Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

„Vyzkoušejte si je a nebudete chtít zpátky,” říkají příznivci elektromobilů. Vyzkoušejte si je a už nebudete chtít znovu, říkáme my. Obě skupiny lidí jistě budou existovat, těch druhých ale v čase přibývá geometrickou řadou.

Pokud si někdo skutečně myslel, že elektrická auta ve své současné podobě jsou s to během pár let dosáhnout stoprocentního podílu na trhu, který se přitom nebude muset smrsknout na zlomek své obvyklé velikosti, prožívá letos asi velké vystřízlivění. Prodeje těchto aut v Evropě navzdory rokům mediální a marketingové masáže, navzdory miliardám prolitým jejich chřtány ze strany automobilek, navzdory přerozděleným miliardám v jejich prospěch skrze rozpočty EU i kasy národních států se jejich odbyt zastavil a místy i začal klesat, aniž by dosáhly jakkoli signifikantního zastoupení v automobilových flotilách.

Není to nějaký mylný dojem, jsou to fakta, která nevytváří vývoj na jednom trhu, problémy jedné značky, nic takového. Je to obecný trend daný tím, před čímž varujeme roky. Tato auta jsou dalece nekonkurenceschopná ve srovnání s tím, na co jsou lidé zvyklí, navíc jsou dražší. Tak o čem se tu bavíme? Pro spoustu lidí jsou obecně neakceptovatelná pro své faktické limity, a tak jejich dotování a další zvýhodňování akorát zrychlí jejich přijetí těmi, pro které akceptovatelná jsou, popř. je výslovně chtějí. Pak už ale prostě není moc z čeho brát.

Někteří se možná utěšují tím, že jejich rozmach se sice zpomalil, ale pomaloučku polehoučku... Houby s octem, tato auta jsou pro řadu lidí tak problematická, že jakmile je osobně poznají v běžném životě, dál je nechtějí a vrací se zpět ke spalovacím vozům. V Nizozemsku je to v určitých skupinách majitelů až skoro polovina lidí, v Německu je zjevně obecná situace podobná. Navíc klesá počet těch, kteří na ně přecházejí ze spalovacích vozů. Takhle se jejich vysokého - natož pak stoprocentního - zastoupení na trhu bude dosahovat opravdu těžko.

Znovu to není dojem nebo zbožné přání, ale výsledek rozsáhlého zkoumání německé pojišťovny HUK-COBURG, která už léta zkoumá vývoj na trhu v rámci tzv. E-Barometru. Ten v zásadě ukazuje, kolik Němců elektromobily vlastní, jak velké procento lidí na ně přechází a kdo se od nich zase odvrací. „Chtěli jsme zajistit, aby bylo přijímání elektromobilů měřitelné, stejně jako rychlost přechodu na ně,” vysvětluje motivaci ke vzniku této metriky Jörg Rheinländer, generální ředitel HUK. A výsledky překvapují i jeho.

Poslední vydání této statistiky je totiž pro elektrická auta i jejich příznivce další těžkou ránou. A nejde o nic, co by šlo brát na lehkou váhu - HUK vyhodnotila 14 milionů jí spravovaných pojistných smluv, k tomu se uspořádala dodatečný průzkum mezi 4 200 lidmi, jenž se soustředil na otázky, které ryzí statistika odpovědět nedovede.

Ze získaných dat vyplývá, že v letošním roce vysokých 34 procent, tedy víc jak jedna třetina majitelů elektrických aut z řad pojištěnců HUK přešla z elektromobilu zpět na vozidlo se spalovacím motorem. Uvážíme-li, že jde o data za pouhá tři letošní čtvrtletí, je to masivní číslo. „Je to překvapivé,” hodnotí nastalý stav sama pojišťovna. Ještě tak do roku 2022 podle ní přibližně platilo to, co razí příznivci těchto aut, tedy „jednou elektromobil - vždy elektromobil” (před rokem 2023 zůstávalo elektřině věrných asi 90 procent majitelů, abychom byli přesnější). Jenže trh se posunul - dlouhodobé zkušenosti a rozšíření těchto vozů mezi „elektrické evangelisty” mají za následek, že lidé elektromobily ve velkém opouštějí a noví majitelé se hledají s obtížemi.

Podobný vývoj tedy nastal i z druhé strany. Zjištěná data ukazují také to, že dramaticky klesá počet lidí, kteří jsou ochotni vyměnit své spalovací auto libovolného typu za elektrický vůz. HUK-E-Barometer v tomto případě praví, že letos přešlo tímto směrem pouhých 3,9 % majitelů - to je skoro nic ve srovnání s 34 procenty mířícími opačným směrem. A je to také o 40 % méně než loni, kdy se směrem k elektřině vydávalo 6,2 procenta lidí. Ve výsledku tak podíl soukromých majitelů elektrických aut v německé flotile neroste a zůstává na pouhých 3 procentech. Pokud se nějaký celkový růst odehrává, pak dílem firem, které jsou motivované různými specifickými způsoby.

Zmíněný průzkum, který jménem HUK provedl YouGov, pak uvádí, že pouhých 18 procent Němců je ochotno akceptovat elektromobil jako jediné v budoucnu dostupné auto. A celkově jsou k elektromobilitě skeptičtí - jen 46 lidí považuje elektrickou mobilitu za „velmi dobré” nebo „dobré” řešení, 47 procent si myslí, že jde o řešení „horší” nebo „úplně špatné”. S takto rozdanými kartami se tlak na 100procentní rozšíření elektromobilů během pár let zdá obzvlášť utopický.

Rozdíly v pohledu na věc pak panují tradičně mezi různě starými a na různých místech bydlícími lidmi. Ani tak ale nelze hovořit o nadšení v jakékoli skupině. S větou: „V podstatě jedinou možností je pro mě do budoucna elektromobil,” souhlasí i mezi lidmi mladšími 40 let jen 28 procent lidí, u starších 40 let je to už pouze 12 procent Němců. Uvážíme-li, kdo kupuje nová auta, je zjevné, proč jsou vyhlídky elektromobilů na budoucí velmi bídné.

Co k tomu dodat? Jsou to znovu jasná data, jasná fakta, jasná ukázka toho, jak smýšlí i lidé v relativně bohaté zemi, která je „zeleným tlakům” vystavena déle a v nesrovnatelně větší intenzitě než ta naše. Co takhle je jednou přijmout a začít se řídit podle nich? Nekonečné ohýbání lidí pro něco, co zřetelně nechtějí, se nám už hnusí. Stejně jako nám přijde absurdní, že jsme dnes denně nuceni psát články převážně o autech, která naprostou většinu Čechů ani Slováků vůbec nezajímají. Čtou je, ale je to hlavně zájem to, aby jim je kdokoli konečně přestal vnucovat, který je nutí sledovat vývoj. Není to celé nekonečně absurdní?

Zdroj: HUK-E-Barometer

Petr Miler