Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Likvidátor společnosti provozující německý okruh se rozhodl vyřešit dluhy společnosti prodejem veškerých jejích aktiv. Co to přesně bude znamenat?

Asi vám neprozradíme velké tajemství, když řekneme, že jsme příznivci německého Nürburgringu a zejména pak jeho Severní smyčky. Pořádáme na tomto místě srazy čtenářů, občas tam i testujeme auta a věřte, že to, co vyplyne na povrch skrze naše stránky, je jen střípkem toho, co velkou část naší redakce s tímto místem spojuje. Je to zkrátka pozoruhodných dvacet kilometrů asfaltu, které obchází aura přitahující nadšence spálených pneumatik a hektolitrů benzinu z celého světa. Právě takoví dokážou onu auru i po dekádách uplynuvších od postavení tohoto okruhu rozzářit do jasu, který dělá z okolí Nürburgu až posvátné místo pro každého, kdo miluje auta. Kdo to nezažil, nepochopí.

Jenže právě nad tímto motoristickým svatostánkem se v posledních letech začala stahovat mračna, navzdory jeho rostoucí popularitě. Věřme, že alespoň dobře míněná investice státem vlastněného provozovatele okruhu do poněkud stupidního a především prodělávajícího zábavního parku obepínající moderní část celého areálu zadlužila společnost natolik, že loni vyhlásila bankrot. Vypadalo to v jednu chvíli hodně zle, nakonec se ale představitelé tamního spolkového státu rozhodli za závazky společnosti zaručit a i pro další rok ji tak nechali žít s víceméně standardním programem. To platí i nyní a zřejmě se to nezmění ani do letošního podzimu, co bude poté je ale ve hvězdách.

Naši přátelé z bridgetogantry.com nás upozornili na fakt, že právě státem jmenovaný likvidátor firmy Jens Lieser řeší celou situaci kompletním odprodejem aktiv společnosti. Tedy ne jen onoho zábavního parku či moderního formulového okruhu, ale celého komplexu včetně skoro 21kilometrové Severní smyčky. A to je něco, čeho se příznivci tohoto místa velmi bojí.

My rozhodně nejsme z těch, kteří by brojili za ponechání jakéhokoli podobného majetku v rukou státu, ostatně by se zřejmě žádný soudný soukromý majitel nepustil do oné šílené investice kompletně míjející duch celého Nürburgingu, obavy z toho, co bude, jsou ale na místě. Jens Lieser tedy uklidňuje, že mezi 5 až 10 zájemci, kteří by za komplex měli zaplatit něco okolo 125 milionů Eur (ne až tak vysoká částka vzhledem k tomu, o jak rozlehlé a věhlasné místo se jedná), není žádný šejk ani oligarcha. Tím zřejmě naznačuje, že si budoucí majitel nenechá Nürburgring jen pro sebe, faktem ale je, že budoucnost dnes nikdo nedokáže odhadnout.

Majitelem se může stát kdokoli s jakýmkoli záměrem a jakožto soukromému vlastníkovi mu nebude možné poručit, co má s místem udělat. Je sice nejpravděpodobnější, že půjde o investora majícího za cíl vloženou částku rychle vydělat zpět, což by znamenalo i zachování tzv. turistických jízd (víkendové pronájmy Nordscheife jednotlivým řidičům jsou oficiálně nejvýnosnější aktivitou dosavadního provozovatele), stát se to ale nemusí. Nějakých 100 milionů Eur může Jensu Lieserovi poslat třeba šéf některé automobilky s multimiliardovými zisky snad přes mobilní bankovnictví, ani nemrkne okem. A zájmem třeba takového Volkswagenu by jistě nebylo provozovat nějaké jízdy pro veřejnost, spíše marketingově využít snad nejlepší testovací okruh na světě pro sebe a znemožnit to samé konkurentům. A že jich je...

Právě podobných scénářů (v úvahu ale nakonec připadá i to, že si někdo velmi bohatý koupí okruh prostě pro sebe) se současní příznivci Nürburgingu bojí, nejen kvůli omezení pro své vlastní kratochvíle, ale i kvůli dopadům pro celý region. Proto se snaží přimět politiky k jinému řešení, pochybujeme ale, že budou úspěšní. V řízení firmy provozující toto místo se prostě stala chyba, která je nyní řešena více nebo méně standardním způsobem. Pokud by fanoušci zejména Nordschleife chtěli toto místo ponechat veřejným statkem, zbývá jim jediné - složit se, koupit si jej a dělat si s ním, co uznají za vhodné. Nový majitel, ať jím bude kdokoli, nakonec jiný postup nezvolí.

Radost ze současného stavu pochopitelně nemáme, na druhou stranu každému soudnému člověku bylo jasné, že zejména Nordschleife a její veřejný provoz dříve nebo později skončí. Trnem v oku je ekologům (tolik emisí...) i bezpečnostním aktivistům (na nikterak extrémně bezpečném okruhu se pravidelně mrzačí nebo umírají lidé, zejména motorkáři). Takoví dnes vládnou světu a nic by je nepotěšilo tolik jako konec Touristefahrten. Je dost dobře možné, že moment, kdy tyto touhy převáží nad zájmy automobilových nadšenců i obyvatel celého regionu (pro místní jsou rychlé stroje resp. související turistický ruch zásadním zdrojem obživy) právě nadešel...

Atmosféra zejména na Nordchleife je jedinečná už kvůli autům, která se tam běžně vyskytují

Říká se „Vidět Řím a zemřít”, pro Řidiče ale spíše platí „Sjet si po Nordschleife a zemřít”

Stačí málo a Ring budeme vzpomínat už jen skrze historické mapy

Zdroj: bridgetogantry.com

Petr Miler