Autoforum

/

Foto: Alfa Romeo

Zní vám to jako protimluv? Chápeme, v automobilové Evropě vzor 2024 je to ale ryzí realita. Následkem plánování nesplnitelného ze strany EU to tu budeme mít v plné polní příští rok, ve Velké Británii to z obdobných důvodů okouší s předstihem už letos.

Kolikrát se člověk musí spálit, aby pochopil, že hrát si s ohněm může být velmi bolavé? Troufneme si říci, že průměrně inteligentnímu jedinci stačí jedna taková zkušenost, aby příště nesahal na to, na co sahat nemá. V tomto kontextu se pak musíme ptát, jak moc inteligentní lidé nám asi vládnou.

Historie přece už mnohokrát ukázala, že centrálně plánované hospodářství je cestou do pekel. Jen extrémně efektivní tržní mechanismy vedou k ekonomickému rozvoji, který jsme tu pět dekád neměli a moc po něm toužili. Užili jsme si jej ale sotva dvě desetiletí, než nám někdo začal na talíř vracet to samé v trochu jiné podobě - doslova v bledě modré a se zlatými hvězdičkami navrch.

Byť my jsme smýšlením libertariáni, dokážeme si představit debatu o tom, kde bude to či ono omezeno, zregulováno či jinak upraveno ve snaze vyhnout se určitým potenciálním problémům, které společnost považuje za závažné a je ochotna si za to de facto zaplatit omezením efektivity ekonomických procesů. Taková debata tu ale naposledy probíhala před 20, možná 15 lety, dnes už jsme jí na hony vzdáleni a nespočtem regulací a přerozdělovacích mechanismů velkou část ekonomiky řídíme shora. A „náš” automobilový sektor jedním z něj nejvíce zasažených.

Že to je zoufale neefektivní, dokonce neživotaschopné a povede to z ekonomickému rozvratu, který už jsme jednou poznali, je bez pozitivních změn zcela nevyhnutelné. Můžeme se ptát jen: Kdy se to stane? Sami na onen rozvrat čekat nechceme, stačí nám už tristnost současného stavu, kdy EU skrze mechanismy diktující průměrné flotilové emise každého výrobce, které brzy doznají dalšího utažení, v podstatě nepřímo definuje podíl vyráběných elektromobilů na celkovém produkčním mixu bez ohledu na poptávku.

Následky vidíme už nyní, kdy se automobilky teprve chystají na rok 2025 - některé ve velkém vyrábí to, co nikdo nechce, další nevyrábí raději nic, protože nechtějí produkovat ani to neprodejné, ani to pokutami zatížené. A nelitujte je jako oběti, až na výjimky přesně tohle chtějí a ani to nedokážou zastírat.

Dlouho o tom nikdo nechtěl otevřeně mluvit, až teď je to najednou veřejným tajemstvím. A to i díky Velké Británii, která vystoupila z EU, aby mohla být oproti EU napřed v úplně těch samých nesmyslech. Místo oněch bruselských flotilových emisí, které v praxi znamenají povinnost prodávat 20 až 25 procent elektromobilů každému výrobci od roku 2025, jinak přijde pokuta, tam mají povinné kvóty na prodej těchto aut, které už pro letošek stanoví podíl 22 %. Jaká náhodná podobnost... Jinak? Jinak přijde pokuta, samozřejmě, momentálně asi 455 tisíc Kč za každé prodané spalovací auto „navíc”. Následky jsou tak velmi podobné, jak aktuálně shrnuje Autocar.

Ten doslova uvádí, že se automobilky dostaly do situace, kdy musí přestávat prodávat auta, aby mohly dál prodávat auta. Proč? Je to úplně ta samá píseň a dokonalá ukázka nedomyslitelnosti podobných centrálních plánů. EU i Británie si myslely, že když tak či onak stanoví ony přibližně pětinové kvóty, automobilky se posnaží a udělají to, že vymyslí nějaký zázračný elektromobil, který vecpou 20 až 25 procentům lidí a aleluja, chvalme elektrického boha. Jenže ouha - ony poznaly, že se nic takového nedá vyrobit ani prodat, a tak raději udělaly co? No prodají tolik elektromobilů, kolik někdo koupí, a pak omezí výrobu spalovacích aut, aby tvořily jen zbytek maximálně prodejných aut bez pokut do onoho limitu. Fakticky tedy omezí výrobu všeho ostatního.

