Autoforum

/

Foto: Audi

Elektrickým autům kdekdo věští zářnou budoucnost, protože i kdyby o ně náhodou nebyl zájem, EU je přece nařídí. Podle Ferdinanda Dudenhöffera se to ale nestane, Německo jim prý právě podkoplo stoličku.

Ještě nikdo v historii nebyl schopen dlouhodobě udržet společnost ve stavu, která znamenala její neefektivní fungování jdoucí proti ekonomické prosperitě. Může to fungovat pár let nebo několik dekád, obvykle záleží na tom, jak moc jsou kleště pevné, kolik toho šlo a nebo dále lze někomu ukrást, jak moc peněz lze získat s relativně malými vstupy díky přírodnímu bohatství apod. V delším časovém horizontu ale tyto snahy nikdy nefungují, zejména pokud někdo jiný ukazuje, že existují lepší cesty vedoucí k lepším cílům.

Někdy se takové systémy rozpadnou zcela (viz třeba východní blok, jehož jsme kdysi byli součástí), jindy musí zásadně přehodnotit své ekonomické strategie a alespoň povolovat ekonomické otěže (viz třeba Čína v posledních dekádách). Pokud někdo jen a jen utahuje šrouby, skončí. Přesně tohle v posledních letech dělá EU, která stále více a více ignoruje základní ekonomické principy a ideologicky - a stále agresivněji - vnucuje lidem věci, které nechtějí, které nefungují, které se nevyplatí.

Spousta věcí je v podstatě legrace, byť často hořká. Nesmysly jako zákaz plastových brček otráví život, společnost ale ekonomicky nerozvrátí. EU se ovšem v posledních letech rozhodla mohutně sáhnout na fungování oboru, který je jedním z ekonomických motorů kontinentu, na automobilový průmysl. A podle nás tvrdě narazí, pakliže s tím nepřestane dost brzy.

Z vlastní vůle to jistě neudělá, protože... jakou hloupost kdy EU vzdala před tím, než se ukázala být absolutně neschůdnou? Dříve než před dramatickými ekonomickými dopady se ale mohou objevit signály, že to prostě nepůjde. A jeden takový čerstvě nastiňuje profesor Ferdinand Dudenhöffer, dlouhodobě respektovaný automobilový expert, momentálně šéf Centra pro automobilový výzkum (CAR) při univerzitě v Duisburgu.

Ten v rozhovoru pro německý Wirtschaftswoche říká, že poptávka po elektrických autech zkolabuje, přičemž vše začne v jeho rodném Německu. Důvodů je hned několik, jakousi rozbuškou se ale stane poslední krok německé vlády, která vlastně jen mírně omezila dotace na elektrická auta. Jejich snížení asi o třetinu spolu se stropem na celkové množství přerozdělených peněz ale bude podle Dudenhöffera za pomoci dalších faktorů stačit k tomu, aby zájem šel dolů a dostal se do nezastavitelné spirály.

Problémem totiž podle něj je také to, že aut je dnes málo a přes veškeré preference výrobců se i na ta elektrická čeká snadno rok. Německo ovšem rozdává dotace podle toho, kdy je vůz přihlášen do provozu, ne podle toho, kdy byl objednán. Lidé tak už s předstihem začnou spekulovat na to, že by v případě současné objednávky mohli dostat nižší a později i žádnou dotaci. Efekt poměrně vzdáleného (a skutečně velmi parciálního) omezení podpory tedy může být z určité části prakticky okamžitý.

Za příklad uvádí plug-in hybridní auta, která od konce roku přestanou být dotována zcela. Z hlediska registrací jsou stále hybnou silou prodejů elektrifikovaných vozů napříč Evropou, zájem o ně ale právě kvůli omezení dotací dále opadá. Pakliže automobilky uvidí, že to samé postihne elektromobily na jejich největším evropském trhu, začnou dvakrát měřit - sníží investice do nich, omezí výstavbu vlastních dobíjecích stanic, omezí jejich preference z hlediska dodávek čipů... A to zase zpětně sníží zájem o ně. Dudenhöffer tak vidí efekt sněhové koule, na jehož konci se současný zájem rozprskne jako ona koule.

Podstatný je i finanční faktor, neboť Němci žijí v představě, že dotace jen dovolují automobilkám držet nepřiměřeně vysoké ceny (a zákazníkům netlačit na jejich snížení), protože až 9 500 euro přece zaplatí „někdo jiný”. V principu s tím Dudenhöffer souhlasí, nakonec jsme viděli, co omezení dotací způsobilo jinde - auta nakonec beztak zlevnila. Jenže při současném růstu cen vstupů včetně nezbytných vzácných kovů to podle něj fungovat nemůže a nebude. Za příklad dává Teslu, která jen mezi čtvrtým loňským a druhým letošním kvartálem zvýšila průměrné ceny aut z 48 680 na 53 672 dolarů. Podle německého profesora je to jen ochutnávka toho, co se stane napříč průmyslem.

Dudenhöffer tak očekává, že za nezměněné situace zažije renesanci zájem o spalovací vozy, protože nabízí stabilní ceny i vlastnosti. Jiný výsledek podle něj nastane jen tehdy, pokud vláda dotace prodlouží nebo uměle zvýší ceny spalovacích aut. To druhé už chystá a nedivili bychom se, kdyby přišla i s tím prvním. Nakonec, muž s brašnou přece nesmí projet, a tak spíše očekáváme, že tento kalich hořkosti si dopijeme až do dna a budeme muset na vlastní kůži poznat, že oheň skutečně pálí. Jak říká klasik - per aspera ad astra, přes útrapy ke hvězdám. Kolapsu se zkrátka nelze vyhnout, je odvěkou součástí řešení a divili bychom se, kdyby se jí nestal i tentokrát...

Zdroj: Wirtschaftswoche

Petr Miler