Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Kvedláte pořád řadičkou v neutrálu? Třikrát se ujistíte, že jste zamknuli? Či nesnesete mít klimu nastavenou na 21,5°? Věřte, že nejste sami.

Nedávno jsme vám předestřeli 10 věcí, které s vaším autem děláte špatně a nevíte o tom. Šlo o všemožné řidičské či uživatelské zlozvyky a nešvary, které někomu nebo něčemu více či méně ubližují. Přesto je mnozí dokola dělají. Byly to zkrátka chyby a hlouposti, jenže vše „nenormální”, co lze s autem provádět, není možné takto klasifikovat.

Řidiči mívají i spoustu dalších zvyků, které nelze označit za špatné, jsou spíše zvláštní. A přesto nejsou mimořádné, jsou vlastní spoustě lidí. Když jsem za svých mladých let jel s člověkem, který při průjezdu Prahou asi třistakrát zkontroloval, zda má povolenou ruční brzdu, považoval jsem to za mimořádně podivný tik. Později jsem ale poznal, že to nic až tak mimořádného není.

Nechci se ale tvářit jen jako nezaujatý pozorovatel, zvláštní zvyky se nevyhýbají ani mě. Například nesnesu, aby na displeji automatické klimatizace bylo nastaveno 21,5 stupně, protože to prostě není kulaté číslo. A když je dvouzónová, okamžitě po vystoupení spolujezdce srovnám obě zóny na stejné hodnoty, protože mi 21 a 23 jednoduše neladí. Jen 22 a 22, tak je to hezké...

Snad bych se k tomu i zdráhal přiznat, po diskusi s kolegy jsem ale zjistil, že to až tak exotické nutkání není. Podobných zvláštností v chování řidičů jsme s kolegy vysledovali více a s přispěním vyznání lidí z komunity na Car Throttle jsme dali dohromady následující desítku zvláštních zvyků. Podívejte se na ni, v některých případech se jistě také najdete. A nebojte se přiznat ke svým „úchylkám”, posedlostem a dalším podivnostem ve chování za volantem - jsme také jen lidé a rádi si o nich přečteme...

1. „Kvedlání” řadičkou v neutrálu při stání na místě

Jistě, samotné „prokvedlání” řadičky v kulise manuálního řazení ze strany na stranu není žádný zvláštní zvyk. Je to zřejmě nejsnazší způsob, jak se přesvědčit, že není zařazena žádná rychlost po pokusu „vyhodit na neutrál”. Některým řidičům možná i to přijde zbytečné, ale u velmi krátce, lehce a čistě se pohybující řadící páky se i citlivému řidiči snadno stane, že například z trojky místo na neutrál „vyhodí” na čtyřku. Pokud se před puštěním spojky „prokvedláním” (ze zařazenou rychlostí se páka do stran nepohybuje, pochopitelně) přesvědčíte, že jste opravdu v neutrálu, jedině tím předejdete možným problémům.

Tohle je ale jiný případ. Řidič stojí na místě třeba na křižovatce na červenou nebo v koloně a... kvedlá. Ne pořád, prostě se občas přesvědčí, že je neutrál zařazen, i když se na tom pochopitelně nemohlo nic změnit. Někdy, i když se nikam nejede, zmáčkne spojku, jako by chtěl zařadit rychlost, ale to neudělá, protože se nikam jet nedá. Než ale spojku znovu pustí, kvedlá, jako by se snad rychlost mohla zařadit sama. Někteří to dotáhli až tak daleko, že si při stání na křižovatce zařadí jedničku, i když stále nikam nejedou, což po chvíli vyhodnotí jako zbytečné. A tak opět vyřadí na neutrál, ale než spojku pustí... kvedlají. Jsou tu také řidiči, co nekvedlají, ti pro změnu i při zařazeném neutrálu pouští spojku pomalinku, jako by se rozjížděli s narozeninovým dortem pro prezidenta.

