Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

Tohle je amatérismus tak neuvěřitelný, že bychom nečekali, že se jej od škodovky někdy dočkáme. A tím spíše ne ve světovém měřítku. Ale stalo se. Škoda aktivně dělá z jedné nepříjemné zprávy dvě a ještě si při tom proti sobě poštvává novináře.

Málokterá zpráva posledních dnů a týdnů zaznamenala v českém éteru takový ohlas jako oznámení šéfa Škody Klause Zellmera, že se firma zbaví 20 procent lidí, aby mohla tratit na dalších elektrických modelech včetně Octavie. Je to výmluvná ukázka toho, kam zejména evropský automobilový průmysl míří - za ignorace technické i ekonomické reality a přání zákazníků si sám diktuje, co bude nabízet. A vzhledem k tomu, že je to zboží dražší a horší, logicky očekává snížení prodejů, které ve výsledku (možná i se snazší výrobou, ale to tady vážně není alfou a omegou, slova o tom jsou primárně rozptýlením pozornosti) přinese i snížení výroby, a tedy nadbytečnost části personálu.

Dělají to prakticky všichni, zejména dění v mateřském Volkswagenu okolo prakticky stejné věci bylo v poslední době mocně skloňováno. Oznámení téhož pro Českou republiku v tak brzkém termínu je ale překvapení. Ne snad, že by se Česko, zvlášť když je škodovka ve strukturách elektromobily tak posedlém koncernu VW, dokázalo stejné věci vyhnout zcela, čekali jsme to ale později. Neboť když se někde omezuje výroba, obvykle se začne tam, kde je nejdražší (což je logicky Německo) a levnější výrobní místa (stejně logicky Česko) z toho dočasně profitují. Až později dojde na to, že zaměstnanců je celkově pořád moc a aktivity jsou omezovány i v levnějších lokacích.

To jsme probírali, považovali jsme to za vyřešenou věc a nemínili jsme se k ní dále vracet. Co nás k tomu poprvé nasměrovalo, bylo neuvěřitelné „Stanovisko Škoda Auto k mediálním zprávám o možném propouštění”, které bylo i naší redakci zasláno v úterý. Automobilka v něm vyjadřuje své „zklamání” nad tím, že se o něčem takovém vůbec píše, a to z toho nejabsurdnějšího možného důvodu - prý to řekla už dávno a my jsme si toho nevšimli. Tak proč to říkat teď, ne? Prý „některé z těchto zpráv postrádaly dostatečnou rešerši.”

Přijde nám to skoro surreální, protože když se podíváte po zprávách po celém světě, jako novinku to prezentovala média skutečně odkudkoli. Nakonec my jsme čerpali z „celoevropských” Auto News, plná toho ale byla také zejména německá média, nizozemská média, skloňovalo se to v Británii, pochopitelně i na východě Evropy. V takovém případě bychom se na straně Škody zamysleli, zda náhodou není problém jinde.

Už z popsaného dění je zřejmé, že pokud škodovka o tomto záměru někde ztratila slovo, pak to udělala tak, že si toho nikdo nevšiml. Lidé z médií to tedy nevěděli jednoduše proto, že jim to neřekla. Prý to bylo zmíněno kdesi v loňské březnové zprávě o něčem úplně jiném a celkem chápeme, že to automobilka nezdůrazňovala, protože je to nepopulární. Ale sakra, pokud někde něco upozadím, aby si toho nikdo nevšiml, nemohu se o rok později zlobit, že si toho nevšiml!

Pokud by škodovka chtěla, abychom to věděli loni, měla dost prostředků, jak to dát dostatečně důrazně najevo. A pokud to nechtěla, pak dosáhla svého a nemůže se nyní čertit, že to nebylo zaznamenáno. Ale ono je to nakonec jedno, je vůbec podstatné, kdy se to řeší? Hlavní výčitka Škody zní: „Proč to píšete teď, když jsme to řekli už loni!” Přitom odpověď: „Protože jsme se to loni nedozvěděli,” se sama nabízí.

