Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Tony Hall by byl dobrý předseda rady pro rovné příležitosti. Jako šéf televize ale musí nutit Brity k pláči.

Pokud vás nekonečná záplava zpráv sledujících dění okolo Top Gearu a Jeremyho Clarksona už poněkud unavuje, nedivíme se vám, nás též. Tento komentář si ale odpustit jednoduše nemůžeme.

Nechceme znovu rekapitulovat dění posledních dnů a hodin, všechno podstatné bylo řečeno včerejším oficiálním potvrzením propuštění Jeremyho Clarksona z BBC a dalším článkem, který podrobně zmapoval celou „steak-gate” a připomenul i nejlepší momenty Top Gearu z Clarksonovy éry. Suma sumárum: Jezza už nepracuje pro BBC, Hammond a May nejspíš půjdou s ním a Top Gear, jak jej po léta známe, už prostě nebude. Tečka.

Něco takového se mohlo stát, kdykoli, z různých příčin. A teď se to prostě stalo, ten den beztak jednou musel přijít. Upřímně řečeno nad tím netruchlíme jako nekritičtí fanoušci pořadu, neboť jimi jednoduše nejsme. Netruchlíme nad tím ani kvůli konci samotného Top Gearu, neboť jsme přesvědčeni, že Jeremy Clarkson si při svých schopnostech a zápalu pro věc najde jiné místo, kde bude dělat více či méně totéž, dost možná i lépe. Jako rozumní lidé ale truchlíme nad nepochopitelným jednáním vedení BBC, nekonečnou hloupostí jeho rozhodnutí, která musí přivádět k slzám každého, pro něhož slova „zdravý rozum” nejsou jen frází z encyklopedie. Ptáte se, proč?

Vše by šlo shrnout jednou větou, kterou včera vynesl původní „černý Stig” Perry McCarthy. Ten konstatoval, že „bitka na vánočním večírku obvykle nevede k zavření celé továrny”. A to je přesně to, co se tu stalo.

Rozhodnutí šéfa BBC Tonyho Halla se jistě dočká řady zastánců z řad zatvrzelých rovnostářů. Ve svém včerejším tiskovém prohlášení mj. uvedl doslova: „Z mého pohledu byla hranice překročena. Nemůže tu být jedno pravidlo pro některé a jiné pro další, diktované sledovaností, vztahem k veřejnosti nebo komerčními ohledy.” Zní to spravedlivě, „správňácky”, principielně. Ve skutečnosti jde ale o naprostou hloupost, která není ani spravedlivá ani správná a pokud ctí nějaký princip, tak úplně jiný, než jaký by měla.

Kroutíte hlavou? Však Clarkson přece udeřil v práci kolegu, a to se prostě nedělá. Nemůžeme souhlasit více, tohle se opravdu nedělá, je to nepochybně zcela nepřijatelné, bez ohledu na okolnosti - Clarkson nepochybně selhal a měl za to být potrestán. Otázkou ovšem je, jaký trest to měl být, zvláště za situace, kdy už je zdokumentovaným faktem, že svého činu litoval, omluvil se každému, komu mohl a sám své pochybení oznámil vedení BBC. A v neposlední řadě - je to inteligentní člověk, třebaže se v dané chvíli zachoval jako primitiv.

Hall se tváří spravedlivě a hovoří o rovném přístupu. Svět je ale bohužel jiný. Ač to možná neradi přiznáváme, každý z nás ve svém životě postupujeme podle dávných Leninových slov: Právo musí být více nerovné než rovné, aby bylo spravedlivé. Každý z nás bere ve svých hodnoceních ohledy na to, koho zrovna soudí, v jakékoli situaci. Jinak se díváme na dítě, které ukradne něco v obchodě, než na třicetiletého člověka, který udělá totéž. Jinak se díváme na seriozně vyhlížejícího řidiče, který ve své Fabii jede 70 po městě, než na floutka v teplákové soupravě, který ve Ferrari dělá totéž. Děláme to všichni a má to svou logiku, ostatně to dělají i soudy. Pětkrát trestaný recidivista odejde za vyloupení trafiky s jiným trestem než nikdy netrestaná, zoufalá svobodná matka, která už prostě nevěděla, kudy dál.

Brát ohledy na to, koho trestáme, není nic špatného. Díváme se na věc optikou toho, co můžeme daným trestem získat, co ztratit, jaký postup musíme zvolit, aby trest byl účinný. Něčeho takového nelze dosáhnout tím, že dáme všem stejný, to prostě není možné. Hall ale přesně tohle udělal - s Jeremym Clarksonem naložil jako s někým, kdo v kancelářích BBC po večerech uklízí. Když už nic, je to principielní, věrnost takovému principu je ale v dané chvíli zcela nemístná.

Šéf BBC vede firmu, která by se v podobných situacích měla rozhodovat podle jediného klíče - co nějakým rozhodnutím ekonomicky získá a co jím ztratí. Můžete to označit za kapitalistické, ecclestonovské, ale taková jsou pravidla byznysu - vše lze přepočítat na peníze a ty je pak třeba dát na misky vah. Můžete se odvolávat na lidskost, slušnost či etiku a z toho vyplývající obraz před veřejností, jenže i to všechno v tom má své místo. Kdyby Clarksonovo jednání a jeho případný pardon ze strany BBC způsobil značnou ztrátu kreditu BBC, má to také svou cenu, která může být klidně větší než cena jeho osobního přínosu.