Má to svou logiku. Jednak je tu výše zmíněný zvyk a pak se jistě každému stalo, že na zařazenou rychlost na místě někdy zapomněl, pustil zbrkle spojku a auto mu po nepříjemném škubnutí zhaslo. To nikdo nechce opakovat, přesto je neustálé kvedlání řadičkou při stání zvláštní zvyk hodný odnaučení. Pokud jednou zařadíte neutrál, je tam. A pokud zmáčknete spojku a nezařadíte rychlost, je tam pořád...

2. Neustálé přesvědčování se o povolení ruční brzdy

Toto je podobný případ, jako ten první, jen méně častý. I tak jsme během našich životů potkali dost řidičů, kteří se pomalu před každým rozjezdem (a někdy i jen tak) přesvědčovali, že ruční brzda není zatažená. Jinými slovy - pravou rukou mačkali na zajišťovací „knoflík” a madlo ruční brzdy tlačili směrem dolů.

I tohle má jistě svůj původ ve špatné zkušenosti, však komu se nestalo, že zapomněl na zataženou „ručku” buď zcela a marně se poté pokoušel rozjet nebo ji nechal zataženou trochu a za jízdy poznal, co to je zápach brzdového obložení. Také v tomto případě ale platí, že pokud jste brzdu sami nezatáhli, není důvod ověřovat její povolení. Nejčastěji tak tímto budou trpět lidé, kteří ji v provozu používají poněkud nadměrně (někteří i při stání na červenou). Že by tohle byl důvod rozmachu elektronických parkovacích brzd?

Trochu jiný, ale nikoli nesouvisející tik je pouze samotné mačkání onoho odjišťovacího „čudlíku” ruční brzdy - třeba v zácpách, do rytmu hudby, prostě z nudy. To už je ale opravdu jen tik...

O povolení ruční brzdy je třeba se přesvědčit řádně, nejlépe sedmdesátkrát za dopoledne...

3. Opakované zamykání či odemykání a zamykání auta při odchodu

Když auto zamknete, je zamčené, o čemž vás obvykle informuje buď úspěšným dokončením samotné operace (centrální zamykání klíčem) nebo bliknutím blinkry (dálkové centrální zamykání). Pokud se to nepovede (např. nedovřete dveře řidiče), auto vám to dá nějak najevo, nezřídka i klaksonem a přiložený obrázek vám ukáže i jeden ze systémů, který permanentně ukazuje stav zamčení vozu.

Důvod operaci opakovat tak není prakticky žádný, přesto na jakémkoli veřejném parkoviště během chvíle uvidíte spoustu lidí, kteří auto zamykají znovu a znovu. Zamknou, poodejdou, otočí se, zamknou. A tak klidně třikrát, pětkrát. Člověk s medicínským vzděláním by jim diagnostikoval Alzheimerovu chorobu, ale ne, to jsou zdraví lidé. A přesto to dokola dělají.

Možná jde o zvyk z aut, v nichž dotyčný žádné centrální zamykání neměl, ale dělají to i velmi mladí lidé, kteří snad ani nemohou pamatovat, co to bylo „obíhat stodvacítku”. A někteří dokonce zacházejí tak daleko, že jdou zamčení ověřit zataháním za kliku - snad si nikdy nekoupí auto s bezklíčovým vstupem, pak by u jednoho zamykání mohli strávit zbytek života...

Obsesivní hrátky s dálkovým ovládáním zamykání auta se nevyhýbají ani těm, kterým ovládání prozradí aktuální stav. Však co kdyby nebyl skutečný...

4. Nutnost nastavit celá či sudá čísla na klimatizaci apod.

Toto je pozoruhodná úchylka a souvisí s ní řada dalších, podobných. Patrně jde o projev velmi lehké formy tzv. OCD, obsedantně kompulzivní poruchy, kterou většina lidí z bude znát z různých filmů a seriálů. Trpěl ji třeba Leonardo di Caprio jako Letec, Jack Nicholson v Lepší už to nebude nebo pan Monk ve stejnojmenném seriálu. Ti byli postiženi o něco více, i ale tak projevovali v principu stejně iracionální chování (tzv. kompulze) spočívající často v jisté pravidelnosti, pořádkumilovnosti, rituálnosti.

