Autoforum

/

Foto: Citroën Specialist Enting, publikováno se souhlasem

Svého času to byla docela banální věc, prostě jedno z řady podobných aut, která jste si mohli koupit. Kdo by si kdy pomyslel, že o 9 let později na něj budeme se slzou v oku hledět jako na zjevení. Možná proto se nikdo nechce týrat jeho vlastnictvím.

Jestli lze v posledních 5 či 10 letech vysledovat nějaký trend, který vládne automobilovému trhu, pak je to rostoucí hodnota relativně mladých aut, která už se nějaký čas nevyrábí. Nejde o veterány, ty měly své příznivce vždy, nejde vyloženě ani o youngtimery, neboť i ty už musí být trochu starší. Jedná se o relativně obyčejné ojetiny, které svého času na ceně rychle padaly, až se staly dostupnými v podstatě kde komu. A přesto o ně bůhvíjaký zájem nebyl - novější auta nabízela víc a víc.

Tohle se ale změnilo s tím, jak se nové vozy začaly vzdalovat představám zákazníků a snažit se plnit především představy regulátorů. To není pohled nějakého ultrakonzervativního odpírače nových pořádků, to je prostě fakt. Nová řešení přichází jako odpovědi na otázky, které nikdo nepoložil. Něčeho takového jsme nebyli svědky přes 100 let vývoje automobilového průmyslu, v posledních letech je to standardní přístup.

Nikdo nechtěl věci jako systém start-stop, tříválec 1,0 TSI místo čtyřválce 1,2 TSI, hybridy chabě nahrazující jeden dobrý diesel dvěma motory na benzin a elektřinu, o elektromobilech ani nemluvě. Jsou to všechno úlitby tlaku na flotilové emise CO2 ze strany EU, krok vstříc různým lokálním zvýhodněním na základě téhož, možností odpisů firemních aut v některých zemích a tak podobně. Automobilky rezignovaly na to, co zákazník chce a začaly se primárně zajímat jen o to, co lze prodávat na základě těch či oněch pravidel.

Před pár jednotkami let byl zákazník ještě někde v mlze jako součást mixu požadavků, kterým produkt musí vyhovět a tehdy jsme si bláhově mysleli, že je to neudržitelný trend, který tržní prostředí spraví. Jaký omyl, cokoli jako tržní prostředí se nám stále více vzdaluje. Dnes můžeme ještě se slzou oku vzpomínat na minulost při pohledu na to, jak jedna automobilka za druhou přichází s novými elektromobily a s nadšením oznamují, že budou jednoho dne nabízet jen elektrická auta. Chce je snad někdo? Ani náhodou, v Česku mají jedno- až dvouprocentní podíl na trhu, i když jsou masivně podporovány přerozdělovací mašinérií EU a je na ně zaměřena snad většina reklam. Výrobce už v podstatě nezajímá, kdo co chce, jejich úkolem už se stalo jen to vyhovět politickým požadavkům a poté doufat, že v minimálním prostoru, na kterém ještě mohou operovat, vymyslí něco žádoucího.

Jenže to je ten problém - ono to nejde. Můžete udělat sebelepší tříválcové auto, sebelepší elektromobil, ale pokud se zdaleka netrefujete do představ toho, co lidé niterně chtějí, nikdy nevyvoláte to nejpodstatnější spojené s potenciálním úspěchem nějakého produktu: Touhu. Nelze toužit po tříválcové Octavii, proboha proč? Nelze toužit po elektromobilu, se kterým se dvakrát rychle rozjedete, pak už tak dobře nejede, pak se přehřeje, za 90 kilometrů rychlé jízdy se vybije a pak jej 12 hodin nabíjíte. To není žádná skeptická představa o použitelnosti, ale praktická zkušenost s nejedním elektrickým autem. Dřív to tak nebylo, a tak touha zůstává spojena s vozy, které už se nevyrábí.

To žene vzhůru i jejich ceny, které se dostávají do někdy až absurdních výšin. Platí to nejen o vozech jako poslední BMW M5 s manuální převodovkou a jemu podobných libůstkách, najednou jsou drahé i dříve docela nezajímavé vozy jako poslední (tedy poslední skutečný, rozumějte klasicky střižený) Citroën C5. Ten se svého času nesetkal na trhu s bůhvíjakým úspěchem. Však ve střední třídě šlo koupit lepší, nebo aspoň obecnému vkusu bližší auta. To ještě ale nikdo nevěděl, že jde o poslední klasickou C5, že jde o poslední Citroën s hydropneumatickým odpružením, že jde o poslední Citroën s motorem V6 HDi, že... Mohli bychom ještě chvíli pokračovat.

I takové auto je nyní náročné výhodně sehnat ve slušném stavu, a tak se stalo, že nejdražší ojetou C5 v prodeji (znovu zdůrazníme, že tím myslíme původní C5, ne SUV C5 Aircross či novou C5 X, to jsou jiná auta) bylo dlouho kus na fotkách níže. Na jednu stranu extra exemplář s nejlepším motorem (3,0 V6 HDi), který auto rozjede až na 242 km/h za příjemného zvuku i spotřeby, neboť disponuje 241 koňmi a 450 Nm. A na tu druhou auto vybavené maximem komfortních prvků od zmíněného odpružení přes masážní sedadla či nejlepší audio až třeba po systém udržování jízdy v pruhu a tak podobě. To je všechno pěkné, současně ale jde o vůz z roku 2013 se 124 tisíci km, to není žádná relikvie, ale 9 let v podstatě normálně používané auto.

Přesto stálo nejprve 19 500 euro, i za současného nízkého kursu evropské měny asi 480 tisíc korun. V podstatě „olítaná C5” a nic víc, na to je to skutečně moc peněz. Přesto už snaha takový vůz nabídnout tak draho od specialisty na ojeté Citroëny ukazuje, jak moc výjimečný vůz to dnes je a že se levně prodávat prostě už nebude. Za uplynulý půlrok ho nikdo nechtěl, i pro nadšence jde zřejmě o příliš depresivní ukázku toho, o co všechno jsme v automobilovém světě za poslední léta přišli. Nyní zlevnil na 17 500 euro, tedy necelých 430 tisíc korun. I to je hodně, přesto předpokládáme, že moment jeho prodeje se tím přiblížil.

Obě sumy byly dříve u na takovou ojetinu naprosto nemyslitelné, ale někdo po tomto autě dříve nebo později sáhne. A já tomu rozumím. Tohle auto vzbuzuje touhu, je pro někoho, je výjimečné, je šité někomu na míru, trefuje se do něčích potřeb. V životě jsem si nekoupil Citroën, ani by mě to nenapadlo, tohle auto ale má mé sympatie. Jaké pocity ve vás vzbuzuje současný crossover C5 X s tříválcem 1,2 (to není vtip, skutečně to není vtip) za cenu od 880 tisíc Kč, necháme na vás.

Zdroj: Marktplaats

Petr Miler