Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Jako povoz za koně může nyní nejlépe sloužit jinak špičkové BMW. Po motoru se na něm odporoučela i převodovka a auto znovu nejezdí, pozoruhodná je ale hlavně jeho historie.

Před pár dny jsme psali o nešťastníkovi z Estonska, kterému se stále dokola kazí BMW řady 7. Nepovedený exemplář z mnichovské produkce se mu bez nadsázky rozpadá pod rukama a v servisu je pomalu častěji než kde jinde. BMW sice všechny problémy řeší v rámci tovární záruky, ale četnost poruch zabraňuje rozumnému používání drahé limuzíny. V takovém případě bývá na místě výměna auta za jiné, to ale automobilka resp. její estonské zastoupení odmítá.

Situace překročila únosnou mez, a tak se naštvaný zákazník rozhodl polepit vůz informacemi o všech už řešených závadách během pár desítek tisíc kilometrů používání. Na pravém boku se tak lze dočíst, co všechno už sedmičkové BMW potkalo a jak na to reaguje jeho vlastník. Pomalu není celek, kterého by se některá z oprav netýkala, auto vypadá jako pověstný kus z konce páteční výroby, kterého by se bezradný uživatel rád zbavil. Nyní se díky estonským médiím k případu dozvídáme více.

„Už jsem požádal o vrácení peněz nebo o poskytnutí slušného auta, ale nic nevyšlo,“ říká majitel. Dále se od něj dozvídáme, že potíže začaly hned několik měsíců po převzetí modelu s nájezdem 12 000 kilometrů, který si v roce 2016 koupil jako bývalý předváděcí vůz prodejce. Nejdříve se odporoučel ventilátor sedadla řidiče, za měsíc technici vyměnili chladící hadice turbodmychadla, za čtvrt roku se opravoval termostat a během toho selhaly další méně závažné funkce jako ionizátor vzduchu nebo regulace sedačky řidiče. Okolo Vánoc se stylově rozblikala palubní deska, ale to už byl majitel zvyklý volat své oblíbené taxi, které ho pravidelně vozilo ze servisu a zpět pro opravené auto.

Jednou z nejdelších absencí byla pětitýdenní výměna poškozeného motoru, ve srovnání s tím jsou výměna volantu nebo rozbitý kompresor jen drobnými pihami na kráse. Jakmile se jednou začalo s opravami, stále není konec v dohledu. Potíže se nevyhnuly turbodmychadlu a vibrace od podvozku nebyl zatím čas řešit. Aktuálně se čeká na novou převodovku. Trochu škoda, že na polep už nezbývá místo, výměna převodové skříně by byla zajímavou třešinkou na hořkém dortu.

Proč problémový vůz automobilka raději nevezme zpět, říkáte si? Dealerství nabídlo, že jej vykoupí za 67 500 Eur (1,7 milionu Kč), což majitel odmítl - auta si pořádně neužil a ještě by měl nést náklady ztráty jeho hodnoty. Rád by dostal o 20 tisíc euro víc, to ale BMW odmítá. V tomto případě si to může legálně dovolit, auto bylo koupené na firmu a zákony o ochraně spotřebitele tady neplatí. Kdyby auto bylo napsané na fyzickou osobu, situace by se vyvíjela jinak, pozoruhodné ovšem je, že BMW v tak jasném případě jiný přístup vůbec uplatňuje. Nakonec by snad i pro něj bylo levnější dát majiteli jiné auto než dokola hradit opravy i za statisíce korun.

Otravné návštěvy automechaniků spojené s dennodenními starostmi nad novými problémy tak nekončí. Auto často bývá nepojízdné řadu týdnů, jen motor jich ubral pět a ostatní práce na dalších vadách vzaly dohromady skoro měsíc. Není divu, že rozpačitý vlastník jasně říká, že je to jeho druhé, ale poslední BMW.

Prodejce Inchcape Motors Estonia zastoupený Toomasem Pärnem se k tomu vyjádřil tak, že sice lituje poruch, ale všechny byly zdarma odstraněny a není důvod limuzínu vracet. Zaměstnanec vyzdvihl ochotu firmy uznat všechny reklamované skutečnosti, v rámci firemní strategie nezapomněl poukázat na složitost techniky vlajkové lodi. Zákazník by měl prý počítat se složitostí servisních zásahů, pokud chce používat nejmodernější technologie.

Vrcholným obranným mechanismem dealera bylo upozornění na služby poskytnuté mimo záruku. Auto s polepeným bokem prý do servisu zavítalo několikrát mimo uvedené problémy. Řešily se lakýrnické a karosářské práce, při jedné příležitosti bylo nutné rovnat disk kola. Toomas Pärne tímto chtěl jasně říci, že nesprávné užívání automobilu mohlo vést k četným závadám, které hraji v tomto případu hlavní roli.

Pärne trochu zapomíná, že prvních 12 tisíc kilometrů bylo s autem najeto v režii „jeho” firmy a právě to je na případu zřejmě největším varováním. Kupování předváděcích aut od dealerů jistě není nic výjimečného ani automaticky špatného, ta s vyššími nájezdy ale mohou mít za sebou dost krušný život. Představte si 12 tisíc kilometrů ujetých možná stovkami lidí za různých okolností a různými styly, to může zanechat a v tomto případě dost možná zanechalo v autě následky na celý „život”.

Přístup automobilky na každý pád není zdaleka tak velkorysý, jak bychom od BMW čekali. Zvláště když problém je primárně nepochybně na jeho straně, řeší-li opravy v rámci záruky. Jak to vypadá, tady to jinak než u soudu neskončí. Pokud se tedy někdo v Mnichově konečně nechytí za hlavu a případ neukončí výměnou problematického vozu za jiný...

S nadsázkou říká, že auto se za dané situace dá používat leda jako povoz tažený koněm - po motoru se odporoučela i převodovka

Podle faktur je auto servisu jako doma, ale zástupce automobilky poukazuje na neopatrný jízdní styl dotčeného zákazníka, třebaže auto bylo po prvních 12 tisíc kilometrů své existence předváděcím vozem dealera

Zdroj: Auto Geenius

Mirek Mazal