Podstata je ale jinde. Především se musíme ptát: Proč to tedy teď Škoda říká hlasitě, když to loni nedělala? A když to dělá, proč se zlobí, že jsme si všimli? Je to celé tak iracionální, že mi z toho jde hlava kolem, však je přece jedno, jestli to řekla loni v březnu, loni v listopadu nebo letos v únoru. Podstata je pořád stejná a pořád stejně problematická: Škoda se chystá zrušit významnou část pracovních míst kvůli tomu, že se sama rozhodla stát výrobcem méně žádoucích aut, kterých nebude schopna prodávat tolik. To by byl průšvih loni, letos i za rok. „Kdy” tu opravdu není podstatné.

Nás ale nejvíc fascinuje fakt, že se k tomu rozhodla sama vrátit. To se přece nedělá, ničemu to nepomůže krom vlastní uražené ješitnosti. Nepříjemná zpráva se objevila, proběhla médii, v úterý už si o ní možná povídali jen někde v kantýně chlapi, kteří v pondělí nebyli v práci. Byla to včerejší zpráva. Automobilka se ale rozhodla vzít lopatičku a tuhle nepříjemnou věc a její zapáchající mediální exkrement v úterý znovu rozvrtat, aby si jí všimlo ještě víc lidí a znovu začala rezonovat. Neuvěřitelné.

Dnes je ale čtvrtek a jistě jste si všimli, že jsme to zprvu nechali být. Proč: Upřímně: Z prosté empatie. Škoda nás nemá ráda, nemluvíme hezky o nehezkých věcech, které dělá, a to se dnes neodpouští. My ale nejsme dogmatičtí a mstiví, a tak nechceme využívat každého přešlapu firmy k tomu, abychom se po ní povozili. Šéfredaktor mi sice do úkolů v úterý poznamenal: „Škoda mediálně rozmazává exkrement propouštění?” jako jedno z možných témat, ale nakonec jsme se domluvili, že to necháme být. Proč jsme nakonec změnili přístup? Protože Škoda jde v tom samém nesmyslu dál a dál a naše zrcadlo reality už nemůže zůstat slepé.

Když jsme dostali zmíněné stanovisko, mysleli jsme si, že jde o českou specialitu. V Česku je Škoda téma, i kdyby šlo o zprávu o tom, že ředitele společnosti navštívila v kanceláři skupina urbanistů, takže rušení pracovních míst je pochopitelně velké téma a Škoda se z pozice své autority rozhodla „kádrovat” česká média. Ono je to ale jinak. Kolegové z redakce nizozemského Auto Weeku, se kterými se znám, mě včera v nevíře sami informovali o tom, že dostali v jádru tu samou zprávu o tom, jak je škodovka „zklamána” z toho, co si to média dovolují. Automobilka se tedy rozhodla celý ten exkrement rozvrtat dokonce celosvětově. Co asi v reakci na to mohlo přijít?

Budu citovat jinak odměřenější kolegy, kteří se pochopitelně dotčeně ohrazují: „Svého času to Škoda skrývala, nikdy jsme o tom neslyšeli. Měli jsme snad? Podle Škody ano, v oficiálním veřejném prohlášení uvádí, že je 'zklamána' zprávami v různých médiích, protože propouštění bylo oznámeno již v loňském roce,” stojí v jejich přirozené reakci, která pokračuje slovy: „Škodovka to někde šikovně uvedla drobným písmem či jinak okrajově zmínila. Bolestivé opatření bylo tou dobou - pravděpodobně ke spokojenosti Škody - zbaveno pozornosti. Jen z toho nyní pramení její zklamání.” Lépe bych to neřekl.