Možná jste právě zjistili, že jste trochu psychicky nemocní, ale nic si z toho nedělejte, tímto trpí kde kdo. Jinak si nelze vysvětlit, proč je spousta řidičů nesvá, když nemá na klimatizaci nastaveno kulaté či sudé číslo. Když na dvouzónové nemá obě zóny na stejné teplotě. Proč musí např. hlasitost rádia být na 2, 4, 6, 8... nebo dokonce otočný „knoflík”, který slouží k jeho spuštění, obraznou jedničkou nahoru. Narazili jsme i na řidiče, který si takto musí srovnat nastavení manuální ventilace (viz fotka) a dokonce na takového, který nesnese mít zapalovač zasunutý jinak než imaginární cigaretou vodorovně s přístrojovou deskou a kouřem z ní dopředu. Zní to až úsměvně, ale ale mám to v některých ohledech právě tak. Z 21,5°C v nastavení klimatizace jsem prostě nervózní, nechci to tak mít, musím to změnit...

Sudá, stejná a pokud jde o manuální klimu, tak vždy knoflíky nahoru...

5. Neschopnost snést nastavení tempomatu na jinou než „kulatou” rychlost

Tohle je velmi podobný případ, jako ten předchozí, minimálně má stejnou příčinu. Ale protože je jako jediný „jízdní”, vyčlenili jsme jej zvlášť. Ano, mnozí řidiči opravdu nesnesou jet rychlostí např. 93 km/h a moderní tempomaty ukazující nastavenou rychlost na km/h přesně jsou jim jen pro zlost.

Potkali jsme i řidiče, kteří „nekulatou” rychlost nesnesou ani jako spolujezdci. Můžete jet 90, můžete jet 95, můžete jet klidně 180. Ale ze 183 km/h by se zbláznili. A pouhá absence tempomatu s digitálním ukazatelem stavu to neřeší, i ta rafička na analogovém tachometru přece může mířit na něco pěkného, kulatého, může s něčím zařezávat, někam mířit...

30, 30, 30 - tak se to dá nastavit a jen tak je to správně...

6. Neustálé kontrolování dovření oken

Někteří vám řeknou, že dovření oken kontrolují proto, že si nejsou jisti, zda jsou zavřená a zda malá škvírka mezi nimi a rámem dveří nezpůsobuje zbytečný aerodynamický hluk. Je to racionální důvod pro takovou kontrolu a bude motivem pro spoustu z nich, ale většiny? To bychom snad ani neřekli.

Pokud totiž tohle někdo dělá, obvykle to nedělá jednou a na kontrolu se spíše vymlouvá - ověřovat takovou věc pětkrát během 10 km ujetých po dálnici nedává smysl. Nejste-li majitelem rozpadajícího se vraku či stodvacítky s domontovanou „elektrikou”, jednou zavřená okna se nikam nehnou, zůstanou tam, kde jsou a není důvod je znovu dovírat. Řidiči přesto mívají iracionální nutkání je neustále dovírat - přední, zadní, pořád dokola. Patrně z podobných příčin jako u ověřování nezatažené ruční brzdy...

Okna se za jízdy vážně sama neotevřou a zda jste na jejich zavření nezapomněli, stačí zkontrolovat jednou...

7. Srovnávání stažených oken na stejnou úroveň

Možná jste to také zažili - řidiče, který si otevře okna a jejich míru otevření několikrát změní. Proč? Aby měl všechna otevřená stejně. A nebo když jede se spolujezdcem, oba mají otevřené okno, ale ten druhý jen trochu, otevírá mu jej úplně nebo si to své sám trochu vytahuje. Aby byla v „lajně”. Zase trochu OCD a opět trochu úsměvná věc. Tedy pokud nejste onen spolujezdec a řidič vám nenutí svou míru otevření, ač vám to není příjemné...

Když otevřená okna, tak všechna stejně...

