Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Některým řidičům to na silnici prostě nejde a umí to přiznat, jiní jsou bezohlední, další dělají naschvály. Tohle jsou ty nejhorší typy.

Stejně jako někdo umí lépe vařit a pokrmy jiného se pozřít nedají, v řízení auta je také jeden dobrý a druhý méně dobrý. Tomuhle tématu jsme se věnovali už před nějakou dobou článkem o tom, že petrolheadi jsou lepší řidiči. Pravda, trochu zaváněl samochválou, ale měl smysluplný základ - petrolhead se o auta a řízení zajímá, baví ho to, takže se v tom snaží být co nejlepší a chová se podle toho.

Ne každý je ovšem nadšenec do aut. Dokonce bychom si troufli tvrdit, že je nadšenců dost málo, dle toho, jak málo většinou veřejnost protestuje proti zvyšující se represi na českých silnicích, která pod hávem prevence slouží jen k vybírání peněz od někdy jen nepozorných, někdy jen rozumně, ale nekonformně se chovajících řidičů. A když vás něco nebaví, asi těžko se budete snažit být v tom co nejlepší.

Je tedy pochopitelné, že na silnicích kromě dobrých řidičů potkáte také řidiče průměrné nebo dokonce špatné. Chvilkové zaváhání, nepozornost, chyba někdy dostihne každého, o takových případech teď mluvit nebudeme. Máme na mysli ty, kteří hřeší konstantně a často ani ne neúmyslně. Jistě, někteří prostě jen řídit neumí, jiní třeba nemají zkušenosti - a nyní nenarážíme na mladé lidi s čerstvým řidičákem, ti mohou leckdy být lepší řidiči než jiní, co mají za sebou dekády za volantem. Ale někdy také potkáte takové řidiče, kteří jsou prostě zlomyslní či nutí jiné chovat tak, jak by se líbilo jim samotným.

Takových řidičů najdeme na silnicích spousty a dozajista by se pro ně našlo více než tucet škatulek. Přesto máme pocit, že tohle je těch dvanáct typově nejhorších, na které na silnicích narazíte častěji, než byste si přáli. Někdy je jejich chování „jen” hloupé, nepříjemné či zbytečně brzdí provoz, leckdy ale může být i nebezpečné. Něco může být jen ledabylost, v jiném případě to bývá naschvál, zlý úmysl. Ale už nezobecňujme, tady jsou konkrétní typy řidičů, jejichž chování nám na silnicích vadí nejvíce.

1. Neblikač

Chronickým problémem českých řidičů je nepoužívání směrovek. Tohle důmyslné zařízení je na autě proto, abychom ostatním dali včas najevo svůj úmysl, aby naše okolí vědělo, co chceme udělat a mohlo se na to připravit. Tím, že ho někdo nepoužívá, může způsobit problém, zahrnující pomačkané plechy, zpoždění všech okolo či nedej bože nějaké zranění.

Nehledě na to, že v autech kolem mohou být zvědavci, kteří vaši novou A8 se sekvenčními směrovkami ještě blikat neviděli a vážně by je zajímalo, jak to vypadá. Ovšem, každý takový prohřešek není stejný - je rozdíl mezi nedáním blinkru ve dvě ráno, když jste na silnici sami, a když ho nepoužijete v silném provozu ranní či odpolední špičky. Přesto je lepší snažit se nevycházet ze cviku a používání blinkrů si zautomatizovat bez ohledu na okolnosti - rozhodně je to lepší než pravý opak...

2. Okupant levého či prostředního pruhu

Tenhle nešvar známe snad všichni. Někdo jede po dálnici 120 km/h v levém nebo prostředním pruhu, protože kilometr před ním jede kamion. A nebo také nikdo a on si říká, že jednou už musí přijít. V takovém případě je jízda v jiném než v pravém pruhu jen obtížně omluvitelná a předjet takového člověka legálně je prakticky nemožné.

Jistě, dá se to pochopit v noci na D1, kdy jízda pravým pruhem znamená nežádoucí masáž kostrče, v takovém případě ale musí být řidič velmi obezřetný a na jakkoli se blížící vůz v dáli reagovat uhnutím do pravého. Už jen nutit rychlejšího řidiče v levém ubrat je bezohledné, pokud je jakýkoli pravější pruh volný.

3. Telefonista

Dnešní chytré mobily toho zvládnou vážně spoustu - od telefonování přes zjišťování počasí a hustoty provozu před vámi až po vyhledávání, kde je po trase nejlevnější benzín. Jenže všechno tohle vyžaduje poměrně velkou míru pozornosti a když to člověk používá za jízdy, nevěnuje se řízení dostatečně a může přehlédnout tu ohromnou díru v silnici, tam botu, z nějakého důvodu ležící uprostřed dálnice - anebo to, že auto před ním zastavilo a měl by také brzdit.

