Autoforum

/

Foto: Lucid Motors

Je to nepochybně skvělý technik se spoustou zajímavých nápadů, dokud ale zůstane takto odtržený od uživatelské reality, jím spoluzaložená a řízená firma je odsouzená k jedinému - k zániku.

Člověk nemusí mít doktorát z raketových věd, aby pochopil, co naprostou většinu zákazníků nutí držet se dál od elektrických aut. A bavíme se opravdu o téměř všech potenciálních kupcích, třeba loni v Česku bylo takových 95,28 procenta, letos v lednu podobných 94,93 procenta.

Ten důvod je prostý: Jsou to jejich současné baterie a vše, co s tím souvisí. Může se vám na těchto autech líbit, co chce, od tichosti přes akceleraci až po jejich lokální „bezemisnost”, opravdu cokoli. Ale dokud bude existence elektromobilů stát a padat s mnohasetkilogramovými pakety baterek, které odpovídají často sotva 20 litrů paliva v nádrži spalovacího auta, které „doléváte” klidně hodiny, stojí bambilion, a přesto mají dost omezenou životnost, nikdy nemohou pořádně prorazit.

Nikdy, je to technicky i ekonomicky nemožné, neboť popsaný smrtící koktejl tristních vlastností se stará o všechno špatné od mizerného dojezdu přes pomalé dobíjení až po enormní ztrátu hodnoty těchto aut. Je to takhle jednoduché a nejede přes to lepší vlak než nějaká modrozlatá lokálka řízená posedlou strojvůdkyní.

Najdou se tací, kteří věří, že se to rychle změní, ale to je utopie, kterou technicky sečtělý člověk hájit nebude. Pak se ale najdou také ti, kteří posunou celou debatu ještě jinam - prohlásí, že žádný problém vlastně už teď neexistuje, vše je vyřešené. Problém tedy zmizí tehdy, kdy někdo řekne, že už prostě není, i když samozřejmě pořád je, třeba v politice je to dlouhodobě oblíbená praktika.

Ve světě aut je to relativní novum a od technicky sečtělých lidí tento přístup opravdu zamrzí. Nově se na palubu lodi jménem „Sny a zbožná přání” přidal Peter Rawlinson, dlouholetý viceprezident a šéf vývoje Tesly, faktický duchovní otec Modelu S a později spoluzakladatel automobilky Lucid.

Pana Rawlinsona si vážíme, je to ve světě elektromobilů technický guru číslo jedna a člověk, který zřejmě dokáže ze současných aut tohoto typu dostat maximum toho, co mohou nabídnout. Jenže ani to nestačí k úspěchu - jeho Lucid neprodává skoro nic a pohybuje se na hraně krachu, nad vodou ho drží pouze arabské peníze. A jeho dílo v hávu Tesly drží při životě hlavně marketingový um Elona Muska, se kterým se dnes nesnese.

Přesto zkusil zahrát na strunu jeho reklamní kytary, když v rozhovoru pro Inside EVs prohlásil, že „budoucností“ jsou elektromobily s dojezdem 180 mil, tedy asi 290 km. Což zní jako absurdní idea. A přesně tou to také je.

Rawlinson je přesvědčen, že už dnešní rychlé nabíjení dělá z úzkosti z dojezdu jen limit v našich hlavách, který pomine v momentě, kdy vybudujeme dostatečnou nabíjecí infrastrukturu, takže nabíjet půjde prakticky kdekoli. Tím si prý lidé uvědomí, že dojezd 180 mil je parádička a pohodička, což umožní výrobcům prodávat elektromobily s menšími bateriemi, takže cena klesne, auta se rozšíří a paráda, všichni jsme na Titanelectricu, tedy pardon, jedné krásné velké a nepotopitelné elektrické lodi.

„Může působit paradoxně, že slyšíte říkat tohle zrovna mě, když jsem synonymem pro auta s ultra dlouhým dojezdem. Ale ve skutečnosti jsem synonymem pro velkolepé myšlení,” řekl Rawlinson k tomu samému.

My říkáme, že to je jeden další obrovský nesmysl, plácnutí do vody a zbožné přání. A víte proč? Protože už dnes máme dost příkladů, které to předem naznačují.

Však dnes tu máme spalovací auta. „Dobíjejí” se tak rychle, že se o tom elektromobilům ani nezdá, je to úplně jiná dimenze. V podstatě jen cvaknete a zase jedete, 100 sekund vám přidá snadno přes 1 000 km dojezdu v závislosti na spotřebě. Jejich „dobíjecí infrastruktura” není vůbec žádný problém, pumpy jsou doslova všude, otevřené skoro pořád a všechny jsou pořád skoro stejně rychlé.

Pokud by tyto vozy měly být ekvivalentem výše zmíněné budoucnosti elektromobilů, bude jim stačit 15- až 20litrová nádrž. A stejně by zajišťovaly větší komfort, neboť by se stále „dobíjely” zlomek času potřebný na doplnění energie do oněch elektroaut. Kolik lidí by si ale takový vůz koupilo? Téměř nikdo.

Už dnes, když se třeba BMW pokusí prodávat řadu 3 s 40litrovou nádrží, což je ekvivalent asi dvojnásobku současných typických baterek a několikanásobku baterií potřebných k dojezdu 290 km, zvedne se proti tomu na spoustě míst taková vlna odporu, že jinak příplatkovou 59litrovou nádrž nabídne zdarma jako standard. Třeba v Česku to tak je.

Rawlinson by asi řekl, že to je jen v hlavě, ale to není pravda. Proboha, kdo jednou jel někam dál, ví, jaký opruz je tankovat třeba co 300 km s výkonným autem, které má 60litrovou nádrž a jede se spotřebou kolem 20 litrů na 100 km. Jste v podstatě pořád u pumpy, neboť v tu chvíli jedete klidně 200 až 300 km/h po Autobahnu a s průměrem 200 km/h a máte za 90 minut prázdno. Stačí par minut a jedete dál a stejně se vám nechce.

A šéf Lucidu teď říká, že až se rozšíří infrastruktura současného kalibru pro současná auta, kde dobití i tak malé baterky bude zdlouhavé a auto pak dojede oněch 290 km jen velmi pomalu, lidé se najednou rozeběhnou pro elektrická auta a budou „happy”? A proč by měli být, tohle nedává smysl. Části lidí to jistě bude stačit, ale označit takový nesmysl za obecně přijatelnou budoucnost?

Chce se nám říci: Petře, Petře, nepřepepři toho elektrického vepře. Což je zřejmě přesně to, co teď Peter Rawlinson v zoufalství nad prodejními výsledky automobilky (za rok 2024 prodala pouhých 10 241 aut po celém světě) dělá. Tohle je ignorace uživatelské reality aut par excellence, žádné „velkolepé myšlení”.

Zdroje: Inside EVs, Autoforum.cz

Petr Miler