8. Narovnávání kol při zaparkování

Říkávají to hlavně ženy: „Nemáš srovnaná kola.” Ale když se podíváte na auta zaparkovaná podélně kolem silnic, dělají to skoro všichni. Proč? Náš šéfredaktor v žertu říká, že vůz má být na parkovišti odstaven jako v Le Mans, abyste do něj mohli s rozběhem naskočit a okamžitě odjet. To asi není reálné, ale mít kola natočená tak, abyste mohli ihned jet jinam než rovně? To už možné je a smysluplné ještě více.

Pokud přece budete vyjíždět s autem podélně zaparkovaným mezi dalšími, jen v extrémně výjimečných případech budete chtít při výjezdu jet rovně. Buď pojedete s plným rejdem doleva dopředu (a možná i hned vyjedete), nebo klidně budete couvat, ale s plným rejdem doprava, abyste si další výjezd co nejvíce usnadnili. Cesta rovně nevede při parkování tímto způsobem obvykle nikam, přesto si kola 9 z 10 řidičů srovná a někteří vás budou i nabádat k témuž. Vážně zvláštní zvyk, snad aby auto při stání lépe vypadalo...

S koly rovně se auta možná dobře fotí, rovnat je po zaparkování je ale opravdu nesmysl

9. Objímání sedadla spolujezdce při couvání

Připusťme, že tohle není úplně nesmyslné - zvlášť u některých aut lze s použitím sedadla spolujezdce otočit vlastní tělo a krk s menší námahou. Přesto to působí poněkud komicky, neboť podívat se dozadu přece zvládneme i bez toho a nevyžaduje to žádné zvláštní úsilí. Navíc je otázka, jaký to dnes vůbec má smysl - u většiny moderních aut je otáčení hlavou jako takové spíše kontraproduktivní.

Z nových automobilů dnes pomalu není vidět ani dopředu, natož pak dozadu. Když použijete tři zrcátka a máte parkovací senzory, uvidíte resp. „uvidíte” toho takto pohledem dopředu více než když se dozadu snažíte hledět vlastníma očima. A ještě přitom objímáte sedadlo spolujezdce, jako by snad bylo přítulnou děvou...

Někteří mají svá sedadla opravdu rádi...

10. „Zvedání” pedálu spojky levou nohou

I to jste mohli u některých řidičů vidět, ne-li přímo u sebe. Nedělají to vždy, ale občas přeřadí, pustí spojku a levou nohou zabrousí pod ni a zvednou spojkový pedál, jako by tím snad měli pomoci sepnutí spojky.

Také tento zvyk bude mít původ v nějaké špatné zkušenosti s prokluzující spojkou, možná i vlastním zlozvyku odkládat si levou nohu na spojkový pedál, což spojce samé (či spíše spojkovému ložisku) pochopitelně neprospívá. Tak to obrátili v pravý opak? Nevíme, každopádně i toto je samozřejmě nesmysl. Spojkové segmenty k sobě tlačí trochu jiné věci a problémem by musel být snad jedině velmi drhnoucí samotný pedál, aby toto bylo k něčemu dobré. A pokud někomu spojka prokluzuje, tímto ji rozhodně nespraví...

Zvednutím pedálu sepnutí samotné spojky pomůžete opravdu málokdy

Bonus: Používání blinkrů...

V poslední době jsme si sami na sobě všimli takového zvláštního zvyku. Při změně pruhu nebo odbočování včas dáváme ostatním najevo svůj úmysl vyhozením blinkru, což u jiných na silnici vídáme jen zřídka...

To je samozřejmě žert, pokud jste si ale sami na sobě či na někom jiném všimli dalších, zde neuvedených zvláštních zvyků, podělte se o ně v diskuzi. Zajímají nás. A i pokud byste si žádných nevšimli a některými ze zmíněných jste „trpěli”, stačí přidat do diskuze jejich čísla. Aspoň uvidíme, že v tom nejsme sami...

Ne, používání blinkrů pořád až tak zvláštní zvyk není. Třeba ale vy další zvláštní máte...

Inspirace: Car Throttle

Petr Miler