Autoforum

/

Foto: Fernando Arús, Europa Press

Hlasů otevřeně odporující masochistické politice EU přibývá i mezi těmi, kteří byli zvyklí držet ústa a krok. Nejnověji se k nim připojil i Luca de Meo, který nemluví jen za Renault, ale také za celou evropskou asociaci výrobců.

Evropa míří do vážných ekonomických problémů. Tento názor začíná zastávat stále více lidí, kteří si uvědomují, že politické nařizování věcí, které rozumně nařídit nelze, nemůže mít jiné důsledky. Ti, jenž jsou přímo nebo nepřímo napojeni na Brusel a přerozdělování veřejných peněz, pochopitelně obvykle mlčí, i mezi nimi se ale stále častěji narážíme na bašty odporu. Mezi takové se aktuálně zařadil Luca de Meo, který kromě Renaultu nově šéfuje také automobilové asociaci ACEA. Na tomto postu přitom nahradil šéfa BMW Olivera Zipseho, pro kterého EU rovněž představovala spíše trn v patě.

Evropské komisi i Evropskému parlamentu de Meo zaslal otevřený dopis, ve kterém si nebere ani nejmenší servítky. Jeho kritika v prvé řadě dopadá na novou emisní normu Euro 7, která razantně zdraží benzinová a dieselová auta, aniž by přinesla jakákoli hmatatelná pozitiva. „Norma, kterou nyní máme na stole, nutí výrobce investovat miliardy do motorů a anti-emisních systémů, které se o zlepšení životního prostředí zasadí jen v minimální míře,“ uvádí doslova šéf Renaultu.

Tento krok navíc povede k oslabení evropských výrobců, jenž budou zaostávat za těmi zahraničními, zvláště pak za těmi čínskými. Velikost automobilového průmyslu Říše středu přitom konstantně stoupá, jen od roku 2003 se zvětšila pětadvacetinásobně. Ve srovnání s tím se podíl starého kontinentu během stejné doby snížil o 25 procent. Pokud evropským automobilkám budou soustavně uměle zvyšovány náklady, pak ztrácet budou ještě více.

Zajímavé přitom je, že de Meo se přidal i mezi vysoce postavené zástupce branže, kteří jsou skeptičtí k nařizování elektromobilů. Dle něj totiž není rozumné již nyní diktovat, co v budoucnu může a nemůže být použito. „Teprve se ukáže, co je ta nejlepší volba. Nicméně čistě z vědeckého úhlu pohledu mohou i pokročilé hybridní systémy napomoci v redukci emisí CO2.“ Podobně je na tom ovšem vodík, stejně jako nelze zapomínat také na syntetická paliva.

Nejde nicméně jen o ekologický aspekt celé věci. De Meo totiž uvádí, že do roku 2030 bude jen 5 procent materiálů potřebných na výrobu baterií pocházet z Evropy. Starý kontinent tedy víceméně jen závislost na Rusku kvůli ropě hodlá vyměnit za závislost na Číně. Tedy na jiné zemi, jejíž budoucí jednání je obtížně vyzpytatelné. Tamní výrobci navíc hodlají dobýt svět, a jelikož jsou většinou přímo napojeni na vládu, při přerozdělování vzácných kovů budou první na řadě.

Elektřiny navíc bude třeba stále více, na obnovitelné zdroje ale nelze příliš sázet. Ke slovu tak přijdou jiné zdroje vedoucí jen k vyšším emisím. Právě v tomto bodě se dle šéfa Renaultu jen ukazuje naprostá nesmyslnost bruselského boje proti spalovacím jednotkám. EU totiž požaduje, aby emise spalovacích aut do roku 2035 klesly o 100 procent. V případě energetického průmyslu však jde pouze o 70 procent. Je to tedy pomalu stejné, jako kdyby europolitici vzali do rukou dvě sklenky, z nichž jedna je plná špinavé vody. A tu následně vyčistili tím způsobem, že došlo na přelití kapaliny do té druhé.

Nepočítáme nicméně s tím, že by se ani po de Meových slovech kdokoli v Bruselu chytil za nos. Šéf Renaultu totiž není zdaleka prvním manažerem podobného kalibru, který politikům vytýká, že jsou zcela mimo realitu. Nicméně hlavně strůjce New Green Dealu Frans Timmermans kráčí neochvějně dál, aniž by vzal v potaz, že míří špatným směrem. A protože se drží hesla „zpátky ni krok“, nejspíše jej zastaví až skutečnost, že již nebude kde brát na jeho pomýlenou politiku.

Zdroj: ACEA

Petr Prokopec