Autoforum

/

Foto: Cupra

Dobíjecí hybridy jsou nám prezentovány jako řešení zvyšující provozní efektivitu aut, ale dokážou to skutečně? Z testu Auto Bildu je zřejmé, že ve srovnání s prostým dvoulitrem prohrává plug-in hybrid téměř ve všem. A spotřebu má lepší jen tehdy, když ignorujete doplněnou elektřinu.

Na sklonku léta jsem s hybridním Mitsubishi ASX vyrazil do Německa a během dvou dnů jsem absolvoval trasu dlouhou přes 1 tisíc kilometrů. Po návratu jsem ovšem nebyl příliš šťastný ze spotřeby, která se ustálila okolo 6 l/100 km. Nezní to jako moc, jenže já jsem kvůli co nejnižším nákladům jel vyložený „economy run“. Od té doby jsem proto vzal řadu dalších aut - s atmosférickým i přeplňovaným benzinovým motorem, stejně jako s turbodieselem - na tutéž trasu. Cílem bylo zjistit, zda se dostanu se stejně lehkou nohou na plynu níž než u japonského hybridu.

Nestalo to tak jen z novinářské zvědavosti, sám vybírám příští rodinné auto. A neměl jsem tedy důvod být jakkoli zaujatý, lhal bych v prvé řadě sám sobě. Bez dalšího zdržování řeknu, že nejméně žíznivý byl diesel, nicméně zrovna k němu mám jistou averzi - po většinu roku se totiž pohybuji hlavně ve městě, kde by tento typ pohonu spíš strádal. Ostatně potvrdit to může má tchyně, která již po najetí pouhých 40 tisíc kilometrů musí řešit ucpaný drahý filtr pevných částic, jinak také moderní rakovinu pomalu všech spalovacích motorů. Oba typy benzinových agregátů na tom pak byly podobně jako hybrid, který nepřekvapivě nepřinesl žádnou hmatatelnou výhodu.

K trochu jinému závěru by vás rádi dotlačili kolegové z Auto Bild, jmenovitě Ralf Kund, který proti sobě postavil dokonce plug-in hybrid a čistě spalovací dvoulitr. Různá pohonná ústrojí si přitom našla cestu pod kapotu toho samého vozu, tedy Cupry Leon. A výsledek je pozoruhodný, neboť dobíjecí hybrid maluje jako velký rozmar navzdory tomu, že kolega k testu přikročil zřetelně neobjektivním způsobem.

Vozy totiž k testu nastoupily natankované a jeden z nich také plně dobitý. Následně pak zjevně bylo zvoleno takové tempo, aby spalovací jednotka začala úřadovat až ve chvíli, kdy v bateriích o kapacitě 12,8 kWh nebyla již ani špetka energie. Díky tomu Leon 1,4 e-Hybrid dosáhl 3,9litrového průměru, načež kolega vypočítal, že jeho dojezd činí 1 026 km. Oproti tomu Leon 2,0 TSI skončil na 7,9 l/100 km, pročež by na jedno natankování zvládl pouze 633 km.

Opravdu lze ale u hybridu počítat s tím, že s plně nabitým a natankovaným vozem budete moci poprvé zastavit až po najetí více než tisíce kilometrů? Samozřejmě ne, to byste po ujetí každých 100 km museli plně dobít akumulátor vozu (13 kWh), což nikdo dělat nebude. Po spotřebování veškeré dobité elektřiny tak lze počítat s jedinou jistotou, a to výrazně vyšší hmotností hybridu (1 596 kg vs. 1 437 kg). V jeho prospěch taktéž nevypovídá menší palivová nádrž (40 l versus 50 l), vše je pouze zkresleno kolegovou testovací trasou, která měla okolo 100 km. Dojezd 1 026 km na jednu nádrž je iluze, virtuální realita.

Kdyby se hybridu neumetala cestička, ukázala by se skutečná spotřeba benzinového motoru s vybitými akumulátory. Tu neznáme, ale tu celkovou můžeme alespoň přibližně spočítat. Pokud auto na 100 km jízdy spotřebovalo 3,9 litru benzinu a 13 kWh elektřiny, je to druhé ekvivalent asi 3,7 litru spotřebovaného benzinu. Není to dokonale přesný výpočet, nemůže být, ale představu to dává. Takže tu celkově máme přibližně 7,9 vs. 7,6 litru paliva? Když v druhém autě máte motor jen 1,4 TSI, složitý pohon, těžký pohon, drahý pohon... Má tohle nějaký smysl?

Hybrid tedy překvapivě zabodoval v podstatě jen v případě kratší brzdné dráhy za sucha i mokra, po stránce dynamické ale již musí hrát druhé housle v jakémkoli zrychlení z 0 až do 180 km/h (v tu chvíli rozdíl 1 s). Pak srovnání bohužel končí, asi proto, že v tu chvíli se teprve začíná ukazovat ta pravá dynamická propast mezi oběma verzemi - hybrid ve vysokých rychlostech pracuje už jen se spalovacím pohonem (1,4 TSI), takže už moc nezrychluje a nejede přes 225 km/h. A i na oněch 225 km/h se dostává relativně neochotně, to je naše zkušenost. Verze 2,0 TSI jede až 250 km/h, kde ji zastaví omezovač. Tady jsou rozdíly propastné.

Kolega tedy udělal hodně proto, aby hybrid ukázal v lepším světle, výsledkem testu je přesto remíza. Hybrid prý méně „žere”, benzinovou verzi preferuje kvůli zátahu a zvuku jejího motoru. Když si uvědomíme, jak reálně je to s onou spotřebou, asi nemusíme dodávat, jak jeho závěr interpretovat. Nic proti hybridům, některé mohou fungovat solidně a nabídnout toho dost. Když se jim ale tak očividně pochlebuje, stěží to prospěje jejich pověsti, takto koncipovaným srovnáním nikdo soudný věřit nebude.

...i čistě benzinové verzi nabízí 245 koní, prakticky stejně i vypadají. U prvního zmíněného ovšem za stejný výkon musíte víc zaplatit. Přitom budete po stránce dynamické pomalejší, počítat ale na druhou stranu lze s kratší brzdnou dráhou. Jak tomu je s reálnou spotřebou, si musíme v testu Němců dopočítat, vypadá to reálně opět na plichtu. Vidíte mnoho důvodů, proč si za hybrid připlácet? Foto: Cupra

Zdroj: Auto Bild

Petr Prokopec