Jenže za daných okolností se, ani v přecitlivělé Velké Británii, nezdálo, že by něco takového veřejnost vnímala ze značné části jako pochybení. I takoví se jistě najdou, petici „Bring Back Clarkson” ale podepsal 1 milion lidí. Existenci petice „Sack Clarkson” jsme též zaznamenali, za rok ji podepsaly asi 3 tisíce lidí. A nejen kvůli tomu nebereme připomínku, že BBC není tak úplně normální firma - jednou se rozhodla s Top Gearem tvrdě podnikat a podle toho by se měla chovat. Tak se ale rozhodně nechová - Clarksonovi ze své vlastní vůle zamávala v situaci, kdy jeho propuštění znamená totéž, jako propustit všechny zaměstnance továrny. Tak mnoho pro současnou pozici Top Gearu znamenal.

Máme-li vše shrnout, pak:

- Jeremy Clarkson udeřil kolegu v banálním sporu o jídlo, později se za to omluvil, litoval, „přiznal se” vedení,
- BBC místo tichého interního šetření rozjela hlasitou reality show pod jménem „fracas”, dost možná s cílem diskreditovat Clarksona a získat pevnou půdu pro své rozhodnutí,
- I po odhalení prakticky všech detailů kauzy ale zůstávala naprostá většina veřejnosti na straně Clarksona, výslovně se jej zastalo na milion lidí,
- BBC takto dopřála pořadu i Clarksonovi publicitu v automobilovém světě dosud nepoznanou, jakýkoli další díl Top Gearu s ním mohl být jedním z nejsledovanějších automobilových pořadů v historii,
- Za daných okolností BBC oznamuje, že s Clarksonem „s lítostí” rozvazuje spolupráci, protože k němu nemůže přistupovat jinak než třeba k uklízečce,
- Bez jakýchkoli zřejmých přínosů tak BBC riskuje ztrátu části zisků ve výši 59 milionů liber, který pro ni Top Gear v současném formátu ročně znamenal, i ztrátu přízně britských koncesionářů, kteří nyní houfně říkají, že BBC nezastupuje jejich zájmy,
- BBC vyprovází ze svých řad slavného moderátora za extrémní publicity, kterou mu touto aférou dopřála, a to bez podstatné ztráty jeho obrazu v očích diváků,
- BBC „lituje”, ale bude nečinně sledovat, jak budou Clarksonovi jiné televize nabízet miliony, aby s nimi vůbec začal spolupracovat,
- BBC „lituje”, ale přichází s tímto rozhodnutím za situace, kdy nemá ani představu, zda a jak odvysílá zbylé letošní díly či jak bude v tomto pořadu pokračovat,
- BBC „lituje”, ale ignoruje, že svým rozhodnutím a pravděpodobným úpadkem Top Gearu ohrozí práci desítek možná stovek dalších lidí po celém světě, kteří se na celém multimilionovém byznysu okolo pořadu podíleli,
- BBC „lituje”, ale takto se rozhoduje v momentě, kdy díky němu nemůže dostát svým závazkům směrem k obchodním partnerům z řad jiných televizí i subjektů podílejících se na živých show a riskuje tím nejen ztrátu příjmů, ale i bolestivé a nákladné soudní spory.

To vše kvůli hádce nad steakem.

Dává vám to nějaký smysl? Přijde vám to pochopitelné, racionální, správné? Nám ani jedno. Je to věrnost jedinému pravidlu ad absurdum, která ve výsledku znamená mnohem proher než výher. Nevíme, jestli se více smát nebo plakat, ale opravdu jen nad hloupostí či krátkozrakostí jednání BBC - už v minulosti jsme řekli, že nemá co získat, může jen ztratit. Rozhodla se ztratit a tratí hodně. My sice můžeme litovat ztráty Top Gearu, ať už jsme jej měli nebo neměli rádi jakkoli, takový pořad se ale v nějaké formě může vrátit, i s Jeremym Clarksonem. Ztráty, které tímto postupem utrpěla BBC, už se nikdy vrátit nemohou. Je to prakticky vyloučené, mnozí už BBC na milost za daných okolností prostě nevezmou. Dodat lze jen další slova Perryho McCarthyho: „Pokud by celá situace byla řešena inteligentněji a strategičtěji, mohlo ve výsledku zůstat jen více možností na výběr. I když Top Gear bude pokračovat dále, bude to už jen vadné zboží.”

Můžeme se jen ptát, co vlastně vedlo k takové vlně iracionálních kroků. Od zbytečného propírání celé kauzy před veřejností až po „zavření fabriky kvůli bitce na vánočním večírku”. Je to pouhá „veřejnoprávnost” BBC, která se nemusí chovat ekonomicky racionálně, a tak se tak nechová? Nebo osobní odpor někoho z vedení BBC ke Clarksonovi, který se jej chtěl zbavit za jakoukoli cenu? Nebo něco úplně jiného?

Nevíme, na každý pád ale truchlíme. Ne nad pořadem, ani jeho moderátory, ale nad tím, že se nějaká společnost může vůbec takto hloupě chovat a bez srozumitelné příčiny podkopávat zájmy své, svých zaměstnanců, svých diváků. Být britskými koncesionáři, ptali bychom se, zda vůbec existenci společnosti schopnou přežívat v jakémsi ekonomickém vakuu na účet všech nedobrovolně platících, tolerovat...

Petr Miler