Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Norsko už hlásí problémy s masivní umělou podporou elektromobilů. Navzdory drobnému podílu na trhu.

O tom, že elektromobily ve své současné podobě nepředstavují pro naprostou většinu zákazníků zajímavou volbu a jejich ochotu si je pořizovat nemění ani masivní dotace jejich cen, píšeme už dlouho. Tento fakt pak připomínáme při různých příležitostech, od minimálního zájmu o ně v půjčovnách přes neuspokojivý odbyt elektrických Renaultů až po nesmělá přiznání automobilek jako Toyota nebo Fiat či Honda, které už pod tíhou okolností otevřeně přiznaly, že primárně pro zákazníky takové vozy nevyrábějí.

Všechno tohle ale reflektuje jen primární, jasně dané problémy, které si každý může předem do detailu vykreslit s pomocí jednoduché excelovské tabulky. Už v té se ukáže, že zejména limity dnešních akumulátorů pramenící z jejich omezené schopnosti pojmout dostatečné množství energie za přiměřeného objemu a hmotnosti a neschopnosti rychle dobít dříve využitou energii spolu s jejich vysokými cenami, činí elektromobily použitelnými maximálně pro pár procent, ne-li pár promile spotřebitelů. Tohle se ví už dlouho a do dnešního dne žádný dramatický zlom ve vývoji bohužel nenastal.

Pak je tu ale ještě spousta dalších potíží, které vyvstávají teprve s tím, jak se takové vozy alespoň trochu rozšiřují. Ukazuje se, že problémem je také životnost akumulátorů, se vším dosud zmíněným související rychlý pokles hodnoty elektromobilů a nezájem si podobný vůz znovu koupit. A nakonec jsou to i rozličné nestandardní situace, které ze světa benzinových aut neznáme. Je to opravdu hodně nepříjemností a nových potíží, které budou muset být ještě vyřešeny a troufneme si říci, že kratší dobu než několik dekád tento proces nemůže zabrat. Přesto jsou nám elektřinou poháněné vozy bůh ví kým neustále vnucovány jako dokonalé řešení už dnes. Zákazníci tuto snahu obvykle ignorují, jedna výjimka by tu ale byla - Norsko, kde se elektromobily opravdu daří prodávat v nemalých počtech.

Letos se na tamním trhu prodalo na 7 000 vozů s elektrickým pohonem a na trhu si připsaly pětiprocentní podíl. To už je docela významná část, navíc elektromobily jsou s to opakovaně zaujímat čelné pozice v tabulkách prodejů aut. Takže úspěch, řešení a příklad pro ostatní? Ne, ne a zase ne. Jako jinde se Norové pouze pokoušejí změnit běh dějin od zeleného stolu, akorát na to jdou s jinde nepoznanou vervou. I Kalifornie se může stydět, když se podívá, jak Norsko motivuje své občany ke koupi elektromobilu. Jde o výhody všeho druhu, které tyto vozy činí podobně drahými jako ta konvenční a k tomu přidávají snad úplně všechna myslitelná zvýhodnění od nabíjení zdarma přes neplacení mýta až po možnost využívat pruhy pro autobusy.

I inteligentní Nor musí při pohledu na tuto plejádu pobídek vědět, že jsou dlouhodobě neudržitelné, neboť asi nebude řešením, když bude polovina lidí jezdit v pruzích pro autobusy, tři čtvrtiny řidičů nebudou platit mýto nebo všichni budou „tankovat” zdarma. Bylo a je jasné, že tenhle elektrický pohár dříve nebo přeteče a výhody půjdou přesně tam, kam svého času směřovaly prémie svobodníka Halíka, jsme ale zase jednou překvapeni, jak brzy se to začalo dít.

Norská média informují, že už nyní, v momentě, kdy se letos v Norsku prodalo 7 tisíc elektřinou poháněných vozů a celkově jich bylo v polovině letošního roku registrováno jen něco přes 13 tisíc, se kapacita některých výhod vyčerpává. Deník Budstikka například přispěchal se statistikou, že 3. prosince projíždělo v dobách špičky autobusovými pruhy v Oslu v průměru 829 aut za hodinu, což je na dostřel udávané maximální kapacitě pro udržení průjezdnosti, která je definována hodnotou 1 000 aut za hodinu. Jak asi tušíte, 800 autobusů za hodinu nejezdí ani v Norsku, na provozu se podílely pouze 7,5 procenty, pouze 25 procent pak tvořily všechny další prostředky krom elektromobilů (taxi, jednostopá vozidla, minibusy). Stačí tedy jen velmi málo, aby tahle, pro Nory (dle výše zmíněného přehledu) klíčová výhoda pozbyla smyslu.

Podobná situace pak panuje v případě dobíjecích stanic, jichž je v Norsku momentálně okolo 5 000. Ty již často, zejména pak znovu v Oslu (cca 500 stanic) nestačí obsluhovat časově náročné a často nutné dobíjení zmíněných 13 000 elektromobilů, které jejich majitelé očividně pravidelně používají. A je jistě jen otázkou času, než Norové zjistí, že si v rámci svého značně socialistického zřízení jaksi nemohou dovolit od desetitisíců kupujících a řidičů nevybírat daně za nákup či použití aut, natož jim pak platit „palivo”, trajekty, parkoviště...

Je to zkrátka jedna velká utopie, dlouhodobě udržitelná řešení se mohou prosadit jedině přirozeně, nikoli takto. Stejně jako Američané už pomalu zavádějí daň z provozu elektromobilů, i když je na druhé straně masivně dotují, přijdou dříve nebo později Norové na to, že budou muset jejich umělou popularitu umírňovat, aby se jim na silnicích nepřemnožily jako králíci v Austrálii. Je to ostatně velmi podobný případ - jakýkoli nepřirozený zásah do přirozeného běhu věcí končí větším nebo menším průšvihem, nikdy jinak.

Norská vláda říká, že celý systém podpory hodlá redefinovat v roce 2017, norští novináři už ale v tuto chvíli předpokládají, že zvýhodnění budou muset být omezena, než se stanou příliš široce rozšířenými. Vlastně si nemůžeme přát nic jiného, Nory zvolená cesta jinam než do pekel nesměřuje...

Elektromobily jako BMW i3 by se mohly stát prvními „obětmi” omezení elektrických subvencí v Norsku. Jistě některý z tamních politiků přijde s tím, že když už má někdo na elektrické BMW, subvence přece nepotřebuje. Dříve nebo později ale budou muset být v současné míře omezeny plošně, něco takového zkrátka není udržitelné...

Petr Miler