Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Vybrali jste si auto podle svého gusta, ale přemýšlíte, jakou převodovku do něj zvolit? Máme pro vás pár vodítek, jak vybrat správně.

Často si u nás přečtete, že manuální převodovky jsou správnou cestou a automatické převodovky, ať už klasické s hydroměniči a planetovými převody, dvouspojky nebo jakákoliv forma robotizovaných manuálů, jsou jen nutným zlem. Chceme zkrátka mít plnou kontrolu nad autem a navíc nás baví řadit manuálně.

Jenže nejsou všichni jako my. Spoustu lidí řízení nějak zvlášť nebaví nebo dokonce obtěžuje a auto používají jen jako dopravní prostředek, nemají ho jako koníčka. Pokud tedy patříte k těmto lidem, anebo i pokud jste „autíčkáři” a máte radši komfort automatu víc než vládu nad převodovkou, automatické řazení může být lepší volba.

Automaty i manuály mají své výhody a nevýhody. Některé pramení z jejich technických rozdílů, jiné jsou pouze v tom, jak moc je řidič může či nemůže ovládat. Pokud jste na vážkách, kterou převodovku do svého příštího auta zvolit, čtěte dále.

Manuální řazení

Jak stojí i výše, manuální převodovka je jediná možnost, která vám nad autem poskytne kompletní kontrolu. Sami určíte, kdy je vhodné přeřadit a jak rychle je vhodné to udělat. Sami kontrolujete prokluz spojky, v případě že je nějaký žádoucí. Ve většině případů také sami můžete - anebo nemusíte - dávat meziplyny při podřazování.

Zkrátka, úplně všechno tu je na vás, automatika jen v moderních autech zobrazuje na displeji svůj názor na zařazený rychlostní stupeň, kterému můžete, ale také nemusíte věnovat pozornost. Třeba pokud si myslíte, že jezdit běžně na 1 100 otáček motoru příliš nesvědčí.

Pokud vás řízení baví, tohle všechno jsou výhody. Připočtěte minimalizované ztráty v přenosu výkonu mezi motorem a převodovkou, protože kola jsou s klikovou hřídelí pevně spojena. Z toho pramení další výhoda - když se porouchá startér nebo máte vybitou baterii a nemáte zrovna moderní vůz, můžete motor nastartovat jeho roztlačením.

Jenže tu jsou také nevýhody, a to zejména, pokud neumíte moc dobře řídit. Ovládání auta s manuální převodovkou je prostě náročnější, takže leckdo občas „počítá zuby”, „chcípne” mu auto při rozjezdu či se neumí rozjet plynule, např. do kopce. Všechno tohle znamená zvýšené riziko poruchy převodovky nebo rychlejšího opotřebení spojky. Dokonce i návyky některých řidičů, kteří si myslí, jak skvěle s manuálem umí, můžou být převodovce na škodu. A pokud se často dostáváte do dopravních zácp, víte, že jízda s manuálem v poskakující koloně je opravdu obtěžující.

Automatické řazení

Schválně nepíšeme „automatické převodovky”, protože na rozdíl od manuálů, které jsou principielně všechny stejné, do kategorie převodovek, které řadí samy, spadá velké množství technicky odlišných věcí. Skutečný automat s hydrodynamickým měničem točivého momentu je jen jednou z nich.

Mají ale řadu společných rysů, kvůli kterým je snadné si je mezi sebou plést. Těmi hlavními jsou absence spojkového pedálu a „páka”, přesněji volič převodovky, na kterém obvykle najdete písmena P, R, N a D - Park, Reverse, Neutral a Drive. Z toho také pramení jednoduchost používání - prostě si zvolíte, jestli chcete couvat nebo jet dopředu, a podle toho zvolíte písmenko. Existují „moderní” výjimky, kde to je jinak a lidé z toho mívají těžkou hlavu. Ale princip je stejný, zvolíte směr a o zbytek se stará auto, jen šlapete na plyn nebo na brzdu.

To znamená, že pokud nejste dobří řidiči a provoz manuální převodovky vám přijde stresující, s automatickým řazením budete třeba klidnější a budete lépe sledovat provoz kolem sebe, takže pojedete bezpečněji. Také nehrozí riziko, že byste neumělým ovládáním spojky a řadicí páky převodovku nějak poškodili.

To samozřejmě neznamená, že by automatické řazení bylo určeno jen lidem, kteří neumějí řídit. Pokud vás nebaví šlapat na spojku a pohybovat pákou, pokud třeba často jezdíte v hustém městském provozu, jízda s automatem bude pohodlnější. Řada automatických převodovek také za určitých okolností umí měnit stupně tak hladce, že to mají problém zaznamenat i opravdu citliví jedinci - mimo změnu zvuku motoru, samozřejmě.

K výhodám automatického řazení někdy také patří rychlost řazení; většinou to je buď a nebo - buď jemnost, nebo rychlé řazení, ale chcete-li být nejrychlejší na okruhu, bude konkrétně dvouspojková převodovka nejrychlejší. Vždycky zařadí ve správných otáčkách, abyste co nejlépe zrychlovali, vždycky podřadí s meziplynem, byť ne vždy perfektní.

Zároveň je dvouspojka pořád do značné míry blbuvzdorná, byť existují věci, které s automatem či dvouspojkou není vhodné dělat. Z těchto důvodů dnes nekoupíte nové Ferrari či Lamborghini s manuální převodovkou. A v neposlední řadě tu je možnost mít 8 či 10 stupňů - u manuálů je limit 6 až 7, chceme-li se vyhnout horním a dolním okruhům či půleným převodům jako u nákladních aut.