Hovořme o naprosto ukázkovém případu selhání centrálního plánování, které nikdy - nikdy - nedokáže domyslet reálné dopady mechanismů ohýbajících trh ve prospěch čehokoli. Tady měly mít za následek vyšší produkci elektrických aut, mají ale za následek nižší produkci spalovacích aut a všech aut celkem.

Odtud připodobnění Autocaru - aspoň některé automobilky se bojí, že když prodají „příliš mnoho” spalovacích aut, budou platit takové pokuty, že se jim raději vyplatí nedělat nic. A tak přestávají vyrábět část aut letos, aby mohly dál žít a aspoň něco vyrábět také příští či přespříští rok.

Nejotevřeněji se k tomu vyjádřil šéf Stellantisu pro Evropu Jean-Philippe Imparato: „Musíte splnit plán. Pokud ho nesplníte, jste mrtví,” řekl Imparato podle Autocaru. Stellantis tak pochopitelně přibližně plní plán i ve Velké Británii, když se podíl elektromobilů na jeho prodejích po devíti měsících prodej elektromobilů pohybuje okolo 20 %. Stalo se to přirozeně? Ne. Stalo se to zvýšenými prodeji elektromobilů? Ne. Imparato potvrdil, že toho bylo dosaženo snížením prodejů spalovacích aut. „Ztratili jsme asi tři procentní body podílu na trhu, ale ochránili jsme ziskovost a budeme plnit plán,” řekl. Zní to až surreálně, ale je to prostě tak.

Nejhůř zasaženou značkou Stellantisu byl podle něj Vauxhall, jehož odbyt do září klesl o 17 %, což znamená „neprodej” asi 12 500 aut, která by jinak zákazníci chtěli. Kdyby jim je Stellantis dodal, bude to pro něj znamenat pokutu cca 5 687 500 000 Kč, tedy 5,5 miliardy korun jen za prodej „pár oplů”. Diví se někdo tomu, že je raději lidem neprodá?

Imparato dále vypočítává, že požadavek EU na snížení průměrné hodnoty CO2 o 19 % na 93,6 g/km bude znamenat, že v roce 2024 bude muset být 24 % všech jeho aut prodaných v EU na elektřinu, což dokonale odpovídá požadavkům platným pro Velkou Británii. Proto už teď zastavuje výrobu žádaných aut: „Už v listopadu musím omezit produkci, která se prodá v lednu,” říká.

A není to pochopitelně jen problém Stellantisu. Před stejným údělem stojí všichni a podle výpočtů analytiků u Jefferies čelí automobily pro příští rok riziku placení pokut ve výši 13 miliard Eur, tedy asi 328 miliard Kč, pokud nenajdou cestu, jak zvýšit prodeje elektrických modelů, nebo nesníží prodeje spalovacích aut. Největšímu riziku čelí skupina Volkswagen, která by za jinak nezměněných okolností příští rok platila EU 7,3 miliardy Eur, asi 184 miliard Kč. To jsou obrovské peníze pro kohokoli.

Proto se děje všechno to, co se dnes děje - omezování výroby žádaných aut, příchod nesmyslných a pod cenou prodávaných vozů jako Škoda Karoq, přípravy Volkswagenu na velké propouštění a zavírání fabrik... Prakticky všechna významná a zdánlivě nepochopitelná dramatická narušení fungování automobilového průmyslu mají základ ve snaze centrálně řídit jeho fungování, což vede k nízké efektivitě jeho fungování jako kdykoli dříve. Zeptáme se jen na jedno: Bylo to po všech předchozích zkušenostech opravdu nutné? A především: Je opravdu nutné v tom pokračovat až do dalšího sebezničení?

Zdroj: Autocar

Petr Miler