Autoforum

/

Foto: Europa EU/EC - Audiovisual Service, tiskové materiály

„Zdevastovali jsme to těmahle rukama, ale nic se nebojte, teď to těma samýma rukama spravíme!” Zní to dost nevěrohodně samo o sobě, ale pokud byste stále měli pochybnosti, přidáme pár dalších pohledů na věc.

Na úvod dva axiomy. Ten první zní: „Ze socialismu ještě žádná společnost nezbohatla.” A ten druhý: „Evropská unie je extrémně socialistické uskupení.”

Pro sečtělé snad není třeba dodávat nic, pro ty ostatní snad jen tolik, že pokud na světě existuje nějaký stát či jiné uskupení, které je socialistické, a přesto platí za bohaté, není to tím, že vždy bylo socialistické, ale tím, že fungovalo docela jinak a socialistickým se stalo. Výjimky neexistují, pakliže to či ono místo nežije z příjmů typu prodej nerostného bohatství, což pochopitelně neříká nic o tom, jak funguje společnost „nad ním”.

Lidé jako Jana Maláčová budou s chutí předkládat jako příklad země typu Švédsko, které jsou extrémně socialistické, a přesto žijí v blahobytu, takoví si ale jaksi zapomněli přečíst celou učebnici dějepisu. Zrovna tato země patřila mezi pionýry kapitalismu už před několika stoletími a až do začátku 70. let minulého století platila ze jednu z nejméně regulovaných a nejméně centralizovaných ekonomik v Evropě. Od té doby do značné míry „prožírá” to, co vytvořilo dříve, a statistiky jsou neúprosné - růst hrubého domácího produktu na hlavu mezi léty 1950 a 1975 byl téměř 2,5krát vyšší než mezi roky 1975 a 2000 a posunul se z výspy významných světových ekonomik do průměru až podprůměru. Není to nutně špatné, ale mohlo to být mnohem lepší, velká část potenciálu byla ubita.

Na stejnou trajektorii najely i různé jiné země a uskupení, které se v určité chvíli staly dost bohatými na to, aby došly k přesvědčení, že už si socialismus mohou dovolit. Tyto tendence nakonec vidíme i u nás, ale vidíme je hlavně v rámci EU. Že její socialismus - tentokrát primárně zelený - nevede k prosperitě tak, jak se sama Unie tváří, snad už dnes nemůže nevidět nikdo. Zvlášť pak ten, kdo sleduje vývoj automobilového průmyslu.

Můžete být politicky leckde, stěží ale můžete popřít, že volnotržní uspořádání je násobně efektivnější, společnost ekonomicky nakopává, nechává lidi nacházet mezírky na trhu, o kterých nikdo ani netuší, že existují, a takto motivuje k činorodosti. Socialismus dělá pravý opak - společnost ekonomicky ubíjí v přemíře regulací, které zavírají cestu k tomu se vůbec o něco snažit, a odrazuje i ty, kteří už nějaké pozice dosáhli, aby se dál o něco snažili. I tohle snad kolem sebe vidíme každý den.

Obecnější úvod byl nezbytný, neboť bez něj by někteří měli problém pochopit, proč evropský automobilismus postupně zachází v lokálním i globálním měřítku. Nedá se ukázat na jednoho viníka nastalého stavu, neboť inherentní vlastností jakési demokraticky řízené, postupně stále více regulované ekonomiky je spirála vzájemné podpory politiky a byznysu, kdy si obě strany postupně vychází vstříc až do té míry, že si začnou podřezávat větev, na které sedí. Regulace jsou (ne nutně konspiračně, ale už z nutnosti neohrožovat fungování velkých firem) šity na míru molochům, molochy si pak dokážou (znovu ne nutně s nějakými nekalými úmysly, ale ve snaze usnadnit si život) „prolobbovat” regulace, které prospívají hlavně jim.

Právě v průběhu tohoto procesu se nezřídka zapomene na to, komu věc, která je předmětem oněch regulací, má vlastně sloužit a jak. A protože moc trhu, moc zákazníka se ztrácí, informace o podstatě poptávky už se nedostávají k těm, kteří něco nabízí, a celý segment upadá nabízením věcí stále více koncipovaných tak, že míjejí podstatu poptávky po nich.

