Autoforum

/

Foto: Young and Oldtimer Makler, publikováno se souhlasem

Je to pořád parádní auto v krásném stavu, o které se zjevně staral pečlivý majitel a teď ho pouští dál. A pořád ho lze mít za cenu lepší škodovky, kterou si můžete dovolit oželet. Nejzajímavější ale na tomto kousku je, co říká o pozdějším vývoji automobilismu jako takového.

Když jsme si je mohli koupit jako nová, přišla nám jako přirozený vrchol evoluce, která bude pokračovat dál, pozdější vývoj ale postavil řadu aut z předminulé dekády do docela jiného světla. I když čas nezřídka otupil břit jejich vizuální atraktivity, nikdy nepřestala být tím správným mixem technické evoluce, přijatelné elektronické moderny, designové decentnosti a především odolnosti, trvanlivosti a snahy vycházet maximálně vstříc primárně těm, kteří tyto vozy kupovali. Našli bychom spoustu au z té éry, která nám dodnes imponují, od Audi S3 8L až po několik verzí VW Golf IV. Nad většinou z nich ale musí stát ještě jiný stroj, BMW M3 E46.

Jeden z vrcholů evoluce mnichovských aut spojil dohromady mnoho zajímavého. Jeho decentní a přitom líbivý design jako by nestárl, jeho motor 3,2 R6 cinkající v 8 000 ot./min lépe než Karlovy zvonky štěstí nezestárne snad nikdy a možnost hrát si s 343 koňmi na zadní ose s pomocí manuální převodovky a samosvorného diferenciálu by nahodila elektrokardiogram i mrtvému. Pro tohle auto se to prostě sešlo - bylo tak trochu ve správný čas na správném místě s těmi správnými lidmi za zády.

Nelze se tedy divit tomu, že v myslích některých nebylo tohle auto nikdy překonáno a jeho ceny tomu odpovídají - pěkný kousek s ručním řazením a nájezdem v řádu desítek tisíc k za 1,5 milionu dnes není žádná rarita, spíš je to norma. Když budete chtít opravdu „extra buřt” s co nejmenším nájezdem, přidejte dalších 200 až 500 tisíc. A když zatoužíte po vrcholech typu CSL, snadno se dostanete ještě o milion výš, taková je realita.

Auto na fotkách níže není vyloženě levná koupě, jen je to jeden z těch kusů, které majitelé (v tomto případě jen dva za 23 let) zřetelně hýčkali, pečovali o něj, ladili drobné neduhy, a to navzdory tomu, že s ním pravidelně jezdili. Je to navíc ta správná verze (tedy exemplář s manuální převodovkou), byť z roku 2001. Na tachometru má ne úplně malých, ale současně pořád velmi přijatelných 106 600 km, což se stará o to, že stojí „jen” 44 900 Eur, tedy asi 1,1 milionu Kč. Není to vyloženě málo, to opravdu ne, ale pořád je to snesitelná cena, kterou dnes může vytáhnout z kapsy i lépe situovaný zákazník škodovky - základní Superb Combi 2,0 TDI o moc levněji nekoupíte.

Nás ale nakonec nejvíc zaujal ještě něčím jiným - jak všedně vzhledem ke své výjimečnosti působí na pohled. Dnes vypadá M3 jako ministr války, který žere malé děti, je to ohyzdné bobří monstrum na obrovských kolech, které je tak nápadné snad jen proto, aby si jej nikdo nespletl s obyčejnou trojkou. V časech E46 byla taková vlastnost ctností. Tohle auto tedy mohlo být z výroby posazené na osmnáctipalcových kolech a kromě čtyř výfuků, boule na kapotě a lehce širšího postoje ničím nenaznačovat potenciál skrytý pod docela prostou skořápkou.

