Autoforum

/

Foto: Volkswagen

Někteří říkají, že to může být jen náhoda, tomu ale nevěříme, tak ledabylí Němci pořád nejsou. Problematičnost situace, v níž se ocitli, si zjevně uvědomují, jen východiska z ní volí stále stejně nešťastná.

Realitu současné existence Volkswagenu můžete vnímat v různých barvách, fakta jsou ale jasná - pokud automobilka aktivně rozkládá své německé podnikání v obavách z další a další nepotřeby zaměstnanců i továren a její nejvyšší šéf otevřeně říká, že by firmu nejraději nechal zkrachovat, v dobré situaci se zcela jistě nenachází.

VW se dostal do bodu, kdy pořád „řešitelně poznává” to, před čím jej pár let zpátky varoval šéf Škody. Pustil se do obrovského hazardu sázkou na elektrická auta, která tou dobou byla technicky i ekonomicky nekonkurenceschopná, v domnění, že další vývoj během pár let situaci přemaluje narůžovo. Nic takového se ale během uplynulých pěti let nestalo. K nějakému vývoji došlo, ať už se ale na současný masivně pokřivený trh podíváte jakkoli, elektrická auta mu skutečně nevládnou. A VW na žádná jiná nevsadil.

Jsme přesvědčeni, že ani dalších pět let dramatickou změnu nepřinese, a tak má Volkswagen nejvyšší čas chytit se za nos, říci: „Schluss!” a vydat se jinou cestou. Pořád se nenachází v situaci, kdy by musel vyloženě tahat za záchrannou brzdu, pořád si může lepší osud zvolit sázkou na rozumnější řešení. Nic takového ale nedělá. Ředitel Volkswagenu coby značky je sice schopen přijít před zaměstnance a přiznat, že jím řízená firma už na konkurenci nestačí, místo změny směru ale vidí řešení v ještě intenzivnějším dělání toho, co automobilku přivedlo do problémů. To je dnes asi módní.

Jedním z projevů toho je představení vize nového základního elektrického modelu, který je podle nás tak technicky špatný a tak drahý, že s ním VW nemá šanci otočit „kormidlo dějin”. Jak si ale správně všiml kolega Adrian Padeanu, kterého tímto srdečně zdravíme, VW aspoň nezastírá stav, ve kterém se zrovna nachází. Na premiéře auta totiž jako podkres nechal hrát píseň Under Pressure od Queenů, jak můžete opakovaně slyšet níže (čas 3:20 a na závěr po 26. minutě).

Adrian nechává prostor k pochybám, zda to není náhoda, jakkoli sám správně uvádí, že takové akce jsou plánovány do nejmenšího detailu. Kdyby při řeči Thomase Schäfera hrála Klaunova zpověď od Petra Nováka, náhoda by to být mohla - Schäferovi by se mohla líbit hudba a brutální upřímnost části textu směrem k jeho osobě by vzhledem k jeho jazyku nemusel chápat. Ale toto? Každý ví, o čem slavná píseň z pera Davida Bowieho.

Náhoda to tedy jistě není, zvlášť když ona dvě klíčová slůvka VW z podkresu vynechal. VW prostě je „under pressure”, tedy pod tlakem, který ho také může rozmáčknout jako švába. Je na jednu stranu sympatické, že to chápe a i takto „upouští páru”, ale na tu druhou: Jaký tlak to vlastně je? Naprosto umělý, zbytečný a nic neřešící.

Kdyby Němci místo nesmyslného mini s baterkami, jejichž kapacitu šacujeme na ekvivalent nanejvýš tak 10 litrů nafty (tedy do 40 kWh), a dynamikou, která se bude červenat studem i před přehledem technických parametrů Škody 120, přišel za stejný půlmilion korun s akčním Golfem, který bude skutečným „volks wagenem”, lidé mu utrhnout ruce. To ho ani nenapadne.

Takto zaplácl prázdnotu nesmyslnosti svého jednání z posledních let dalším nesmyslem, který si říká o docela jiný hudební podkres při premiéře - In The End od Linkin Park. Stačí volně přeložený refrén: „Tak moc jsem se snažil a zašel tak daleko. Ale nakonec na tom nesejde. Musel jsem padnout, abych o všechno přišel.” Tak třeba příště...

Zdroje: Motor1, Volkswagen, Autoforum.cz

Petr Miler