Na druhou stranu, jsou tu i nevýhody. Standardně si nemůžete zvolit, kdy bude převodovka řadit, a některé převodovky jsou schopné řadit v dost nevhodných momentech a ještě jim to dlouho trvá. Moment přeřazení vypočítávají z aktuální rychlosti, míry sešlápnutí plynového pedálu a dalších dat. Snaží se odhadnout, co řidič ve které chvíli chce, a podle toho zvolit ten nejlepší převod. A to někdy může trvat opravdu dlouho, zejména má-li převodovka víc než pět, šest rychlostí, mezi kterými volí.

Také ve snaze o co nejnižší spotřebu paliva řadí obvykle na co nejvyšší rychlostní stupeň, takže při klidné jízdě po městě můžou klidně zařadit nejvyšší převod a nechat motor se převalovat u volnoběhu. Objemným šesti- a osmiválcům to nevadí, ale slabý turbomotor bude mít v takové chvíli problém jakkoliv zrychlit a navíc mu to může i škodit. Převodovka bude muset řadit častěji a posádka auta to může vnímat jako nepohodlí, zejména pokud převodovka neumí být hladká. A řidiče to bude otravovat tím víc, čím déle převodovce řazení trvá.

Pokud si rádi vyjedete za město na oblíbenou okresku, ani automat, který umožňuje manuální volbu stupňů, není s to nahradit klasický manuál. Či přesněji, není s to nahradit pocit, který má petrolhead z precizního přeřazení či z bezchybně provedeného meziplynu. Také driftování je náročnější, protože - a toto shrnuje celý tento odstavec - nad autem nemáte tak dokonalou kontrolu.

Není automat jako automat

Jak bylo naznačeno už výše, automatických převodovek je spousta druhů. Klasická automatická převodovka má hydrodynamický měnič točivého momentu, ve kterém je točivý moment motoru násoben. Z motoru na převodovku je, alespoň při rozjezdech, přenášen nikoliv mechanicky, ale přes „olejové čerpadlo”. Převodovka sama o sobě je planetová a změna stupňů tu probíhá sepnutím a rozpojením různých sad spojek, proto může být změna hladší a/nebo rychlejší než u manuálu.

Nevýhodou jsou ztráty výkonu v hydroměniči. Kapalinové spojení sice zajišťuje jemnost chodu, ale ztratí se v něm část výkonu, což v důsledku zvyšuje spotřebu paliva. Ovšem v moderních - v širším slova smyslu, minimálně od přelomu 80. a 90. let - převodovkách je k eliminaci tohoto jevu tzv. lock-up. To je de facto spojka na hydroměniči, která funguje podobně jako spojka manuálu - „zamkne” k sobě motor a převodovku, čímž zamezí ztrátám, ale také zruší funkci hydroměniče jako multiplikátoru točivého momentu. Dělá to tedy jen v určité rychlosti a za určitých podmínek, např. při jízdě konstantní rychlostí.

Dalším typem automatů jsou robotizované převodovky s jednou spojkou. Ovládají se stejně jako automaty, ale technicky to jsou manuální převodovky - mají normální spojku a ozubená kola jsou v nich přesouvána vidlicemi do patřičných pozic. Jen to neděláte vy pomocí páky, ale automatika. Podobně fungují také dvouspojkové převodovky, jen mají dvě spojky a můžou mít kromě zařazeného kvaltu připravený jeden další. A na obzoru se rýsují trojspojkové převodovky, které můžou mít kromě zařazeného kvaltu připravené dva další.

A konečně, také existují převodovky CVT. Zkratka znamená Continuously Variable Transmission, tedy převodovka s plynule měnitelným převodovým poměrem, a v teoretické rovině to je nejdokonalejší převodovka, protože jen ona umí udržet motor přesně v požadovaných otáčkách buď pro nejlepší zrychlení, nebo pro nejlepší spotřebu paliva. Změna převodového poměru probíhá změnou průměrů vstupní a výstupní kladky, mezi kterými obíhá ocelový řemen.

V praxi se jí na jednu stranu všichni snaží přiblížit zvyšováním počtu stupňů u ostatních převodovek - vznikají deseti- i jedenáctistupňové automaty -, ale na druhou stranu se s CVT setkáte jen u slabších aut, protože limity točivého momentu, které dokáže CVT přenést za akceptovatelné životnosti, jsou v řádu nízkých stovek.

Obecně, za přijatelných výrobních nákladů je nejodolnějším typem automatu klasická planetová automatická převodovka s hydroměničem. Proto má Dodge Challenger SRT Demon se svými více než 1 000 Nm klasický automat, stejně jako dvanáctiválcové Mercedesy AMG s podobně astronomickými hodnotami točivého momentu

Pokud tedy přemýšlíte, jakou převodovku zvolit do příštího auta, je nutné si říci, co je pro vás na onom autě nejdůležitější. Pokud kupujete sporťák, hot hatch nebo ostrý sedan a baví vás řídit, patrně bude vhodnější manuál. To občasné popojíždění po městě jistě zvládnete i s tvrdším spojkovým pedálem.

Pokud naopak kupujete třeba MPV nebo jakékoliv jiné auto, kde jsou sportovní ambice na druhém či dalším místě, automat může být lepší, pohodlnější, jednodušší volbou. Je však třeba zdůraznit jedno: vyzkoušejte si tu konkrétní převodovku s konkrétním motorem, který chcete, protože spousta automatů je k zlosti ve městě i mimo něj. A nutno dodat, že ani každé ruční řazení není tak dobré, aby přinášelo jen radost...

Marek Bednář