Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Už nyní je na silnicích znát, že deštivý podzim je za humny. Dostat se na mokré silnici do problémů je snadné, těžké ale není ani jim předcházet.

S podzimními plískanicemi se opět stává aktuálním tématem to, o čemž většina řidičů přinejmenším slyšela, co ale ve skutečnosti snad nikdo nechce zažít - aquaplaning. Jinými slovy moment, kdy je na vozovce tolik vody, že ji pneumatiky nestačí odvádět mimo kontaktní plochu s asfaltem a činí vůz velmi obtížně ovladatelným.

V takové chvíli totiž v podstatě zcela ztrácíte řízení, brzdy a ve většině případů i pohon. Pro méně zkušeného řidiče to je velmi nebezpečná situace, zejména začne-li panikařit, prudce točit volantem anebo šlapat na brzdu. To vše může přivodit ještě větší problémy, než se zprvu může zdát.

Z principu věci nastává aquaplaning v různých situacích. Recept na něj ovšem zní silný déšť, více či méně sjeté pneumatiky, nepřiměřená rychlost a nekvalitní vozovka, na které se drží voda. Z principu věci tedy ve vyjetých kolejích existuje riziko aquaplaningu větší než na nové, hladké a správně vyspádované vozovce.

Čím vyšší je poměr hmotnosti auta a šířky obutých pneumatik, tedy čím větším tlakem působí pneumatiky na silnici, tím je riziko aquaplaningu menší. Podobně je riziko menší na nových pneumatikách se vzorkem dostatečně členitým na to, aby dokázal dobře odvádět vodu; „euroštítky”, už pár let povinně na gumy lepené, mimo jiné udávají výkon pneumatiky na mokru.

Aquaplaning může znamenat velký problém, zejména když se vysokou rychlostí blížíte k zatáčce. Poznáte ho tak, že najednou bude řízení mnohem lehčí a v autě s předním náhonem také vylétnou otáčky nahoru, pokud zrovna máte nohu na plynu. To se bude snažit řešit protiprokluz nebo ESP, protože v podstatě půjde o prokluz kol, takže na vás může začít blikat kontrolka, pokud takovou v autě máte.

Co v takové situaci dělat? Nejhorší je začít zmatkovat, jako v podstatě při jakékoliv nestandardní situaci za volantem. Je třeba zachovat klid a nesnažit se rychle o jakoukoli podstatnou změnu - nehýbat příliš volantem a nebrzdit, to by mohlo znamenat rozhození rovnováhy auta a problémy ve chvíli, kdy se znovu dostanete do styku s vozovkou.

Nejlépe se tato situace řeší v autě s manuální převodovkou - stačí zmáčknout spojku, nechat vůz přirozeně pokračovat původně zvoleným směrem (dovolují-li to okolnosti, pochopitelně) a počkat, až jej voda zbrzdí natolik, že se pneumatiky znovu dostanou do kontaktu s asfaltem. U vozů s automatickou převodovkou je ale ideální přístup podobný - dá se vyřadit na neutrál, ale to ne každý dostatečně rychle zvládne. Pokud se to nepovede, dejte se jen tolik plynu, aby vůz s aktuálně zařazenou rychlostí ani nezrychloval, ani nezpomaloval, prostě se volně pohyboval dál, jako byste zmáčkli onu spojku nebo vyřadili. A čekejte na totéž.

Důvodem je fakt, že se kola nesmí přestat točit, protože když se točí, odvádějí zpod sebe vodu lépe, než když stojí. Proto není vhodné brzdit, ABS ne-ABS, a ani prudce uvolnit pedál plynu se zařazenou rychlostí. O tom, co se zrovna s autem děje, vám nejlépe „povypráví” volant. Bohužel, dnešní elektrické posilovače řízení znamenají, že je volant většinou naprosto mrtvý, ale rozdíl v odporu, který volant klade, když jsou kola na asfaltu anebo na vodě, je opravdu velmi dobře znatelný. Nehýbejte ale s volantem příliš, kola musí stále zůstat co nejvíc rovně. Auto zpomalí a kola se chytí vozovky - a máte vyhráno. Pak doporučujeme zpomalit, dokud nebude vozovka sušší.

Pochopitelně, toto řešení bude do značné míry účinné jen tehdy, kdy bude pod koly na obou stranách vozu podobné množství vozy. Pokud s pravou částí vozu vjedete do opravdu hluboké vody a levou jen do malé kaluže, snadno se může stát, že tento stav pošle auto do hodin, i když za křestním jménem budete mít napsáno „Schumacher”. Proto je vždy nejlepší aquaplaningu předcházet, než se ho řešit, kdy nastane. I tady je ale ideální přístup relativně jednoduchý.

V prvé řadě platí, že čím hlubší je dezén pneumatiky, tím víc vody dokáže pneumatika odvést zpod sebe. Zejména na podzim tedy není radno pneu příliš sjíždět, neboť pak budou k aquaplaningu náchylnější. Pokud ovšem víte, že vaše pneumatiky už nejsou zrovna zánovní, bude dost dobře stačit přizpůsobit tomu rychlost - když zpomalíte, dáte pneumatice víc času odvést veškerou vodu mezi gumou a asfaltem. Neexistuje žádná konkrétní hodnota rychlosti - jeden vůz může stejnou kaluž projet bez potíží 200 km/h, když ji jiný, jinak obutý stroj nebude zvládat ani ve stovce. Obecněji lze ale říci, že byste museli mít opravdu špatné pneumatiky nebo být na hodně „zaplavené” silnici, aby se vůz dostával do problémů už v nějakých 70-80 km/h.

Pokud jde o pneumatiky, podle organizace TyreSafe, která se zabývá bezpečností silničního provozu z hlediska pneumatik, je zákonný limit hloubky vzorku u letních pneu 1,6 mm na dostatečný odvod vody málo. Hovoří o 2,5mm hloubce jako o rozumném minimu pro bezpečnou podzimní jízdu. V případě zimních pneu s je zákonem vyžadován nejméně 4 mm hluboký dezén, navíc i jejich vzorek odvodu vody fandí lépe, takže s nimi se už při dodržování zákonných mezí do potíží dostanete relativně obtížně.

Pořád to ale neznamená, že bude v odvodu vody tak dobrý, jako osmi- až devítimilimetrový vzorek nové pneumatiky. Samozřejmě tím neříkáme, že máte vyhazovat ještě dobré pneumatiky po pár stech ujetých kilometrech, jen je třeba myslet na to, co máte obuto a přizpůsobovat tomu styl jízdy. Popřípadě investovat dříve do nových pneu, pokud se přizpůsobovat nechcete. Jak rychle a jak nepěkně to může při takovém aquaplaningu dopadnout, vám ukáže video níže a popíše jeden náš starší článek...

Marek Bednář