Sem pochopitelně nepatří jen telefony, ale spousta dalších věcí. Ony telefony, když jimi s někým člověk hovoří, drží je u ucha a dívá se na silnici, zas tak velkým problémem nejsou, nebo to alespoň tvrdí některé studie. Ale třeba psaní SMS už je něco úplně jiného, zejména když máte dotykový telefon, na kterém se poslepu píše dost špatně. A červená na semaforu většinou není dost dlouho na to, aby člověk ten levnější benzín mobilem našel...

4. Discodriver

Není nad pořádný audiosystém, zejména jezdíte-li delší trasy a máte-li rádi hudbu. Jenže slovy „pořádný audiosystém” myslíme soustavu kvalitně hrající i potichu, nikoliv hlasitou, puštěnou z otevřených oken tak, že by vzbudila i mrtvého. A že člověk v autě před či za milovníkem diska chce poslouchat svůj rock'n'roll, ale slyší víc onoho discodrivera než svou hudbu. Často je onou hlasitou hudbou právě disco či podobná taneční hudba - a nemyslíme valčík. K zacházení s vozem jako jukeboxem se navíc nezřídka váže chování v provozu, které má daleko k tomu, co bychom byli ochotni tolerovat v rámci svobodného prostoru každého jednotlivce nezasahujícího do prostoru jiných...

5. Víkendový pilot

Všichni asi chceme koupit auto po seniorovi, který jezdil ve středu na nákup a v neděli do kostela a to je všechno. Bazarníci odpovídajícím způsobem auta prezentují, ať byl původní majitel kdokoliv. Jenže onen starý pán, často také nazývaný nedělní řidič, většinou moc dobrý za volantem nebývá, takže ho nechceme potkávat na silnicích. Jezdívá příliš pomalu, nalepený na volantu a když ho dlouho nejde předjet, utvoří se za ním slušná kolona naštvaných řidičů. Nikoliv pirátů, prostě jen lidí, kteří chtějí jet rychleji, když je to možné.

6. Stádista

Stádní chování je pozoruhodným fenoménem a někteří jej považují slušnost - především ti, co se tak vědomě chovají. My ho ale považujeme za hloupost - když někdo potká pomalu jedoucí vůz a nepředjede ho, třebaže má před sebou stovky metrů dlouhou, přehlednou a prázdnou rovinku, nelze to nazvat jinak. Jsme schopni pochopit, že se třeba někdo na předjetí ani tak necítí nebo rychleji jet prostě nechce. Pak ovšem nemůže setrvávat několik metrů za pomaleji jedoucím autem či auty a vytvářet tak ještě delší kolonu, která se ostatním předjíždí ještě obtížněji - není problém zůstat za pomaleji jedoucím vozem v uctivé vzdálenosti a ostatním snadné předjetí ulehčit.

Podobným případem může být tvorba téměř stojící kolony kilometry před zúžením do jednoho pruhu, kdy stádista dělá to, co všichni, a tak přispěje ke tvorbě ještě větší kolony, než jaká by přirozeně vznikla. Přitom jízdou druhým pruhem a zazipováním na jeho konci neudělal nic špatného - naopak by pomohl všem těm, kteří se problematickému místu teprve blíží. Tenhle příklad není kontradikcí ignoranta fair play, o kterém bude řeč níže, protože stádista jen nevyužívá dostupné možnosti, které jsou pořád pro všechny stejné.

7. Blokovač, vychovávač, vybrzďovač

Se zužováním do jednoho pruhu dost souvisí další fenomén, tedy blokovač či vychovávač. Takový řidič schválně vyjede do druhého pruhu, aby nikdo jiný nemohl projet. Je úplně jedno, že tím přispívá k prodlužování kolony, ve které jistě rád nestojí ani on. A platí to i jinde - s tím, že někdo podjíždí kolonu odstavným pruhem, nemusíme souhlasit, ale nemáme právo mu blokovat cestu, protože k tomu ten člověk může mít dost dobrý důvod, o kterém nemáme ponětí. Se svým chováním se musí vypořádat každý sám, nemáme žádné právo ostatní jakkoli omezovat či vychovávat, i kdybychom k tomu měli zdánlivě jakkoli dobrý důvod.

Vychovávačství se ale neomezuje jen na kolony. Také je vídáme na dálnicích, kdy někdo předjíždí řadu kamionů rychlostí přesně 130 km/h, v lepším případě podle GPS, v horším podle tachometru. Za jeho počínáním bývá demagogie, že tu je dovolená rychlost 130 km/h a nikdo stejně nesmí jezdit rychleji, takže on může jet v levém pruhu 130 km/h. Jenže ostatní lidi rychleji jezdit chtějí či potřebují a vychovávač nemá právo nutit svůj názor ostatním.

