Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Proč se vůbec kradou zánovní luxusní auta, když pro ně téměř neexistuje trh použitých dílů a dostat je zpět do provozu je skoro nemožné? Protože končí jinde.

Krádeže zánovních luxusních aut jsou statisticky poměrně běžnou věcí, a to i u nás. Jistě by nebylo namístě říci, že se kradou jako na běžícím pásu, do rukou jiných osob než majitelů se ale rozhodně dostávají častěji, než by si sami majitelé přáli. Existují různé způsoby, jak auto zabezpečit či pojistit, ale i tak je jediná stoprocentní obrana proti krádeži auta to, že žádné takové auto mít nebudete.

Automobily a jejich krádeže k sobě patří skoro neodmyslitelně, zrovna u nepříliš starých vozů se ale nabízí otázka, proč k nim vůbec dochází. Jde-li o systematickou činnost, musí ji zloději provádět s cílem svou aktivitu zpeněžit a to v tomto případě není úplně snadné. V západní a střední Evropě je obecně těžké s takovýmito auty něco udělat, dokud jsou v celku, tedy např. prodávat je dále jako nekradená. Takové „podnikání” bude odhaleno dříve než později a velmi rychle se ukáže i to, kdo v daných případech tahal za nitky.

U relativně nových luxusních aut si ani nedovedeme představit, že by existovala silná poptávka po použitých náhradních dílech. Ne že by se tahle auta nekazila, ale do zánovního vozu si staré součástky snad nikdo nekupuje. Však leckdy je na vůz záruka delší než dva roky, takže se o většinu oprav beztak stará autorizovaný servis sám, který v takových případech též nebude nakupovat kdesi na vrakovišti. Pochopitelně, může být ukradeno zánovní auto, které se ale jinak vyrábí třeba už šest let a s díly rázem je co dělat a budou tu také případy pokoutně opravených nehod s totálními škodami, ani to ale nebudou dominantní případy. Co se tedy s takovými auty děje?

Odpověď nabízí ruský fotograf Ilja Varlamov. Ten říká, že se v Evropě (včetně bohatých částí Ruska) taková auta kradou s tím, že jsou pak vyvážena do relativně zaostalých zemí východní Evropy a střední Asie. Konkrétně Varlamov hovoří o Uzbekistánu a Tádžikistánu a říká, že třeba ve druhém jmenovaném případě je výskyt luxusní aut až podezřele velký.

Je třeba si uvědomit, že Tádžikistán je velmi chudá země, statisticky se obvykle pohybuje mezi 40 nejchudšími zeměmi světa po boku Jemenu, Tanzánie, Lesotha nebo Nepálu. To jsou státy, kde není skoro nic, Tádžikistán vypadá jinak. Pochopitelně, všude jsou bohatí lidé, jenže v takovém Dušanbe tyto prominentní vozy leckdy parkují na ne až tak prominentních místech a vytváří bizarní kontrast zdánlivého bohatství, ale reálné chudoby. A právě to ukazují i Varlamovovy fotografie níže.

Podle něj je spousta z těchto aut ukradených např. v Německu a vyvezených do Tádžikistánu. Dokonce uvádí, že oběti krádeží někdy o i plánu ví, mají své auto pojištěné a po aktu dostanou peníze od pojišťovny a ještě podíl od zloděje. A zloděj má luxusní auto, které vyveze do střední Asie bez velkých obav z postihu, protože jako kradené bude nahlášeno až později.

To je ale konspirační teorie, že se takové věci dějí, nicméně už dříve upozorňovaly Deutsche Welle, Der Spiegel a Bild, které o pašování kradených aut z Německa do střední Asie psaly dokonce už v roce 2013. Podle nich se právě luxusní auta kradou proto, že i v Tádžikistánu je obchod s takovým zbožím veřejným tajemstvím a nabídka je velká - každý ví, že kupuje kradené auto, které mu nemusí zůstat věčně, tomu odpovídá jeho cena a když už má podstupovat rizika s takovým obchodem spojená, nepožene se takto Fabii, ale rovnou třeba BMW 7.

Jen takové kradené vozy se prodávají alespoň za slušnou cenu, do níže se schovají náklady na krádež, dovoz a změnu identifikátorů. To vše je nutné v každém případě. Auta se údajně často kradou v Berlíně, pak jsou naložena do kontejnerů a vlakem poslána přes Polsko do Pobaltí a Ruska. Odtud míří přes Kazachstán do Uzbekistánu nebo Tádžikistánu.

Tuto zemi jako velký trh kradených aut označil i Interpol; údajně se o ní mluví jako o „prádelně aut". Samozřejmě, někdy se stane, že jsou auta zadržena na hranicích kvůli pozměněným identifikátorům nebo falešným dokumentům, ale většinou prý projdou bez problémů. Možná proto, že pašerák věděl, koho podplatit.

V Evropě se policejní sbory snaží krádeže aut potírat, výsledky ale nebývají valné i přes instalaci městských kamerových systémů, jejichž funkce sledování aut má za jeden z hlavních cílů právě boj proti obchodu s kradenými auty. V Tádžikistánu ovšem i úřady říkají, že na silnicích jsou kradená auta z Německa. Údajně si dokonce Tádžikové pozvali experty z Německa, aby je školili v boji proti kradeným autům, ale zdá se, že tento černý obchod je příliš lukrativní na to, aby ho někdo skutečně chtěl vymýtit - spíše se tak jen tváří.

Jen v roce 2013 bylo v Tádžikistánu nalezeno 200 ukradených aut z Německa. Zabýval se tím berlínský senátor pro spravedlnost a také německé ministerstvo zahraničí. Mělo se za to, že některá z těchto aut dokonce používají příbuzní a spolupracovníci tádžické prezidentské rodiny. Tádžické ministerstvo zahraničí tehdejší spekulace označilo za „jednostranné, neobjektivní a politováníhodné". Uvedlo také, že nevěří pravdivosti, protože auta by musela projít několika celnicemi, kde by byla určitě zadržena, kdyby bylo něco v nepořádku.

Pochopitelné, kde je pravda, se ze středu Evropy snadno nedozvíme. I v Tádžikistánu jistě budou luxusní auta, která na své historii nemají ani smítko. A na první pohled je nemožné je rozeznat. Sami ale zvažte, jak moc pasují do některých z nafocených prostředí a jak moc místy koresponduje jejich koncentrace s tím, že se bavíme o zemi, v níž životní úroveň odpovídá jednotkám procent té české...

Foto: Ilja Varlamov

Petr Miler