Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

A snadno zaplatí ještě víc, než původně dostali, ať už přímo či nepřímo. Kdy lidé konečně pochopí, že zadarmo ve výsledku nedostanou nikdy od nikoho nic?

„Neexistuje nic jako oběd zdarma,” řekl kdysi slavný ekonom Milton Friedman. A v pár slovech jednoduše popsal to, co mnozí během svého života dříve nebo později složitě sami poznali - že se nikde nic skutečně zadarmo nerozdává a každá přijatá výhoda bude muset jednou být tím či oním způsobem splacena. Poznávají to i majitelé elektromobilů, kteří mohou mít pocit, že díky štědrému přerozdělování na mnoha úrovních žijí tak trochu z peněz jiných, realita ale v delším časovém období taková nebude.

Diskutovat by šlo už o tom, jak dobře se dotyčným žije s autem, které nemohou při spoustě příležitostí normálně používat, ale to dnes nechme stranou, to se v penězích vyjadřuje těžko. Jasněji patrné jsou dopady v podobě masivní ztráty hodnoty těchto aut, které by stěží nastaly, kdyby na trhu nepanovaly nerovnováhy způsobené právě dotacemi na některých úrovních. Zcela jasně patrné to ale bude jinde - na daních. Také touto cestou budou muset majitelé elektrických aut postupně zaplatit vše, co dříve přijali, přinejmenším.

Ukazuje to vývoj v řadě částí světa, které postupně přechází od natahování ruky plné peněz k natahování otevřené prázdné dlaně. Austrálie tímto směrem míří už chvíli, neboť sama poznala, že i omezené prodeje elektrických aut vedou k omezení daňových příjmů z prodeje benzinu a nafty. Děje se to jistě všude, australští politici ale nejsou z elektromobility zase tak na větvi, jako zejména jejich evropští kolegové, a tak v této zemi projde i zákaz označování emisí elektrických aut za nulové, protože je to lež. Nemají tedy problém na úrovni jednotlivých států přikračovat k silničním daním z provozu elektromobilů odvozených od nájezdu, tím to ale neskončí.

Na stole je nyní zavedení podobného institutu na federální úrovni, tedy pro celou Austrálii, neboť také federálně financovaná infrastruktura musí být z něčeho živena a majitelé elektromobilů nepřispívají. Právě to se má změnit, jak dosvědčují slova australského ministra financí Jima Chalmerse. Ten uvedl, že téma zvýšení daní pro provozovatele elektrických aut bude v následujících letech výzvou pro stávající vládu a nejspíše i vlády následující. Konkrétně hovoří o „výzvě v oblasti příjmů, výzvě pro příjmovou základnu“, neboť elektromobily pro státní kasu zatím představují hlavně náklady.

Také ředitel australské automobilové asociace AAA Michael Bradley přiznává, že takový krok je nevyhnutelný. „Pokud nechceme koukat na to, jak se silnice rozpadají, je třeba změnit způsob výběru daní v dopravě,“ uvedl. Není tedy možné dál vše financovat z daní z prodeje pohonných hmot, mnohem pravděpodobnější bude - podle Bradleyho transparentnější - výběr daní odvozený od provozu auta a jeho parametrů typu hmotnost. Zrovna ta je ale u elektromobilů extrémní.

Je přitom jasné, že tímto směrem opravdu nepůjdou jen v Austrálii, daňové příjmy z prodeje pohonných hmot budou chybět všude po celém světě. Přičemž je možné, že vládní kosa dopadne na Evropu dříve než na nejmenším světovém kontinentu, ostatně v takovém Nizozemsku se od ledna 2024 začnou některé provozní daně platit právě na základě hmotnosti aut, nikoli spotřeby paliva apod. Další evropské země se snadno přidají dříve než Austrálie už kvůli tamním prodejům. U protinožců sice první letošní půlrok došlo na 345procentní růst odbytu elektrických aut, s celkovými 43 092 registracemi však dalece zaostávají za benzinovými (294 289 ks) i dieselovými vozy (175 939 ks).

Na starém kontinentu je podíl elektrických aut na celkových prodejích vyšší, což všechny ty, kteří je nekupují, přímo či nepřímo stálo obrovské peníze. A takový stav je neudržitelný, ostatně jen Německu bylo předloni na daních z provozu aut vybráno 230,25 miliardy korun. A pokud jejich výběr kvůli elektromobilům klesne, co to asi způsobí? Oběd „zdarma” pro majitele elektrických vozů sice zprvu někdo zaplatit musel, nakonec to ale budou muset být oni sami, kdo bude muset dorovnat účet. A možná ne jen jednou.

Zdroje: Drive, AAA

Petr Prokopec