Autoforum

/

Foto: Jet Cars, publikováno se souhlasem

Je to skutečně žlutá barva, ne fólie, do které si majitel nechal na třídu S nalakovat přímo v továrně. Za odvahu mu patří hluboká poklona, svou volbu si ale nyní finančně „vyžírá” do poslední kapky, o auto nikdo jiný nestojí.

Barva laku karoserie má nepochybně podstatný vliv na atraktivitu vozu pro toho či onoho kupce. I když si troufneme říci, že většina lidí nemá vyhraněný vkus, málokdo si zejména v rovnostářské Evropě troufne dráždit třeba zářivě červeným autem. A situace ve zbytku světa je často podobná, proto ostatně největší obliby bez mezi barvami tradičně dosahují stříbrná, bílá a černá.

Není tedy překvapivé, že právě na tyto barvy a jejich varianty sází výrobci nejvíce - snad nenajdete auto, které by nešlo ve všech těchto odstínech koupit. I když možná ano, v luxusním segmentu se nenosí ani takováto „pestrost”. Vrcholem kreativity bývají vedle černé - či čehokoli jiného, co je tak tmavé, že to černou připomíná - modrá a šedá. Napříč všemi třídami jsou pak statisticky nejméně populární volbou barvy jako žlutá, hnědá a oranžová.

Je tak skutečně krajně neobvyklé, když někdo v luxusním segmentu sáhne právě po žlutém laku karoserie, ale jak vidíte na fotkách níže, stalo se to. A k obyčejnému má tohle auto daleko hned dvakrát. Nejde „jen” o Mercedes třídy S, ale rovnou o jeho vrcholně rozmařilé provedení S65 od AMG. Co ovšem můžete dělat, když toužíte právě po autě, které je maximálně komfortní, maximálně výkonné a k tomu žluté?

Zájemce právě o takový vůz se v roce 2017 zastavil u nizozemského zastoupení Mercedesu a nechal si své špičkové „eSko” na zakázku nalakovat do stejného žlutého odstínu, jaký tehdy byl v nabídce supersportu AMG GT. Má jít o světový unikát, ostatně i proto jsme se o tomto autě už dříve zmiňovali. Teď si vysloužilo naši pozornost znovu, ale z trochu méně pozitivního důvodu.

Než se k němu dostaneme, připomeňme, že zvolenou barvou je zářivě žlutý odstín Solarbeam Yellow, přeložme to jako žluť slunečního svitu. Ten byl svého času sám o sobě tučným příplatkem, bylo nutné za něj vytáhnout z kapsy více jak 200 tisíc korun. U této třídy S byl ale i drahý drahý příplatek jen jedním z mnoha - dle nizozemského registru byl tento konkrétní vůz prodán 338 101 Eur, tedy v přepočtu za více jak 8,3 milionu Kč.

Od loňska se majitel tento vůz pokouší prodat a nedá se říci, že by z toho mohl mít byť jen trochu radosti. Nikdo jiný ho totiž nechce a nejprve byl s pouhými 36 904 km na tachometru ve stavu zjevně blízkém dokonalosti (přes značně nedokonalé fotky) k mání za 169 940 euro. Nyní, o pár měsíců později, už za něj žádá „jen” 159 940 euro. Bavíme se tedy o slevě 10 tisíc euro, skoro 250 tisíc Kč, to je ale jen shnilá třešinka na vrcholu dortu zoufalství.

Připusťme, že oněch 159 940 euro je pořád spousta peněz, asi 3,9 milionu Kč, ale je to také o 4,4 milionu méně než suma, kterou kupec musel roky zaplatit (a není to ceníková cena, jako základ daní se v registrech uvádí ta skutečně zaplacená) za nový vůz. Máme tu tak ztrátu hodnoty skoro milion za rok, přes 70 tisíc měsíčně a asi 119 Kč výdaj na jeden ujetý km jen v souvislosti se ztrátou hodnoty. A není to jen matematika, vysoké desítky tisíc na ceně vůz očividně dále ztrácí každý měsíc, po který čeká na kupce.

Inu, zářit jako slunce není levné a pokud si majitel myslí, že je z nejhoršího venku, nebyli bychom si tak jisti. Najít druhého kupce pro takový unikát může být těžké skoro za jakoukoli cenu, tím spíše pak za 3,9 milionu Kč. Ale majiteli držíme palce, za odvahu si trestat nezaslouží, černo-šedý automobilový svět nám nevoní ani v této třídě.

Zdroje: Mobile.de, RDW, Yankelovich Partners

Petr Miler