Autoforum

/

Foto: Premium Classics, publikováno se souhlasem

Je to jedna z největších automobilových legend moderní historie, kterou policie chtěla postavit mimo zákon, neboť se s ní nedokázala jinak vypořádat. Narazit dnes v prodeji na krásný kousek s volantem na správné straně je výjimečné, tento takový je. Stojí ale podle toho.

Německý Opel dnes spadá pod křídla koncernu Stellantis, na sklonku 80. let jej ale stále měl v moci konglomerát General Motors. Dnes o dost menší firma tetou dobou vlastnila i britský Lotus, a tak právě tehdy vznikl nápad postavit extrémní čtyřdveřový automobil, který by se mohl pyšnit titulem nejrychlejšího sedanu světa. A jakkoli to znělo troufale, nakonec skutečně vznikl stroj, na nějž dodnes hledíme s otevřenými ústy.

Sám Lotus v tomto případě za autem nestál, sehrál neobvykle roli jakéhosi tovární úpravce. Britové tehdy dostali do péče Opel Omega první generace, který rozmontovali, řadu dílů vyměnili, přidali nové komponenty, změnili logo a pod svojí značkou vrátili zpět na silnice. Celkový objem šestiválcového motoru vzrostl na 3,6 litru, byla mu snížena komprese a především přidána dvě nová turbodmychadla Garett T25. To vše kompletně změnilo poměry pod kapotou a posunulo výkonnostní parametry do sfér, kterým se neblížila ani do té doby nejrychlejší M5 generace E34 od BMW.

Papírový výkon se vyšplhal na 382 koní (285 kW) a točivý moment až k 568 Nm. Tyto parametry uměly 1,7 tun vážící vůz rozpohybovat na 100 km/h za 5,2 sekundy, maximální rychlost se zastavila na 283 km/h, která byla mezi sedany světově nejvyšší po mnoho let. Manuální šestirychlostní převodovka ZF byla totožná s provedením do Corvette ZR1, protože jako jediná v celém koncernu GM dokázala zvládnout tak ohromný nápor výkonu. Přenos výkonu na asfalt pomáhal zadní nápravě zvládnout samosvorný diferenciál.

V době uvedení byly takové dynamické schopnosti doménou sporťáků od Ferrari nebo Lamborghini, ne velkého čtyřdveřového sedanu s pořádným kufrem. Výjimečná dynamika i precizní jízdní vlastnosti měly paradoxně za následek kritiku policie, jejíž výbava se Lotusu Omega, který se Británii prodával jako Lotus Carlton, nemohla rovnat. Spolu se svou nenápadností se proto stal oblíbeným autem zločinců a na Youtube dodnes najdete pár videí s dobovými policejními honičkami, ve kterých se po desperátech v neobvyklém Lotusu ruka zákona sápe marně.

Není přehnané spojovat si Lotus Omega právě s tímto využitím, pro policii to bylo svého času zásadní téma, neboť nedisponovala technikou, která by německo-britské ikoně stačila. Policie zašla až úsměvně daleko, neboť na půdě britského parlamentu dokonce požadovala postavení těchto aut mimo zákon. Ten takový návrh nepřijal, přesto dodnes udiví tehdejší slova policejního mluvčího: „Té věci jsme se prostě nebyli schopni přiblížit a zdá se nepravděpodobné, že bychom to kdy mohli dokázat,” pravil svého času. Něco takového policie veřejně nepřiznává často.

Automobilka plánovala vyrobit přes tisíc kusů, ale číslo se zastavilo na 945 nebo 988 exemplářích (zdroje se různí). Jen 284 vozů z tohoto počtu měly tvořit Carltony s volantem vpravo a zbylé dvě třetiny byly Omegy s volantem vlevo. Byla to tedy velmi vzácná auta už ve své době, natož pak dnes. V nabídce se vyskytují pravidelně, a tak se o tomto autě nezmiňujeme poprvé, kousek, který je nyní v prodeji, vám ale prostě ukázat musíme. I mezi těmi málo dostupnými je mimořádný.

Jde o kontinentální Lotus Omega, tedy pro nás tu příhodnější variantu, která vznikla v roce 1991. Není nejetá, vlastnili ji dva Švýcaři, kteří s ní najeli 95 tisíc kilometrů, přesto je vůz v naprosto dokonalém stavu, kterým se leckdy nemohou chlubit ani exempláře s desetinovým nájezdem. Je to 31 let mírně ježděné, pravidelně servisované auto, které se dokonce v 65 tisících km dočkalo nového motoru. Jeho stav je od pohledu opravdu dokonalý - zvenčí, zevnitř a dokonce i vespod má sakramentsky blízko novému vozu.

Stroj v typicky zelené barvě Imperial Green (jiná ani nebyla k dispozici) se stříbrnými pětipaprskovými litými koly a je 423. kusem z celé série. Celokožený tmavý interiér se světlými prvky a dřevěným dekorem podle všeho žádného zločince nevezl, ale to je jedině dobře, jeho běsnění by nemusel přežít bez následků. Pokud vás zaujala nedotčenost tohoto auta, jeho cena vás možná zklame. Na koupi potřebujete tučných 84 950 Eur, tedy skoro 2,1 milionu Kč. Spousta peněz, tohle je ale opravdu legenda svého druhu. Kdybyste měli zájem, vůz stojí u nám už známého nizozemského specialisty na klasická auta.

Zdroj: Mobile.de

Petr Miler