Proto jsme také svědky toho, že politici tlačí elektrická auta a automobilky vesele hýkají, i když o takovou věc vlastně nikdo nestojí. A dělají to až do chvíle, než jejich zisky začnou klesat k nule, pak začnou křičet: „Ne ne ne, tohle přece nechceme, zrušte ta omezení!” Chce se dodat: A co jste dělali předchozích 10 let? Tohle se dnes reálně děje navzdory tomu, že úplně ty samé firmy dříve úplně to samé hlasitě podporovaly. A nejde samozřejmě zdaleka jen o elektrická auta, to je jen vrchol celého toho absurdního divadla. Ta samá věc měla a má nespočet dílčích projevů, které se starají přesně o to, co monopoly, oligopoly a další podobné výsledky deformace trhu způsobují: Špatný a drahý produkt.

Výsledek postupem času poznává stále více lidí - kvůli regulacím EU nové auto už vlastně ani nechcete. Proč? Protože při každém nastartování musíte vypnout asi tisíc povinných asistenčních systémů, aby vám v uších neustále neznělo několik varovných zvuků současně. Protože má černou skříňku, která neustále zaznamenává, kde jste, kolik jedete a dokáže to kdykoli komukoli předat - stačí změnit pár řádků v zákoně, aby se to dělo v reálném čase. Protože má mnohem méně zajímavý pohon než vaše minulé auto, natož to před ním. Protože je nejen kvůli všemu zmíněnému podstatně dražší než vozy, které se vám líbily víc. A to ani nemluvíme o tom, že jde současně o nejméně kvalitní auto, které jste si kdy koupili, protože automobilka šetřila, na čem jen mohla, aby i ten stále mizernější produkt mohla nabídnout za trochu přijatelnou cenu.

Připomíná vám to něco? Náběh na Škodu 120? My to neřekli...

Fakt, že jsme se v Evropě od výroby komplexně suverénně nejlepších aut na světě za pořád velmi konkurenceschopné ceny během nějakých 20 let posunuli ke stále více kompromisním a méně konkurenceschopným vozům per se, navíc za stále vyšší ceny, není náhoda ani omyl, je to dílo socialistických regulací, které možná krátkodobě pomohly někomu z dědiců Ferdinanda Piëcha, aby si na svou vlastní horu nad Zell am See postavil dvě soukromé lanovky místo jedné a ve své kabince měl i masážní křeslo, ale jinak? Jinak nás to všechny posílá ke dnu.

Důvod, proč současnou realitu a příčiny jejího vzniku rekapitulujeme, jsou informace, které se k nám dostaly ze zákulisí EU, podle nichž se sama Ursula von der Leyen chce už za pár dnů začít profilovat jako zachránce evropského automobilového průmyslu, jak dříve sama „nesměle” naznačkovala. A to navzdory tomu, že jen chvíli předtím zmiňovala, že na svém milovaném Green Dealu nezmění ani čárku. Aby se všichni vlci nažrali a žádná koza nechcípla, má dojít k její velkorysé kapitulaci před tlakem její vlastní frakce na zrušení zákazu spalovacích motorů a přistoupit má dokonce i na odložení vyšších pokut pro výrobce aut za nadlimitní emise CO2.

Je to v tuto chvíli spekulativní informace, třebaže z pro nás věrohodného zdroje, věříme ale tomu, že se popsané skutečně může stát. Však pokud by se nezměnilo nic, pro firmy jako Volkswagen Group by současná pravidla znamenala nutnost prodávat asi 25 procent všech aut na elektřinu, i když dnes jich prodávají asi desetinu. Něco takového jednoduše není reálné a vedlo by to k obrovským pokutám a dalšímu propouštění, které už dnes cloumá celým oborem.

Pokud k tomu dojde a lidé jako Ursula von der Leyen se začnou tvářit jako zachránci automobilového průmyslu, nevěřte jim. Zachránci jednoduše nemohou být ti, kteří tvrdí, že přichází napravit chaos, který sami způsobili. Jejich zoufalou jízdu podle známého mustru „Vytvořte problém - Označte každou jeho kritiku za dezinformaci - Představte sebe sama jako řešení - Získejte politické body” snad už nikdo soudný nemůže brát vážně.

Zdroje: Autoforum.cz, Wirtschaftswoche

Petr Miler, Walter Kraft