Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

Představa, že lidé v momentě, kdy začnete uměle znevýhodňovat spalovací auta a uměle zvýhodníte ta elektrická, ve velkém poběží pro ta druhá, je od začátku naivní. Vývoj v Nizozemsku to jasně ukazuje - zatímco nová auta se prodávají stále hůř, odbyt ojetin dokola láme rekordy.

Kdyby se politici spokojili s tím, že elektrická auta dostanou do oběhu mezi část obyvatel za peníze všech ostatních, bylo by to v principu pořád stejně nesmyslné a zbytečné, ale asi by se to odehrálo bez větších potíží. Problémů, kterých jsme svědky dnes, bychom jistě byli svědky i tak, ale v mnohem menším měřítku. A zaplatit dotace na tato auta pro pár procent kupců by zákazníky spalovacích modelů všeho druhu zase tolik nezatížilo. Politici se ale s ničím takovým nespokojili a dali si jiný, naprosto absurdní cíl: Vnutit elektromobily všem, ale úplně všem, bez rozdílu. A znovu všem cokoli jiného zakázat.

Je to hloupé už proto, že technické limity elektromobilů nedovolují obsloužit s nimi valnou část naprosto legitimních potřeb uživatelů aut všeho druhu, nemluvě o limitech ekonomických, následcích na výrobu a distribuci elektřiny a nakonec i omezeném, pokud vůbec nějakém ekologickém přínosu. Proč to někdo dělá, nemáme tušení, racionální smysl to nemá žádný - je to dogmatické, ideologické, cokoli takového. Podobný přístup nikdy nemůže přinést pozitivní výsledky, a tak není divu, že je ani nepřináší.

V Evropě resp. EU jako celku jsme zatím svědky dopadů jen v náznacích, třebaže stále citelnějších. Vidíme extrémní růst cen aut neospravedlnitelný v takový míře ničím jiným než manipulací s trhem, vidíme odklon zákazníků od žádoucích aut pro jejich nedostupnost, aniž by byl vykompenzován nárůstem prodejů jiných vozů atp. Jsou to ale pořád jen náznaky, byť už skutečně nepřehlédnutelné. V některých zemích jsou „dál” a Nizozemsko, kde trávím podstatnou část svého života, je jednou u nich.

Také v Nizozemsku jsou elektromobily jedinou možnou budoucností, protože proto. A tato země je svým občanům vnucuje déle a „násilněji” než většina jiných. První výsledek je nepřekvapivý, na trhu mají už delší čas velmi vysoké zastoupení, mezi tak velkými trhy v rámci EU úplně nejvyšší. Takže úspěch? Svým způsobem ano, ale za jakou cenu?

Nizozemci tato auta také uměle zvýhodňují, klíčem k jejich výsledkům je ale v prvé řadě zdražování všeho ostatního, ať už registračními či provozními daněmi a dalšími poplatky. Nizozemci tak dosáhli relativně vysokého procentuálního podílu na prodejích všech aut, platí za to ale krutou daň. Zatímco ještě na začátku minulé dekády se v zemi prodávalo okolo 550 tisíc nových aut, loni jich bylo jen 369 tisíc, a to byl trh trochu uměle nafouklý pozdní realizací dodávek učiněných v předchozích letech. Letos v zemi prodeje znovu klesají, do července meziročně o 4,4 procenta. Kdyby tento trend zůstal zachován, prodá se letos něco málo přes 350 tisíc nových aut. Za pouhých deset roků by se tak prodeje propadly o třetinu a skoro 200 tisíc vozů ročně. Něčeho takového nejsme v EU svědky nikde jinde, je to naprosto mimořádný propad.

Takže lidé přestali jezdit? Omyl, jezdí dál, dokonce pořád víc, nechávají si ale své staré vozy a případně je nahrazují znovu starými vozy dováženými zejména z Německa, takže tamní park rychle stárne (je dnes fakticky nejstarší ze všech zemí původní západní Evropy). Pokud si něco kupují, jsou to ojetiny, elektrické ale dominantně zdaleka nejsou. Jak uvádí nejnovější analýza Bovagu a RDC, odbyt ojetých elektromobilů sice v čase nepřekvapivě roste, jejich 4,5procentní podíl na trhu je ale pořád zanedbatelný. Nicméně o druh pohonu tu vlastně ani moc nejde, podstatou je rostoucí prodej ojetin jako takových.

V zemi, která je právem považována za jednu z nejbohatších v Evropě (optikou HDP na hlavu je na tom podstatně lépe než třeba Německo, Francie, Velká Británie, Rakousko...), lidé chodí pro „nová” auta dominantně a stále více do bazarů. Jak uvádí Bovag a RDC, v zemi se jen v srpnu 2024 prodalo neuvěřitelných 193 940 ojetin, což je o 30 procent víc než loni. Za prvních osm měsíců roku se pak v Nizozemsku prodalo 1 403 851 ojetých vozů, o 12 procent víc než loni. Obě čísla jsou historicky rekordní a jasně ukazují, že lidé místo toho, aby akceptovali „elektrický diktát” a koupili si za vysokou cenu něco, co nechtějí, raději zamíří do bazarů a koupí si auto, které jim vyhovuje. I v Nizozemsku zcela okrajové diesely jsou to častěji než elektrické vozy, celkově mají spalovací auta na tomto trhu podíl 95,5 procenta - i to co, Bovag označuje za hybridy (12,7 procent podílu na trhu) je pořád hlavně spalovací auto.

Musíme se ptát: Tohle jsme vážně chtěli? To je nějaký pokrok? Lidé místo nových, bezpečnějších a efektivnějších spalovacích aut buď ztrácejí kontakt s aktuální realitou udržováním svých starých vozů nebo mírně inovují se spalovacími ojetinami, kterých ale nutně bude stále méně, a tak se stále větší část kupců bude přesouvat do první zmíněné skupiny a „šlechtit” své „veterány”. Kde je v tom cokoli pozitivního? A proč si někdo myslí, že by zbytek EU měl pod tíhou obdobných restrikcí stihnout jiný vývoj? V chudších zemích budou lidé k takovému postupu tíhnout ještě mnohem víc.

Tento vývoj zkrátka znovu ukazuje, jak obtížné je dostat lidi do aut, která nechtějí. A co to ve výsledku způsobuje. Ožebračuje to všechny výměnou za doslova nic, platíte pořád víc a víc za stejné nebo horší věci, protože ojetiny za poslední roky zdražily ekvivalentně tomu, jak šla s cenou nahoru nová auta, pochopitelně. Dávat velké peníze za ojetiny, abyste si aspoň udrželi nějak rozumnou mobilitu, je jedním slovem šílené. Přesto se nezdá, že by plány EU na to provést prakticky totéž s celou Evropou někdo hodlal zastavit, alespoň v tuto chvíli.

Zdroj: Bovag/RDC

Petr Miler