Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Auta poháněná naftovými motory nyní nejsou v Německu v oblibě, to ale neznamená, že se kvůli tomu ztratí ze světa. Němci to mohli čekat, nyní jsou následky překvapeni.

Německo svého času bývalo jednou z velkých dieselových bašt. Relativně by se našla i významnější odbytiště osobních aut s motory poháněnými naftou, absolutně ale šlo o světového hegemona. Stačil ovšem jediný skandál Volkswagenu, a vše se zhroutilo jako domeček z karet. Jedno město za druhým tak přichází se zákazy vjezdu starších aut, které dopadá hlavně na diesely. Někteří čekají, že díky tomu dojde na výrazné zlepšení ovzduší i životního prostředí v centrech, zatím se to ale zdaleka neděje.

Jestli k tomu někdy dojde, je otázkou, tato vidina ale může být podobně rozumná jako vyhlídky na zlepšení „karbonové stopy” Německa v případě přepřáhnutí na elektrická auta. Němci aktuálně ze zhruba 40 procent spoléhají na elektřinu vyrobenou spalováním hnědého uhlí, takže přesun k elektromobilitě stěží způsobí radikální změnu - velmi podobné emise se přesunou jen o kus jinam. A obdobným způsobem lze smýšlet také o snaze vymýtit starší diesely, jak nyní s překvapením zjišťují Němci. Ve šrotu jich totiž skončí jen zanedbatelné množství, většina z nich se skrze autobazary dostane zase zpátky na silnice. Jen ty nebudou německé, nýbrž třeba české, slovenské, bulharské, ale i francouzské, rakouské či španělské.

Něco takového se dalo očekávat, ostatně daný vývoj jsme prorokovali již v únoru loňského roku, kdy německý spolkový soud rozhodl o tom, že města mohou se zákazy vjezdu vyrukovat. Bylo totiž naprosto naivní si myslet, že lidé jednoduše odvezou svůj vůz do šrotu a místo něj utratí nemalé peníze za nákup nového. Výše dotací totiž ani zdaleka nepokrývala alespoň polovinu pořizovací ceny. Pokud tedy starší auta někam zamířily, byl to autobazar, kde došlo alespoň na nějaké zhodnocení. A pokud v Německu nebyl zájem, hlad Čechů a dalších řidičů nejen z východnějších částí Evropy přišel vhod.

Německý magazín Focus nyní přesto s překvapením konstatuje, že se střed a východ Evropy začínají stávat „skládkou německého naftového odpadu”. V Bulharsku tak počet starších dieselů meziročně vzrostl o 31 tisíc kusů. A neskutečné žně mají prodejci ojetin také v Česku. Petr Přikryl, předseda Asociace prodejců použitých automobilů - autobazarů, dokonce v tomto ohledu mluví o „invazi“. „Importéři totiž jezdí do Německa a využívají toho, že u našich sousedů panuje stran dieselů nejistota,“ říká Přikryl.

Nadměrný dovoz potvrzují i data AAA Auto. Dle nich do Česka v loňském roce zamířilo 63 procent ojetých vozů právě z Německa, přičemž 60 procent z nich poháněl dieselový motor. Na Slovensku pak situace byla ještě zásadnější, podíl německých dieselů totiž vystoupal dokonce na 78 procent. Dle Přikryla za tím stojí skutečnost, že místní zákazníky zajímá hlavně spotřeba, ne ekologie. A v tomto ohledu se benzinové ani hybridní vozy nemohou dieselům rovnat, rozhodně ne z hlediska celkové efektivity.

Je ovšem třeba dodat, že ve všech zemích, kam německé diesely míří, může paradoxně dojít ke zlepšení situace. Průměrné stáří bulharského vozového parku totiž činí 16 let, v případě Česka a Chorvatska je to přes 15 let a v případě Polska více než 13 let. Dováženy jsou přitom hlavně vozy plnící emisní normy Euro 4 a Euro 5, trojku již povoluje pouze Srbsko. Čtyřka ovšem začala platit v lednu 2006, pětka pak dokonce v lednu 2011. Dočkat se tak můžeme omlazení - zase takový „odpad” dovážené německé diesely nejsou.

Lze samozřejmě namítnout, že díky nižším cenám si řada lidí začne pořizovat do rodiny druhé či třetí auto, na které by původně neměla. Nicméně prakticky pokaždé půjde o čistší vozy, alespoň v porovnání s těmi, která v dané zemi běžně slouží. Kromě omlazování vozových parků tedy ve výsledku můžeme profitovat i z čistšího ovzduší. Smůlu má jen ono Srbsko, kde třeba v roce 2017 ze 158 tisíc importovaných vozů plnilo normu Euro 3 hned 100 000 z nich.

Co tedy dodat? Snad jen tolik, že zlatá éra dieselů je sice definitivně pryč, jejich obliba zejména u šetřivějších zákazníků ale zdaleka nepominula. Podíl nových naftových aut bude stále klesat, výrobci je ale nezačínají upozaďovat ani tak kvůli nezájmu kupujících, to spíše stále přísnější emisní normy zdražují zejména menší vozy nad únosnou mez. Lidé si je tak nebudou moci dovolit, i přes jejich zjevné výhody. A kde nebudou omezováni, tam místo po nových sáhnou po ojetých.

Zmínit pak již jen můžeme, že „německou skládkou“ se nestávají jen země jako Česko, Rumunsko či Srbsko, ale rovněž Francie, kde dovoz starších dieselů narostl o 34 procent, Rakousko (+41,3 %) či Španělsko (+30,8 %). Úplně nejfavorizovanější destinací je ovšem Ukrajina, kde import „producentů sazí“ meziročně vzrostl o nemalých 136,8 procent. Že i tam to kvalitě autoparku spíše prospěje, nemusíme dodávat.

I šest let starý VW Golf 1,6 TDI je třeba optikou německého Stuttgartu či Frankfurtu považován za škodlivý, Česku by ale jeho import mohl paradoxně prospět

Zdroj: Focus

Petr Prokopec