvapí - a rozhodně některé majitele překvapí - jak extrémní ztráty spojené se spíš neježděním než ježděním s těmito auty jsou. A není to výhra pro nikoho, elektrická auta se dnes zdají být prohrou pro úplně všechny, je to takové lose-lose-lose - pro automobilky, pro zákazníky i pro všechny ostatní.

Ačkoli si někteří malují, že když Ford prodělává milion na jednom prodaném elektromobilu a všichni ostatní, kteří si ho nekoupí, prodělávají bůhvíkolik na dotování a dalších umělých výhodách pro tato auta, tak pro ně to bude terno, využijí přece prostor parazitovat na všech díky manipulaci s trhem... Jenže to není pravda, jak vidíte. Milion můžou nakonec prodělat taky.

Řekli jsme to mnohokrát, řekneme to znovu: Elektrická auta jsou fakticky ekonomicky mimořádně neefektivním řešením, jejichž slabiny lze na chvíli skrýt z dohledu vším výše zmíněným, nakonec před nimi ale nikdo neuteče. Dnes jejich protežováním trpí skutečně všichni - ti, co je vyrábějí, ti, co je kupují, i ti, co je nekupují. Je skutečně nutné tohoto mrtvého koně dál a dál rajtovat?

Zdroje: Bring A Trailer přes Auto Evolution

Petr Miler