Ne snad, že by výsledek nebyl působivý, ale i tak si jej ve své době (a tuplem pak dnes) snadno někdo spletl s kupé s dvoulitrovým dieselem. Tehdy zkrátka bylo normální nekřičet do světa ani velké sportovní ambice, dnes jsme opravdu někde jinde. Řvavou M3 ještě člověk skousne, je to snadno víc jak 500koňová střela, ale dnes se mnoho aut i bez jakkoli výjimečné techniky vozí na dvacetipalcových discích s miniaturními brzdami, z reproduktorů mu zní zvuk osmiválce a z falešných koncovek div nešlehají plameny. Obsah ustoupil do pozadí, vládnout začala forma.

Tato M3 E46 v nevtíravém stříbrném laku, na 18" kolech a s černým interiérem tak více než co jiného připomíná podivnou křiklavost současného automobilového světa. Vážně jen detaily jako děrované disky kotoučů brzd nebo (už tehdy bohužel falešné) výdechy v předních blatnících ujistí znalejší, že se právě potkali s jednou z největších legend mnichovské produkce. Mezi nadšenci dnes možná nejuctívanější M3 (s E30 to bude na nože, ale čas hrne oblibu směrem k E46) neměla potřebu provokovat, přitom dokázala - a stále dokáže - zabavit tím, co umí.

Zážitek si tedy řidič musel odpracovat prostřednictvím všech ovládacích prvků a projev řadového šestiválce se nic nepokouší nahradit jedničkami a nulami v jakékoli formě. Jak už jsme zmínili, motor o objemu 3,2 litru přináší výkon 252 kW (343 koní) při 7 900 otáčkách. Je to pořádná pila s parádním zvukem, omezovač zasáhne až na hranici 8 200 otáček za minutu. Točivý moment 365 Nm graduje u 4 900 ot./min, což dohromady umožňuje zrychlovat na 100 km/h za 5,2 sekundy.

Papírové hodnoty jsou dávno překonané a dostupné i v ostrých kompaktech, budete se muset dost snažit, abyste na okruhu udolali tuctovou Octavii RS. Ta ani žádný jiný moderní vůz vám ale nedopřeje stejný příval radosti po hladkém ručním podřazení do 8 tisíc otáček. Šestistupňová kulisa manuálního řazení nikdy nebyla špičkou, ovšem dnešní nástup elektronických automatů dělají z ručního řazení ojedinělý zážitek. Řízení plynem nebo citlivé dávkování výkonu na zadní poháněná kola bude jednou pohádka, kterou budeme uspávat nevěřící děti, protože současný vozový park diriguje elektronika a z řidičů jsou jen osoby občas držící volant a šlapající na plyn.

Místo zábavy z jízdy se postupně do interiérů vkrádají obří obrazovky plné barvami hýřících aplikací, pomalu analogová E46 si vystačila i s jednou zónou klimatizace a klidně kazetovým přehrávačem - tohle auto ho má, dnes komicky v kombinaci s nejprimitivnější iterací dobového navigačního systému (systém ukazuje v zásadě jen šipkami, kam máte jet). Copak někdo potřebuje obří displej infotainmentu a dotykové plošky pro ovládání klimatizace, aby někam dojel a pořádně si to užil? Dnešním pohledem relativně strohý interiér má přitom stále úroveň, zvláště pak kvalitou, o které si nástupci mohou nechat jen zdát.

Jakýsi pojízdný návrat ke kořenům moderního automobilismu je na prodej v Německu a je nám sympatický. Nakonec i onou velmi decentní specifikací, která skvěle dokumentuje, jak rychlý vývoj automobilismus v posledních dvou dekádách stihl. Nás tohle auto okouzluje právě tím, tušíme ale, že jinak zaujme jen pár „zvrhlíků”, kteří netouží po koncovkách výfuku, kterými by možná prošla lidská hlava, z výfukových plynů jimi ale neprochází vůbec nic. Bohužel, taková je doba a vývoj směřuje jen dál tím směrem. Kde skončí, ví jen bůh...

Zdroj: Young and Oldtimer Makler@Mobile.de

Petr Miler