Tito lidé pak nezřídka sahají i k jedné nejprimitivnějších řidičských praktik - vybrzďování. Pokud takto někoho blokuji a on se jim snaží naznačit, že si přejí jet dále, „dají mu brzdy”. Pokud sami své chování ospravedlňují zájmy o bezpečnost, tímto jdou přímo proti ní. Není nic nebezpečnějšího, než když někdo v levém pruhu na dálnici bezdůvodně prudce zpomalí před ostatními.

8. Lepič

Nemyslíme nyní tak úplně člověka, který vás chce předjet a který vám pozvolným blížením se nevtíravě dává najevo, abyste uvolnili rychlejší pruh přejetím do pomalejšího. I když ani takové chování nemusí být některým příjemné a takový úmysl lze dát najevo jinak. Myslíme zde takové, kteří za každou cenu jedou co nejblíž vašemu zadnímu nárazníku a dělají si z dálkových světel stroboskop, i když vidí, že nemáte, nemůžete kam uhnout. Pokud na dálnici 20 aut v levém pruhu předjíždí 30 jiných v pravém, mezi 17. a 18. vozem se situace vážně nevyřeší...

9. Parkovací terorista

Parkování je mnohdy ošemetná věc. Parkovací místa bývají projektována dost... úsporně, řekněme, protože když uberete 4 cm každému z padesáti míst, získáte místo padesáté první. Jenže auta jsou čím dál větší a mají delší rozvory a zaparkovat někdy rovně není z nejsnazších úkolů. Najdou se ale tací, kteří na tohle úplně rezignují a zaparkují přes dvě místa se Smartem. Nebo se k vám nalepí tak blízko, že nenastoupíte či rozumně nevyjedete. Když to někdo udělá omylem či z nutnosti, že nemůže jinak, dá se to pochopit, ale je slušností nechat za svým sklem telefonní číslo, aby ten zablokovaný mohl zavolat, abyste přišli uhnout. Když to ale někdo udělá schválně, je to vrchol řidičské bezohlednosti.

Samostatnou kapitolou jsou řidiči, kteří jsou zcela zdraví a parkují na místech pro invalidy, protože to je pak blíž pěšky. Nebo ze stejného důvodu tam, kde je vyhrazené místo pro rodiny s malými dětmi, jejichž výbavu není vůbec snadné pobrat. Anebo na místech vybavených nabíječkami pro elektromobily. Nemějte strach, nepomátli jsme se, jen se snažíme být ohleduplní ke všem řidičům bez rozdílu.

10. Ignorant fair play

Jedeme-li všichni po silnici stejným směrem, máme všichni stejné podmínky. Stejně prší, asfalt je stejně rozbitý, provoz je stejně silný. A semafor je pro všechny stejně červený nebo zelený. Leckdo ale ignoruje pravidlo zipu, i když je vedle zúžení dost jasně naznačeno dopravní značkou, jiný se snaží cpát před ostatní tam, kde všichni musí čekat. Další si vymezují prostor v protisměru nebo na poslední chvíli zaparkují tam, kam už pomalu couvá jiný. Tohle prostě není fér a dobrý řidič to nedělá. Ti z nejhorších ano a často je to jejich „program”...

11. Předjížděč zprava

Okupant levého pruhu dost často znamená tvorbu tzv. předjížděče zprava, jenže v tomhle případě se nelze divit a ani to úplně odsuzovat, protože předjet dané auto jinudy prostě nejde a jet za někým bezohledným 150 kilometrů... Kdy je tohle konání opravdovým nešvarem, je, když to někdo dělá chronicky i tehdy, kdy to není nutné. Kdy se cpe do pravého, i když do něj někdo před ním uhýbá jen s malinkatý zpožděním. O nebezpečnosti není nutné debatovat.

12. Odrážeč

Kdo jezdí běžným osobním autem, nepotřebuje pro sebe na silnici zas tolik místa, protože je to vážně malé auto. Tím víc tak je s podivem, když si takový člověk při běžném odbočování doleva najede k pravému okraji vozovky a pak zablokuje celý pruh pro ostatní, jímž by jinak normálně mohli pokračovat v jízdě. A někteří to dělají i při odbočování doprava, kam zajíždějí od středu vozovky, jako by řídili kamion. Nebo při předjíždění jedou v zákrytu a pak jako by se odrazili od mantinelu a vystřelí do druhého pruhu. Takových je dost a pokud to dělají bez směrovky, dokáží zavařit nejednomu řidiči v závěsu.

Tohle je podle nás tucet nejhorších typů řidičů, které na silnicích vídáme. Pokud jste se mezi nimi našli, zkuste se nad svým chováním zamyslet. A pokud nikoli, možná vás napadnou další typy, které by tu mohly či měly být. Je-li tomu tak, rádi si o nich přečteme v diskuzi...

Inspirace: Focus

Marek Bednář