Automobilka skutečně vyčítá médiím jen své vlastní selhání, je-li to tedy vůbec selhání - problém je spíš v tom, že buď loni chtěla něco, co nyní nechce, nebo jeden člověk ve firmě neví, co dělá druhý. Tak či onak to působí velmi neprofesionálně. Je to znovu jeden bludný kruh: Pokud o tom Škoda nechtěla mluvit loni a ani letos, neměla to letos vytahovat. Pokud chtěla, mohla to dát víc najevo už loni. A pokud si nepřála jakési sekundární dodatečné vystavení, neměla v tom znovu nevrtat, ani tento článek by bez její aktivity znovu nevznikl. Může děkovat jen sama sobě za úplně všechno, co se kolem této věci mediálně událo.

Na závěr lekce z newspeaku. My chápeme - a nikdy jsme to neprezentovali jinak -, že nejde o přímé propouštění, to slovo použila až teď automobilka ve své tiskové zprávě. Rozumíme tomu, že Škoda „jen” nechce nahrazovat zaměstnance, kteří z různých důvodů odejdou, popř. se zbavit agenturních lidí, zaměstnanců s pracovními smlouvami na dobu určitou. To jistě není tak bolavé jako plošné vyhazovy, ale tvářit se, že to je nic, je také vadné. Pracovní místa prostě zmizí, budou zrušena a ve firmě bude pracovat o tisíce lidí míň, ať jich bude 15 nebo 20 %. Způsob, jakým to prezentuje automobilka ve své dodatečné tiskovce, je tak směšně trapný.

Firma hovoří o tom, že proběhne „postupná úprava počtu zaměstnanců v nepřímé oblasti”, takže vlastně nic špatného, firma se prý „s využitím demografické křivky” (!) a díky „citlivému přístupu k sociálně odpovědné transformaci” (!) vyhne „vlivu na zaměstnance v přímé oblasti”.

Kde se tohle učí? Až jednou někdo, kdo pracuje pro škodovku třeba agenturní zaměstnanec, přijde domů a podělí se s manželkou o to, že zítra už nemá chodit do práce, protože na výrobu poloviny elektrických aut už není třeba, logicky se ho žena zeptá: „Franto, tebe vyhodili kvůli těm elektrickým pekáčům?” Odpověď, která ženě zamotá hlavu, se nabízí sama: „Ne, drahá, ve Škodě došlo díky citlivému přístupu k sociálně odpovědné transformaci jen k úpravě počtu zaměstnanců v nepřímé oblasti s využitím demografické křivky, který nemá vliv na zaměstnance v přímé oblasti!” Chybí už jen dodat: „A nyní vyvolej termální přetížení dřeva a uděláme si něco k večeři.”

Jděte se bodnout s takovým slovníkem, takto přece nikdo normální nemluví. Všichni víme, co se děje a proč. Pokoušet se to schovat za podobné fráze je znovu trapné. Spravíme si tedy chuť závěrečným slovem pana ředitele: „Nenecháme se těmito zprávami odradit od našeho společného úsilí, abychom společnost Škoda Auto učinili úspěšnější než kdy dříve.” Počkáme si na to pár let, každopádně to je také moc pěkný slovník, který mi něco připomněl: „Nenecháme se odradit hořkostí porážky a zrady. (...) Nebojíme se posměchu dočasných vítězů a mocipánů, kteří si nevidí na špičku nosu a myslí si, že povládnou napořád a uniknou spravedlnosti.” To je z rezoluce KSČ k výročí Vítězného února 1948, inu škodovku si nějakou mediální kritikou přece rozvracet nedáme.

Co dodat? Silentium est aurum? Anebo: Si tacuisses, philosophus mansisses? Tady si někdo zapomněl osvojit opravdu dávné poučky, které vznikly ještě dlouho předtím, než svět poznal řeč jménem čeština. A zjevně neví, kdy je lepší neříkat nic.

Zdroje: Škoda Auto, Auto Week, Autoforum.cz

Petr Miler