Autoforum

/

Foto: Mercedes-Benz

Oddanost Němců - nebo spíš v Německu pracujících lidí - práci už zjevně není to, co bývala. Zejména po zjednodušení systému „neschopenek” se počet zaměstnanců zůstávajících doma na nemocenské vyšvihl dramaticky nad standardy v automobilovém průmyslu.

Znám dost lidí, kteří nikdy nezůstali v pracovní dny doma v tzv. pracovní neschopnosti, ať už pro různé firmy pracovali formálně v jakémkoli režimu. Ne snad, že by nikdy nebyli nemocní, to se nutně čas od času stane snad každému, ale je jim hloupé žít jen kvůli tomu na úkor zaměstnavatele či později všech ostatních. Od toho přece mají dovolenou, nikdo soudný se nebude 4, 5 nebo ještě víc týdnů v roce v závislosti na štědrosti zaměstnavatele válet u moře.

Neříkám, že to je jediný správný postup. A rozhodně nechci zpochybňovat smysl nemocenské zvlášť pro případy, kdy někdo objektivně není schopen delší čas pracovat a bez podpory by dříve nebo později zemřel hlady. Sice by pro takové případy stačilo dobrovolné soukromé pojištění, ale když už stát provozuje systém, kterému pojištění říká, a jako zaměstnanec musíte být jeho součástí, nechť se stará.

Jedna věc je ale takového systému v adekvátním případě využít, jiná je ho zneužívat. A znám bohužel ještě mnohem víc lidí, kteří nemají problém dělat to druhé.

Je to v podstatě jednoduché, v Česku i v řadě jiných evropských zemí si stačí najít doktora, který „vám to napíše”. Nic proti doktorům, mají i důležitější věci na práci a chápu, že se jim nechce hádat s nikým o tom, že ho ta noha bolí moc na to, aby ťukal do klávesnice, výsledkem je ale stav, kdy marodí ten, kdo marodit chce, nikoli ten, kdo marodit má. I to je ale jistá bariéra, která některým brání říci si o neschopenku, když ji opravdu nepotřebují, v Německu to mají od „korony” ještě jednodušší. Doktoři byli tehdy zaplaveni nutností řešit takovou agendu, a tak byl systém upraven tak, aby stačilo zavolat do firmy a říct: „Šéfe, já fakt nemůžu!” A v Německu ví, jak takové možnosti řádně využít.

Počet lidí v neschopenosti od té doby výrazně vzrostl, což se týká i Mercedesu, jak informuje Süddeutsche Zeitung po rozhovoru s nejvyšším šéfem firmy. Je opravdu neobvyklé, aby se generální ředitel automobilového gigantu veřejně vyjadřoval k takové provozní záležitosti, to ale nakonec jen názorně ukazuje jednak to, jak problematický stav v Německu panuje. A také to, jak moc nervózní automobilky a jejich vedení v současné době jsou, pokud vytahují na světlo i takové záležitosti, které z podstaty nemohou být nové, roky je ale až tak netrápily.

Ola Källenius má zjevně plné zuby toho, jak vysoký počet nemocných lidí je mezi německými zaměstnanci Mercedesu, a tak na současnou situaci reaguje poněkud emotivně. „Naše továrny jsou po celém světě stejné. Všude panují stejná zdravotní opatření a stejné pracovní prostředí. A přesto je nemocnost v Německu víc než dvojnásobná!” rozčiluje se Källenius a dodává, že neví, co ze své pozice může udělat víc pro to, aby lidé byli zdraví.

„S firemním lékařem se setkávám jednou ročně. Ptám se ho: ‚Co můžeme udělat pro to, abychom situaci zlepšili?' On mi na to vždy odpovídá jen: ‚Není nic, co bychom už teď nedělali!‘,“ pokračuje Källenius. Problém tak - téměř nepochybně správně - vidí v systému, který nezpůsobuje to, že by u našich západních sousedů byli náchylnější k nemocem, ale který dovoluje systém snáze zneužíval. Källenius k tomu uvádí: „Ti, kteří se neoprávněně označují za nemocné, neprojevují žádnou solidaritu.“ Podle generálního ředitele Mercedesu by tedy celý německý systém nemocenských měl být přehodnocen a znovu vyžadovat zapojení lékaře.

„Nemělo by být tak snadné vyřadit sebe sama z pracovního procesu,” říká dále šéf třícípé hvězdy. Sám pak uvažuje leda o zavedení přísnějších kontrol, aby zaměstnanci Mercedesu, kteří jsou doma jako nemocní, byli prokazatelně nemocní. To v Německu firmy mohou, u nás do nějaké míry též. Málokdo této možnosti ale reálně využívá.

Källeniova slova byla některými přijata s nadšením, jiní je vidí jako útok na práva zaměstnanců, kteří by také mohli v Německu být nemocní častěji proto, že se toho po nich chce příliš mnoho. Se svou životní zkušeností říkám: Ani omylem, je to jistě systémový problém, jak ostatně ukazuje obdobná situace v Tesle znovu jen v Německu, ale to jen tak na okraj. Källenius má jasno, z kritiků si předem nic nedělal a vyzval vládu, aby „nastavila Německu zrcadlo”, a „učinila nepopulární rozhodnutí”. Třeba po únorových volbách, pane řediteli, třeba pak...

Süddeutsche Zeitung

Petr Miler